Zeman hodil udici na půl milionu eur
Česká republika se s vervou pustila do boje o dvacetimiliardovou investici automobilky BMW. Premiér Miloš Zeman po sedmi letech, ve kterých mezi pražskou vládou a bavorskými politiky nedošlo k žádnému oficiálnímu kontaktu, navštívil minulý týden v Mnichově hned několik místních vůdců a podniků. Prý ani na palubě letadla nedopil svou oblíbenou becherovku a za jeden den stihl vyjednávat se šéfy BMW, bavorským premiérem Edmundem Stoiberem a předsedou zemského parlamentu (a mluvčím sudetských Němců) Johannem Böhmem. Nevynechal ani továrnu na stíhačky EADS, která v České republice soutěží o dodávky supersoniků pro armádu, a ředitelství firmy Siemens. Mluvil také se šéfy HypoVereinsbank, která je horkým kandidátem na koupi Komerční banky. A to přestože ho od tohoto kroku před odjezdem zrazoval ministr financí Mertlík. Hlavním cílem jeho zájezdu ale bylo přilákat do Česka BMW. Patrně omylem premiér vábil také automobilku Audi. „Firmy jako BMW a Audi by u nás měly investovat, řekl. Pravděpodobně si neuvědomil, že Audi patří do koncernu Volkswagen, který již vlastní Škodu Auto. Kolínské trumfy. Vyhlídka na to, že by se německé rodinné stříbro vyrábělo ve středočeském Kolíně, je prostě příliš lákavá. Je totiž zřejmé, že pokud se manažeři automobilky budou rozhodovat podle ekonomických kriterií, musí Kolín jasně zvítězit nad bavorským Hofem i saskými Drážďanami. Trumfem Kolína jsou nízké náklady na mzdy, benevolentnější zákony a normy a také lukrativní pobídky české vlády. „V takové soutěži bychom museli jasně zvítězit, říká šéf CzechInvestu Martin Jahn. V praxi ale do hry vstupují početná politická hlediska. Řada členů bavorské vlády a místních odborových bossů otevřeně bojuje za domácí Hof. Náměstek zemského ministra hospodářství Hans Spitzner prohlásil, že by byl šťasten, kdyby uspělo právě toto město. Šéf bavorského odborového svazu kovoprůmyslu Werner Neugebauer, který zasedá v dozorčí radě BMW, konstatoval, že také zástupci zaměstnanců se vyslovují jednoznačně pro Hof. Lidé v tomto městě neochvějně věří ve vítězství. Místní list Hofer Anzeiger dokonce považuje manažerské úvahy o ČR za pouhou bublinu, která má sloužit jen ke zlomení silných automobilových odborů. „Bavorská vláda každopádně nasazuje silné páky, aby udržela investici v zemi, říká český konzul v Mnichově Zdeněk Fajkus. Drážďany jsou v očekávání vlažnější, ale i v nich se na rozhodnutí čeká velmi netrpělivě. „Diskuse o BMW je tady zdánlivě okrajová, vím ale, že místní veličiny se hodně snaží, říká náš drážďanský konzul Antonín Nádvorník. Dobře informované zdroje týdeníku EURO tvrdí, že je bavorský premiér Edmund Stoiber ochoten v této záležitosti ustoupit saskému předsedovi vlády Biedenkopfovi, jen aby investice zůstala v Německu. V tomto duchu píší i vlivné noviny Süddeustche Zeitung: „Množí se náznaky, že BMW nebude stavět svůj nový závod v Bavorsku, ale ve východních spolkových zemích, píše list. Energetiku neudrželi. Bude ale opravdu politický vliv na vedení BMW tak silný, jak napovídají německé prameny? Jako paralela může posloužit nedávný případ energetické společnosti BayernWerk. Tuto částečně státní firmu také považovala bavorská vláda po dlouhá léta za rodinné stříbro, nad kterým je třeba udržovat kontrolu. Není divu, BayernWerk ovládá osm procent celého německého trhu. Jenže převaha soukromých akcionářů rozhodla o tom, že se BayernWerk spojí s konkurenční PreussenElektra, která má v Německu třináctiprocentní podíl. Všichni manažeři spojeného podniku s názvem E–ON, kteří měli úzké kontakty s mnichovskými ministry, museli opustit své posty a místo nich nastoupili noví lidé bez politických předsudků. Vedení firmy (jejíž logo nyní nosí na dresu fotbalista Rosický) nakonec dokonce opustilo Mnichov a našlo si nové sídlo v Düsseldorfu a částečně také v Hannoveru. „Bavorská vláda se nakonec přesvědčila, že její páky jsou velmi slabé, a nyní uvažuje o prodeji svého podílu v BayernWerk, říká Zdeněk Fajkus. Jako v Audi? Podobný scénář by se mohl odehrát i v případě investice firmy BMW. Zvláště když se spálila v britském Roveru, který stáhly vysoké výrobní náklady