Politika
Z původně principiálního sporu o to, zda může ve státní správě působit člověk s nahnědlými názory, se pozvolna stává „klasické“ soupeření koaličních partnerů. Ministři za TOP 09 se nadále nezúčastňují jednání kabinetu a tvrdí, že z toho nesleví, dokud ministr Josef Dobeš neodvolá Ladislava Bátoru anebo dokud premiér Petr Nečas neodvolá Dobeše. Občanští demokraté přecházejí do protiútoku výzvami, ať vládu opustí ti, kteří tak učinit chtějí a jen hledají záminky. Véčkaři v čele s Dobešem se v souladu s postojem prezidenta Václava Klause ohánějí svobodou slova. Vymýšlejí se nátlakové finty na protihráče (když Bátora, tak ne John v čele branného výboru sněmovny; pokud nebudete chodit na vládu, schválíme vámi nechtěný post tajemníka pro EU).
Skutečná podstata problému se tak rozředila do standardní „politické bramboračky“, kdy ten fandí jednomu, druhý onomu. Už se ani moc nedebatuje o tom, zda je skutečně tolerovatelné, aby státní úředník mluvil a vystupoval jako kryptofašista.
Podle kuloárních zpráv z minulého týdne by mohla být řešením varianta, že Bátora nakonec rezignuje sám. S legendou, že nechce být překážkou fungování vlády a koalice, ačkoli se ničeho špatného nedopustil. Část politiků by ho jistě označovala za „oběť“, možná by uslyšel i pochvalu za „státnický krok“. V koalici by se rozhostil mír (do příští války). Nikdo už by neřešil, zda by v obdobných případech všichni politici v čele s předsedou vlády neměli bouchnout do stolu a odkázat extremisty do patřičných mezí bez diskusí a politických kalkulů.
Mantinely toho, co se smí v Česku říkat a jak se lze chovat, by se opět o něco posunuly. Z hlediska budoucnosti by to bylo nebezpečné vyústění…
