Ochranářské nálady v Evropě ukazují cestu do pekla
Premiér Jiří Paroubek při návštěvě Pekingu nabídl, že by čínské firmy mohly využít Česko jako svou základnu pro evropský trh. Čas ukáže, do jaké míry je tato jeho vize reálná. Šéf české vlády se ale každopádně zařadil mezi evropské a americké optimisty, kteří v hospodářském nástupu Číny vidí především velkou ekonomickou příležitost. Tyto nálady nejsou ničím novým. Firmy jako Baťa, vlády i jednotliví podnikatelé už dávno hovoří v souvislosti s Čínou o značných šancích. I ve střední Evropě, která může nabídnout relativně levnou pracovní sílu, bude mít Česko konkurenty. Vzestup nejlidnatější asijské země chtějí podobně využít například Maďaři.
V Evropské unii se ale zvláště v poslední době prosazuje odlišný trend. Stále více Evropanů vidí v Číně hrozbu. Rostou obavy, že evropský trh budou zaplavovat levné asijské výrobky - textil, boty, jízdní kola, nábytek, sklo. V červnu byli hodně vidět ti, kteří chtějí před nájezdem Číňanů zachránit evropský obuvnický průmysl. Evropská komise zahájila antidumpingové vyšetřování importu levných čínských bot. S nadsázkou lze konstatovat, že v případě obuvi se Brusel rozhodl pro takovou menší obchodní válku. Nic jiného mu zřejmě nezbývalo, neboť tlak výrobců i vlád z jednotlivých členských zemí byl příliš silný.
Evropský komisař pro obchod Peter Mandelson varuje před novou vlnou protekcionismu v unii (více na straně 26). Ta vyplula na povrch třeba během francouzského referenda o evropské ústavní smlouvě, ale i v řadě dalších zemích unie. Mandelson má pravdu. Konkurovat Číně je dlouhodobě možné pouze tím, že Evropané uvedou na trh kvalitnější, sofistikovanější a přitažlivější výrobky, u nichž cena pracovní síly nehraje až tak rozhodující roli. To platí obecně, ale konkrétně i u obuvi, byť možnosti jsou omezené. Ideální přitom samozřejmě je, když se krátkodobě podaří nárůst čínského dovozu zpomalit, aby okamžitý šok nebyl až tak silný. Něco podobného se snad - a pouze částečně - podařilo v případě textilu, kde se Evropané s Číňany v míru dohodli na dočasných množstevních omezeních. U obuvi to však nebude tak jednoduché.
Zdá se, že představitelé českého obuvnického průmyslu zaujímají vcelku realistické postoje (více na straně 22). Nechtějí likvidovat volný obchod, ale upozorňují, že je nutné dodržovat jistá pravidla. Není možné tolerovat dovoz závadné obuvi, padělků, nesprávné údaje v celních deklaracích či šedou ekonomiku kolem tržišť. Pokud však něco podobného existuje, je to důvod k akci pro kontrolory, inspektory, případně legislativce. Nemají se ale kvůli tomu vést obchodní války, které by byly z pohledu evropské ekonomiky kontraproduktivní. Oživování myšlenky „pevnosti Evropa“ je nebezpečné. Pouze by se oddálila příprava našeho kontinentu na sílící globální konkurenci. Představitelé evropských asociací tvrdí, že rostoucí příliv čínských bot ohrožuje 140 tisíc pracovních míst. To není možné brát na lehkou váhu. Ale ochranářství by nebylo tím správným lékem.
Jistě, obavy, které vyvolává Čína v Evropě, ale i ve Spojených státech, se netýkají pouze přílivu levného zboží. Čínská ropná firma Cnooc, těžící ze státní podpory, se rozhodla usilovat o převzetí kalifornské energetické společnosti Unocal. Je to další důkaz expanze Číňanů na světový trh. A to i v citlivých oblastech z bezpečnostního hlediska, jakými jsou energetické zdroje. Také je tu staré dilema mezi politickými a obchodními zájmy. Pokud budou Evropané a Američané ekonomicky spolupracovat s Čínou, budou se tak podílet na jejím politickém vzestupu v současném světě. Bezpečnostní experti v tom mohou vidět riziko, protože politika asijské mocnosti se může nadále jevit jako nepředvídatelná.
Neměli bychom však podceňovat ani pozitivní vlivy ekonomické spolupráce. Je-li dnes Čína členem Světové obchodní organizace (WTO), musela se přihlásit k jistým závazkům. Vytváření obchodních bariér vůči Pekingu nad rámec pravidel WTO by v této situaci bylo nejen prakticky nemožné, ale také nesmyslné. Rozvoj obchodních vazeb se světem obvykle pomáhá spíše umírněným než nesmiřitelným politikům. Proč by právě toto nemělo platit v Pekingu?
Daleko větším nebezpečím než ekonomicky silná Čína je ve skutečnosti nestabilní a churavějící země, která by se příliš uzavírala do sebe. Zatímco na západě mnozí v Číně vidí velkého strašáka, jehož síla nebezpečně roste, čínští experti dobře vědí, že ekonomický vzestup doprovází spousta rizik. Je nutné přenést reformy na venkov, čelit rostoucí nezaměstnanosti, urbanizaci, inflaci, problémům v oblasti životního prostředí, či dokonce i stárnoucí populaci. Jedno je jisté: potenciál levné pracovní síly v Číně se zatím nevyčerpává. Z osmi set milionů Číňanů v pracovním věku žije pět set milionů ve venkovských oblastech. Je evidentní, jak náročné bude zvládnout očekávané stěhování velké části z nich za prací.
Západ se může cítit relativně bezpečně, dokud budou Číňané schopni zvládat své vnitřní problémy. Také Evropané by se měli zaměřit na vlastní potíže, nikoliv na nepřátelství vůči okolnímu světu.
