Vicepremiér soudí, že sociální škrty snížily nezaměstnanost
Ivan Mikloš (45) dokončil Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě a studoval na London School of Economics. V osmdesátých letech působil jako vysokoškolský pedagog a v roce 1990 se stal poradcem místopředsedy slovenské vlády pro ekonomickou reformu. V letech 1991 až 1992 byl ministrem pro správu a privatizaci národního majetku SR. Od roku 1992 až do roku 1998 pracoval jako výkonný ředitel a prezident společnosti M.E.S.A. 10. Ve vládě vzniklé po volbách v roce 1998 se stal vicepremiérem pro ekonomiku a k tomu mu loni načas přibyla i funkce ministra dopravy, pošt a telekomunikací. Od posledních voleb je místopředsedou slovenské vlády a ministrem financí.
EURO: Kde vzala slovenská vláda odvahu k tak energickým krokům, jaké obsahuje připravovaná reforma veřejných financí?
MIKLOŠ: Možnost pro uskutečnění razantní reformy přinesl výsledek voleb. Vzešla z nich homogenní středopravá vláda čtyř stran, které k sobě měly programově blízko a které deklarovaly uskutečnění reforem v programovém prohlášení vlády. V něm se kromě jiného v části věnované daním hovoří o potřebě vytvoření efektivního daňového systému, o snižování přímých daní a přesunu daňového zatížení na nepřímé daně, o zjednodušení celého daňového systému a legislativy. V této souvislosti jsme měli v prohlášení i závazek, že posoudíme možnost zavedení rovné daně.
Při následných analýzách se ukázalo, že právě rovná daň nejlépe naplní naše priority z programového prohlášení.
Vznikla tak historická příležitost pro reformy, protože v době fungování bývalé koalice by nebylo možné pomýšlet na takové změny. Tehdy byla koalice rozkročena příliš doširoka a zahrnovala pravicové a levicové strany.
Šanci, kterou jsme dostali, by bylo trestuhodné nevyužít. I když to neznamená, že už je všechno hotové. Reforma, o níž se bavíme, je zatím stále ještě návrhem ministerstva financí. V těchto dnech se teprve uskuteční politická jednání o našich návrzích a dalších změnách v rozpočtu na tento rok i v souvislosti se strategií vstupu do eurozóny.
EURO: Dopady reformy na život Slováků budou velmi silné. Jak čelíte odporu odborů a dalších organizací?
MIKLOŠ: Žádnou reformu nelze uskutečnit, aniž se dotkne lidí. Každá změna vyvolává odpor a obavy. Od začátku hovoříme otevřeně o tom, že reformy budou mít různé dopady na různé skupiny obyvatelstva. Naším argumentem je především skutečnost, že už ve střednědobém horizontu by měli lidé pocítit přínos. Daňová reforma by měla přispět k vyššímu ekonomickému růstu, vyššímu přílivu investic, vyšší tvorbě pracovních příležitostí. To není teorie. Zkušenosti zemí, které podobné změny provedly, ukazují, že to tak skutečně je.
Zároveň se reformu snažíme nastavit tak, aby její dopady byly akceptovatelné. A aby byly alespoň částečně kompenzované. Filozofie daňové reformy je v tomto směru následující: Nemíníme nijak kompenzovat růst spotřebních daní, protože pití alkoholu a kouření není nezbytnou životní potřebou. Pokud jde o daň z uhlovodíkových paliv, pouze sazbu dorovnáváme na úroveň obvyklou v okolních zemích.
Jiné je to u daní z příjmů a daně z přidané hodnoty. U těch dojde ke kompenzacím tím, že se zvýší DPH, ale sníží se přímé daně. U nejnižších a nejvyšších příjmových skupin je kompenzace poměrně výrazná. Vysoké příjmové skupiny vydělají na poklesu sazby daně z příjmu z 28 a 38 procent na devatenáct procent. U nízkých příjmových skupin se také sníží daňové zatížení, protože zvýšíme základní odečitatelnou položku z 38 tisíc na 84 tisíc. Tím i přes růst daňové sazby tito lidé zaplatí méně. Například člověk, který vydělá ročně sto tisíc, dnes platí na dani 6200 korun. Podle nové úpravy zaplatí jen 3200.
U středních příjmových kategorií je nejmenší kompenzace. Proto chceme těmto skupinám zvýšit přídavky na děti, abychom pomohli zejména rodinám. V případě důchodců jsme letos poprvé souhlasili s vyšší valorizací. Od nového roku přecházíme na jiný mechanismus valorizace důchodů tak, aby to byl průměr mezi růstem cen a růstem mezd. Takže růst cen vyvolaný reformou se promítne do rychlejší valorizace.
