Historický vodní kanál mezi Otrokovicemi a Rohatcem vznikl v letech 1934 až 1938 k přepravě lignitu pro Baťovy závody. Po rekonstrukci v devadesátých letech ale slouží už pouze turistům a patří k největším atrakcím Moravského Slovácka.
Foto: Flickr.com
První pokusy o splavnění řeky Moravy se objevovaly už v 17. a 18. století. Vznikla celá řada projektů, všechny ale nakonec ztroskotaly na finanční náročnosti. Pozdější plány zhatila první světová válka a po vzniku Československa dostala přednost stavba železnic.
Nový impulz dostalo jednání o regulaci řeky Moravy teprve roku 1927, kdy došlo k převodu kompetencí na ministerstvo zemědělství. To plánovalo úpravu koryta kvůli melioracím, projekt ale brzy zaujal také zlínského průmyslníka Tomáše Baťu, který si uvědomil, že splavnění Moravy a následné vybudování dunajsko-oderského průplavu by jeho firmě umožnilo jednodušší a levnější spojení se světovými trhy. Využil proto svého vlivu, aby v připravovaném vodocestném zákoně bylo na regulaci řeky pamatováno. Výsledků své intervence se sice nedožil, v plánech ale po roce 1932 pokračoval jeho nevlastní bratr a nový šéf podniku Jan Antonín Baťa.
Úspěšná zkouška
Představitelé Baťových závodů nenechali nic náhodě. Už v létě roku 1932 provedla firma na řece první pokusy s plavbou nákladního člunu poháněného leteckým motorem a zaměřila se především na překonávání jezů. Zkouška dopadla úspěšně, Baťa proto ihned začal jednat s ministerským předsedou Malypetrem o státním příspěvku.
Byl vytvořen projekt na stavbu malého průplavu, který vycházel z pečlivě vypracované studie inženýrů Suka a Záruby-Pfeffermana. Hodnota stavby byla vyčíslena na 34 milionů korun, přičemž sedm milionů měl hradit stát, devět milionů firma Baťa a zbylých 18 milionů mělo být uhrazeno v rámci melioračních akcí. Projekt byl totiž podmíněn vznikem závlahových kanálů, které by v době sucha sloužily k zavlažování přilehlých pozemků. Zregulovaný tok měl navíc zabránit povodním a umožnit plavbu menších lodí.
S plánem ale musely souhlasit také okolní obce. Jan Antonín Baťa proto věnoval na propagaci projektu jeden milion korun a zlínský vodohospodářský spolek vydal informační brožuru s mapkou zamýšlené trasy.
Uhelné plány
Stavbu schválil Zemský úřad v Brně v říjnu 1934. První a nakonec i poslední část kanálu tvořila trasa Otrokovice–Rohatec o délce 50 kilometrů, která měla umožnit rychlou a levnou přepravu lignitu (hnědého uhlí) z Ratíškovic do otrokovické elektrárny.
Až do poloviny roku 1935 postupovaly práce velmi rychle, na stavbě se totiž podílelo hned několik firem. Roku 1936 se přešlo k odbornějším pracím, tedy k výstavbě jezů a plavebních komor, které měly zajistit dostatečně vysokou hladinu vody a zároveň umožnit lodím překonat výškový rozdíl 18,6 metru. V letních měsících roku 1937 pak práce na Baťově kanálu vrcholily. Nová vodní cesta vedle původního řečiště řeky Moravy byla téměř hotová a začalo se s postupným přečerpáváním vody. První zkušební plavba dopadla výborně a spuštění ostrého provozu tak už nic nebránilo.
Z remorkéru za traktor
V srpnu 1938 byla založena „Moravská plavební akciová společnost“, v jejímž čele stál Jan Antonín Baťa. Firma vlastnila dva vlečné remorkéry (označené jako Baťa I a Baťa II), několik nákladních člunů a jednu motorovou osobní loď. Plavba na Baťově kanálu byla oficiálně zahájena 2. prosince 1938. Vzhledem k napjaté politické situaci se ale vše obešlo bez velkých okázalostí a už úvodní cesta byla pracovní.
Úkolem bylo dovézt prvních 200 tun ratíškovického lignitu, plavba probíhala podle předem připravených plánů. Prázdný člun byl v Otrokovicích připojen za remorkér, kterým byl odtažen až ke komoře ve Spytihněvi. Tam byl přepojen za traktor jedoucí podél kanálu a vlečen až k plavební komoře u pevného jezu v Uherském Ostrohu. Zde čekal druhý remorkér, který zavezl člun do Veselí nad Moravou. Loď byla poté opět zapojena za traktor, který ji dotáhl až do přístaviště v Rohatci blízko Ratíškovic. Cesta trvala kolem 10 hodin a po naložení se člun stejným způsobem vracel zpět.
Plavební kanál Otrokovice-Rohatec
Vznikl v letech 1934 až 1938 jako první část plánovaného průplavu Dunaj-Odra. Jeho stavbu iniciovala firma Baťa, která úsek mezi Rohatcem a Otrokovicemi využívala pro přepravu hnědého uhlí. Po druhé světové válce se provozovatelem stal podnik Stavosvit, roku 1961 byla ale plavba zastavena. Obnovy se historický kanál dočkal až po roce 1996. V současnosti je turistickou atrakcí a ročně ho navštíví desetitisíce lidí. Jeho vlastníkem je stát, provoz zajišťuje obecně prospěšná společnost Baťův kanál.
Atrakce pro turisty
Zahájením plavby na Baťově kanálu měl být položen základ průplavu Dunaj–Odra, druhá světová válka ale plány zhatila. Moravská plavební společnost byla roku 1945 znárodněna a kanál těžce poškozený německými vojsky bylo nutné nákladně opravit. V polovině 50. let se jeho provozovatelem stal Stavosvit, který už nepokračoval v dopravě uhlí do elektrárny, ale zabýval se pouze přepravou stavebních materiálů. To se však brzy ukázalo jako nerentabilní a roku 1961 byl provoz na kanálu zastaven.
Pokusy o oživení se objevovaly už koncem 80. let, konkrétní kroky ale přišly až po změně režimu. Roku 1996 vznikl z iniciativy okolních obcí nadační fond, jehož cílem bylo zpřístupnění kanálu pro veřejnost. Výsledkem byla postupná rekonstrukce plavební cesty, která se brzy stala vyhledávanou atrakcí. V současnosti je Baťův kanál otevřen od dubna do října a ročně ho navštíví až 40 tisíc turistů.
