Kancléř Schröder vsadil na předčasné volby
Byl to čin zoufalce, který už nedokáže vymyslet nic rozumného? Nebo geniální tah, který nakonec přinese německému kancléři Gerhardu Schröderovi nečekané vítězství? Argumentů pro obě tvrzení se vyrojilo požehnaně. Rozhodnutí šéfa vlády v Berlíně vyvolat předčasné volby (pravděpodobně v září) každopádně mnohým vyrazilo dech.
Jisté je, že se Schröder ocitl v kritické situaci. Jeho sociální demokraté (SPD) prohráli klíčové volby v Severním Porýní-Vestfálsku, tedy v nejlidnatější spolkové zemi, jež byla jejich baštou po čtyři desetiletí. Průzkumy ukazují, že SPD ztrácí popularitu v celém Německu. Jedním z uváděných důvodů jsou Schröderovy „bolestivé“ reformy, které měly zabránit zneužívání sociálních výhod. Opoziční křesťanské strany CDU/CSU posílily svou pozici v horní sněmovně parlamentu - Spolkové radě, v níž mohou blokovat některé vládní iniciativy.
Ačkoliv volební preference sociálním demokratům v současnosti vůbec nenahrávají, předčasné volby mohou přinejmenším zabránit jinému nepříznivému scénáři. Tím by byla paralyzovaná vláda po dobu šestnácti měsíců, které by zbývaly do řádných voleb. Opozice by mohla upevňovat své pozice, zatímco SPD by se začala vnitřně rozpadat - kvůli stranickým sporům o to, jak na nynější situaci reagovat.
Vše točit kolem mne!
Kancléř dal jasně najevo, jak si nadcházející předvolební kampaň představuje. Rozhodující roli by v ní měly hrát osobnosti, nikoliv stranické souboje. To by Schröderovi vyhovovalo, protože je považován za charismatičtějšího politika než šéfka CDU Angela Merkelová. Zatímco křesťanští demokraté dnes v průzkumech jednoznačně porážejí SPD, sám Schröder se dosud těšil větší přízni než vůdkyně umírněné pravice.
Šéfovi berlínského kabinetu by se jisté také líbilo, kdyby utichly vášnivé diskuse o budoucím programu SPD. Blíží se volby a to je čas, kdy se mají straníci semknout kolem svého lídra. Pouze předčasné hlasování může udržet sociální demokraty pohromadě.
Schröder uvažuje logicky, ale také se může přepočítat. Představitelé CDU/CSU jistě budou neustále připomínat, že v německém systému jde o souboj politických stran. Nejsme v Americe, kde mezi sebou o post prezidenta bojují dva hlavní politici. Mimochodem: Schröder by si teď trochu té Ameriky docela přál, byť před třemi lety dosáhl volebního vítězství i díky kritice postupu Spojených států vůči Iráku. Na druhé straně je nutné připomenout, že už v roce 2002 se v Německu poprvé uskutečnila televizní debata mezi dvěma klíčovými kandidáty na post kancléře.
Rudý Oskar se vrací.
Se sjednocením řad SPD to může mít Gerhard Schröder o něco lehčí, ale ani tady nemá úspěch zaručen. Řada sociálních demokratů kritizovala rozhodnutí vyvolat předčasné volby jako nesmyslné. Kancléři lze rovněž vytýkat, že chce jít do voleb ve chvíli, kdy SPD nemá jasno ani o svém budoucím programu.
Dýku do zad bude kancléři vrážet jeho bývalý souputník Oskar Lafontaine. Ten byl předsedou sociálních demokratů a ministrem financí do roku 1999, kdy definitivně prohrál souboj se Schröderem o směřování strany. Dnešní kancléř má - navzdory všem výhradám - pověst reformátora, zatímco Lafontaine zůstává oním „rudým Oskarem“, který chtěl SPD držet více nalevo. Nyní oznámil, že se hodlá připojit k novému levicovému uskupení, které by mohlo jít do voleb samostatně. Na vítězství ve volbách asi pomýšlet nemůže, ale pár procent hlasů by sociálním demokratům sebrat mohlo.
Vznik dalšího významnějšího subjektu na německé levici by změnil logiku fungování tamní politické scény. Na východě Německa sice hraje důležitou roli postkomunistická Strana demokratického socialismu (PDS), ale na západě dosud jednoznačně dominovala SPD. Její manévrovací prostor by se zúžil, jak dobře vědí socialisté ve Francii i v Česku. Jakýkoliv posun SPD doprava by znamenal vyklízení prostoru ostatním levičákům, přímý souboj s radikální levicí by zase vyhovoval tomu třetímu - opozici z CDU/CSU. Lafontaine si navíc myslí, že má šanci získat na svou stranu své někdejší příznivce přímo z řad sociálních demokratů.
Kapitalistické kobylky.
Předčasné volby v Německu se budou konat, pokud jejich konání nezabrání stížnosti na porušení ústavy při chystaném rozpouštění parlamentu. SPD však do nich půjde v takovém stavu, u něhož není jasné, jakou politickou linii pro budoucnost vlastně představuje. Byl to sám předseda sociálních demokratů Franz Müntefering, kdo před časem zesílil antikapitalistickou rétoriku. Kritizoval chování finančních společností, které mají pouze zájem o svůj zisk a jsou dlouhodobou hrozbou pro demokracii. Müntefering je označil za hejna kobylek, která dopadají na firmy a vysávají je, než se vydají k dalšímu letu.
Schröder naopak před lety nastupoval do kancléřského úřadu s pověstí politika, jemuž se nijak nepříčí přátelství s velkým byznysem. Potenciální volič SPD může být zmaten.