EURO: Ale cenový posun a nové výdaje, například ve zdravotnictví, zvednou životní náklady asi poměrně více, než činí kompenzace. MIKLOŠ: Máme zpracované různé analýzy dopadů. U důchodců nedojde sice v prvním roce v důsledku cenového skoku k plné kompenzaci, ovšem v dalším roce se to díky mechanismu valorizace už vykompenzuje.
EURO: Považujete reformu za sociálně citlivou a průchozí? MIKLOŠ: Rozhodně ano. Zároveň ale různé typy domácností s ohledem na jejich strukturu spotřeby reformu samozřejmě pocítí.
EURO: Konají se protestní demonstrace, byly zablokovány hranice, cítíte se pod nějakým tlakem?
MIKLOŠ: Každá vláda, která dělá reformy, je pod tlakem odborů, není to nic nepřirozeného. Je to součást naší práce. Máme tripartitní jednání, i daňovou reformu jsme na nich projednali. K dohodě nedošlo. Snažíme se naše záměry vysvětlovat, a jsou-li vznášené požadavky akceptovatelné - což znamená, že nemění principy reformy - tak takové návrhy akceptovat umíme. Požadavky, které mění základní filozofii reformy nebo nabourávají veřejné finance, jsou samozřejmě neakceptovatelné.
Potíž je trochu v tom, že například o novém Zákoníku práce byly desítky jednání, až se dospělo k dohodě v tripartitě. Tak byl také Zákoník práce schválen v parlamentu. Přitom dnes odbory uvádějí schválení Zákoníku práce jako jeden z důvodů blokády hranic.
EURO: Z našich zkušeností vyplývá, že odboráři proti reformě argumentují hlavně tím, že její náklady budou platit pouze lidé s nízkými příjmy a bohatí na tom vydělají. Jak v takovém případě reagujete?
MIKLOŠ: Podstatné je dělat reformy nejen tak, že řeší fiskální problém. Změny musejí přinést ekonomice růstové impulsy. Reforma je aktivní nástroj, který zlepší podnikatelské prostředí. Pokud jde o chápání sociální spravedlivosti, tak platí stálý rozdíl v tom, jak ji bere levice a pravice. Zatímco levicoví politici ji chápou jako rovnost spotřeby, pravicoví jako rovnost příležitostí.
Proto bude vždy levice inklinovat k přerozdělování a k progresivním daním a pravice je pro rovné zdanění. Soudím, že jedna sazba daně je spravedlivější než progresivní systém. Devatenáct procent ze sta tisíc je devatenáct tisíc a devatenáct procent z milionu je sto devadesát tisíc. Člověk s vyšším příjmem zaplatí vždy více. Zároveň to nepůsobí nemotivačně. Jednou věcí je posuzování sociálního statusu ze statistického hlediska a druhou věcí je, zda se vytvářejí podmínky pro to, aby ekonomika rostla rychleji, byly konkurenceschopná a rychleji se zlepšoval status i těch sociálně slabších.
Existují důkazy, že země, které mají systém založený na neprogresivním zdanění, rostou rychleji. Estonsko zavedlo podobný daňový systém v roce 1995. Před osmi lety tam činil HDP na hlavu v paritě kupní síly o 35 procent méně než na Slovensku. Dnes je nižší už jen o dvanáct procent. Neříkám, že je to záležitost jen daňové reformy, ale také reformy.
EURO: Slibujete si podobné efekty? MIKLOŠ: Očekáváme, že daňová reforma bude mít výrazné přírůstové impulsy. Kromě toho se sníží daňové úniky díky zjednodušení legislativy a odstranění obrovského množství výjimek. Zároveň je daňová reforma založena na principech, které má na základě všech pravidel mít. Je to princip neutrality, jednoduchosti, spravedlnosti.
EURO: Vaše daňová reforma by ale spíše mohla zvednout příjmy veřejných financí.
MIKLOŠ: Měla by být neutrální. Odhady daňových výnosů jsou ve velmi širokém intervalu, ale stát by neměl vydělat. V příštím roce se změní jen struktura příjmů. Bude více z nepřímých daní a méně z přímých. V dalších letech by už výnos mohl být pozitivní. To vytvoří předpoklad buď snížit sazby, nebo zvýšit výdaje, aniž by se zvyšoval deficit.
Je to diskutabilní otázka a také u nás se často říká, že se zvyšuje daňové zatížení. Jediným objektivním měřítkem je podíl daní a pojistného na HDP. Tato souhrnná daňová kvóta je na Slovensku 33 procent (pozn. red. - v ČR 39,2). Pro příští rok počítáme s mírným snížením na 32,8 procenta. Ale zároveň - a to je klíčové - snižujeme deficit veřejných financí ze 7,2 procenta loni na pět procent letos a 3,9 procenta v příštím roce. Musím dost často vysvětlovat, že současně takto radikálně snižovat deficit a přitom snižovat daňové zatížení je iluze. Už to, co jsme si předsevzali, je náročná výzva. Důležité je nezvyšovat daně. Snížení deficitu z pěti na 3,4 procenta znamená škrty v rozsahu osmnácti miliard korun.
EURO: V Česku má více než 70 procent státních výdajů mandatorní charakter. Je to na Slovensku podobné? MIKLOŠ: Ano, je to podobné. Velká část výdajů je mandatorních, a navíc pravidelně rostou, protože v zákonech je zakotveno jejich zvyšování. To je problém, který musíme řešit, a především v sociální oblasti zavádíme změny, jež by měly tomuto růstu vyvolávajícímu i zneužívání dávek zabránit.
EURO: Udělali jste poměrně výrazné škrty v sociální oblasti. Funguje to v praxi?
MIKLOŠ: Funguje to velmi dobře. Výdaje v této oblasti přestaly růst. Dosud nekontrolovaně rostly především proto, že byl zneužíván systém. Projevilo se to i ve snížení nezaměstnanosti. Jeden ze zdrojů snížení nezaměstnanosti je přísnější režim. Nezaměstnanost klesla téměř z 20 procent na 15,4. Pokles trvá zhruba rok a půl, ale razantnější je v posledním půlroce, od zavedení změn v sociálním systému.
Je to samozřejmě komplexní jev. Pozitivní úlohu sehrál zvýšený příliv investic a celková stabilizace. Zdá se ale, že nejvýrazněji zapůsobilo zpřísněné vyplácení sociálních dávek. Nezaměstnaní se musejí častěji hlásit, což vyřazuje ty, kteří pracují například v zahraničí. Zavedli jsme povinnost přijmout práci od obce ve vazbě na vyplácení sociálních dávek a obce toho začaly využívat. Existuje maximální hranice dávek, s výjimkou přídavků na děti. Chystáme i další opatření, která by měla jít tímto směrem.
EURO: Jak jste došli k myšlence rovné daně. Neinspirovali jste se předvolebním tahákem české ODS? MIKLOŠ: Rovná daň je koncept, se kterým v osmdesátých letech přišli profesoři ze stanfordské univerzity a v Estonsku platí od roku 1996. S rovnou daní přišlo v předvolební kampaní Kresťanskodemokratické hnutie (KDH). Navrhovalo čtrnáctiprocentní sazbu. Můj postoj i postoj mé strany Slovenské demokratické a kresťanské únie (SDKÚ) byl takový, že princip podporujeme, ale je třeba to podrobněji analyzovat. To jsme také udělali. Dospěli jsme k závěru, že je to správná koncepce, pokud bude sazba na devatenácti procentech. Řada nepopulárních opatření by se musela udělat tak jako tak, ale změny by neměly pozitivní stránku v rozvojových impulsech, které přináší naše reforma.
EURO: Devatenáctiprocentní korporátní daň je atraktivní, ale Maďaři mají osmnáct procent. MIKLOŠ: Nezávodíme. Myslím, že daň mezi patnácti a dvaceti procenty je srovnatelná. Navíc jsme náš původní záměr na dvacetiprocentní sazbu v koaličních jednáních revidovali o procentní bod dolů. Oproti dvaceti má devatenáct určité baťovské „čaro“. Nejde ale jen o samotnou sazbu. Podstatné jsou odečitatelné položky, které mohou měnit efektivní výši zdanění. Devatenáct procent je sazba, kterou umíme zavést, podaří-li se to a vznikne prostor pro další snižování, určitě to zvážíme. To je ale politické rozhodnutí.
EURO: V Evropské unii se hovoří o harmonizaci daňových systému. Neobáváte se, že narazíte? MIKLOŠ: Především si myslím, že daňová harmonizace je špatná myšlenka. Zvláště země, které vstupují do unie s nižší výkonností, potřebují mít k dispozici nástroje, které jim umožní dohnat nejvyspělejší země. Navíc současným trendem je i v Evropské unii snižování daní. S harmonizací příjmových daní nebudeme souhlasit. Pravidla platná v případě DPH a spotřebních daní plně respektujeme.
EURO: Při čtení vašich návrhů jsem si všiml, že zatímco zdanění úroků z vkladů vzroste, protože budou považovány za běžný příjem, tak dividendy budou od daně osvobozeny. Je za tím nějaký hlubší záměr? MIKLOŠ: Je to princip, že každý příjem má být zdaněn pouze jednou a dividendy jsou vypláceny ze zdaněného zisku. U úroků je zase logické, že když v případě úvěrů jsou nákladovou položkou, tak u depozit by měly být součástí příjmů. Jde jen o změnu z patnácti na devatenáct procent a bude vybírána srážkami.
EURO: Říkáte, že příjem se má danit jen jednou, ale daň z nemovitostí zachováváte. MIKLOŠ: Rušíme ale daň z převodu nemovitostí. Má malý výnos, je masově obcházena a její správa je drahá. Samotná daň z nemovitostí je všude na světě. Chceme zavést zdanění na hodnotovém principu, ale je to technicky náročné. Dnes se platí z účetní hodnoty, jsou ovšem koeficienty, které zvyšují cenu na základě velikosti měst, nicméně nedostatečně. Proto chceme tyto koeficienty zvýšit a do roku 2005 připravit buď zavedení cenových map, nebo přechod na daň z pozemků. Potom by byly zdaňovány jen pozemky. To je mnohem jednodušší systém, který funguje v některých státech. Ještě je možnost, že by si vlastníci nechali udělat cenové odhady, ale touto cestou nechceme jít, protože je to příliš náročné a zatěžuje to poplatníky.
EURO: ODS slibovala, že při rovné dani bude daňové přiznání na sedm řádek. Jak to bude vypadat na Slovensku? MIKLOŠ: Text zákona je připraven, ale formuláře ještě nemáme hotové. Nevím, jestli to bude zrovna sedm řádek, ale rozhodně budou jednodušší.
EURO: V penzijní reformě navrhujete přechod na třípilířový systém s povinným kapitálovým spořením. Co vás přesvědčilo, že je to správné a riziko není vysoké.
MIKLOŠ: Jde o to, zda růst reálných mezd zajišťuje dostatečně růst důchodů. Zde je třeba brát v úvahu demografický vývoj. Jsou samozřejmě argumenty, že krátkodobý vývoj na kapitálových trzích je volatilní a výnosy jsou nízké, nebo dokonce dochází ke znehodnocování úspor. Proti tomu stojí argumenty, že z dlouhodobého hlediska kapitálový trh i po započtení výkyvů roste a penzijní spoření je dlouhodobá záležitost.
Kapitálový systém má i další efekty. Především kumulaci dlouhodobých zdrojů úspor. Jsem přesvědčený, že trojpilířový systém má racionální základ navzdory rizikům. Ta se dají snížit na přijatelnou úroveň efektivním a přísným dohledem.
Další otázkou jsou fiskální náklady, které mohou zkomplikovat a prodloužit dobu vstupu do eurozóny. Tento problém není uzavřen. Důchodovou reformu připravujeme, ale s ohledem na další záležitosti, jako je zavedení eura, jsme nemohli jednání zatím uzavřít.
Aktuální problémy v systému můžeme řešit prodlužováním věku pro odchod do důchodu a reformou prvního pilíře. Z dlouhodobého hlediska je otázkou, zda je to dostatečné. Zákony jsou připravené a rozhodne se v nejbližších měsících.
EURO: Počítáte, že deset procent z pojištění by šlo na kapitálový pilíř. To vyvolá náklady v přechodném období. Jaké jsou a z čeho by měly být hrazeny? MIKLOŠ: Jde o jedno až jedno a půl procenta HDP, což je jedenáct až šestnáct miliard korun ročně. Počítáme s využitím peněz z privatizace. Momentálně máme odloženo 65 miliard korun.
EURO: Peníze z privatizace používáte pouze na penzijní reformu? MIKLOŠ: Ve vládním prohlášení máme, že zdroje z privatizace budou použity pouze na penzijní reformu nebo na snížení státního dluhu. K privatizaci je ještě majetku za několik stovek miliard korun. Přesnější odhad bych nechtěl dělat. O prodeji se však zatím nerozhodlo.
EURO: Vaše návrhy počítají, že maastrichtská kritéria budete plnit již v roce 2006. Vstoupíte hned do nového kursového režimu ERM II, který je předpokojem eurozóny? MIKLOŠ: Moje představa je, že nejcitlivější kritérium, kterým je deficit veřejných financí do tří procent HDP, by mělo být splněno už v roce 2005. A to z jednoduchého důvodu: ve volebním roce se těžko šetří a myslím, že takové šetření by bylo i hloupé. Samotným vstupem jsme se zatím nezabývali. Důležité je splnit kritéria, abychom se mohli rozhodnout. Mě osobně analýzy zatím přesvědčují ve prospěch co nejrychlejšího vstupu. Pozitiva jsou evidentní a významná a negativa nejsou příliš průkazná. Mimochodem, myslím že by bylo velmi špatné, kdyby Slovensko nebylo schopné vstoupit v okamžiku, kdy vstoupí ostatní země.