téměř ke dnu. Když už jsme ve Velké Británii – ta je sama o sobě učebnicovým příkladem toho, jak může mít vláda minimální vliv na rozhodování svobodných ekonomických subjektů. Přestože se v minulosti snažila všemožně zachovat místní automobilky v domácích rukou, Britům dnes nepatří prakticky ani jedna z nich. Podobný vývoj prodělalo i Švédsko. „Edmund Stoiber má velký vliv v celém Německu, ale BMW je silný samostatný subjekt, říká Zdeněk Fajkus. „Bavorská vláda na něj těžko vztáhne ruku, i kdyby se jí zprotivilo českou investicí, míní. Stejně jalový může být i tlak odborů. Precedentem budiž případ automobilky Audi, která i přes interní konsenz se zaměstnanci nakonec dala přednost maďarskému Györu před německými městy. Rozhodl ekonomický kalkul – Maďaři nabídli úspory na daních ze zisku ve výši 150 milionů marek. Jak se zdá, přeceňovaný je nikoli pouze význam mnichovských ministrů, ale také vstřícné politické kroky pražské vlády. Zemanovo prolomení ledů mohlo sice šéfy BMW povzbudit, při konečném rozhodování se ale budou spíše spoléhat na chladnou matematiku. „Akce ovšem mohla navnadit další investory, v dlouhodobém výhledu budou mít lepší politické vztahy určitě pozitivní vliv, říká Zdeněk Fajkus. Dodává, že právě politické motivy mohou z velké části za to, že z bavorských nemalých zahraničních investic putuje pouze jedno procento do České republiky. Také Martin Jahn se domnívá, že nakonec rozhodnou ekonomická kritéria. „Máme perfektní nabídku, která by měla vše rozhodnout, říká. Koncern jede. O výrobě malých automobilů uvažuje BMW, která se zatím specializovala na velké luxusní vozy, zhruba rok. A může si to dovolit. Automobilka prožívá s výjimkou nešťastné investice v Roveru velkou konjunkturu. Loni dosáhla v důsledku dobrého výkonu v Evropě a Spojených státech výrazného zisku i tržeb. Výkonný ředitel firmy Joachim Milberg říká, že účetnictví za minulý rok sice ještě není uzavřeno, ale loňské běžné aktivity určitě nebudou horší než v rekordním roce 1997, kdy zisk společnosti činil 1,293 miliardy eur. A to i navzdory ztrátám bývalé divize Rover, kterou BMW v květnu prodala. Výsledky Roveru, kterého automobilka prodala konsorciu Phoenix, jsou do účetnictví společnosti započítány do 9. května a divize Land Rover, kterou získal americký Ford, je v účetnictví německé automobilky zahrnuta do konce června. Milberg je přesvědčen, že také tržby společnosti za loňský rok přesáhnou úroveň z předloňska, kdy činily 34,4 miliardy eur. Dodává, že k výkonu přispěl silný dolar. Letos společnost očekává další růst tržeb, jejich tempo růstu však bude pomalejší než letos. Prodej vozů německého výrobce BMW AG za minulý rok vzrostl o 9,4 procenta na 822 000 automobilů. Prodej v samotném Německu se zvýšil o 0,2 procenta na 240 600 vozů, a podíl automobilky tak na domácím trhu činí sedm procent. Na lednovém Detroitském autosalonu tak mohl Milberg vyjádřit optimismus, pokud jde o vyhlídky společnosti na rok 2001. Na výstavbu nové továrny tak může BMW vynaložit tučných půl miliardy eur, závod má přinést tři tisíce pracovních míst a dalších padesát tisíc pracovních příležitostí v dodavatelských firmách. Ve hře bylo původně přes dvě stě lokalit po celé Evropě. Podmínkou byl pozemek o celkové výměře alespoň 250 hektarů, přiměřená dopravní a energetická infrastruktura i dostatečná kapacita přívodu elektrické energie, plynu a vody. Budoucí zaměstnanci automobilky by podle vedení koncernu neměli dojíždět do práce déle než hodinu. Rozhodly tradice. Firma BMW si mohla vybírat z mnoha příležitostí. Třeba Slovinsko bylo připraveno zdarma poskytnout místo pro výstavbu a mzdové pobídky. Místopředseda slovinské vlády Tone Rop tehdy uvedl, že vláda společnosti zdarma nabídne pronájem prostor v Mariboru, městě vzdáleném zhruba 140 kilometrů východně od hlavního města Lublaň. V případě mzdových pobídek by pak jeho vláda mohla Němcům poskytnout až sedm miliard slovinských tolarů (asi 31 milionů USD). V rámci pobídek chtěla slovinská vláda v počáteční fázi hradit část hrubých mezd zaměstnanců, přičemž by stát vynaložil dalších 6,5 miliardy tolarů na restrukturalizaci lokality, kde dříve stávala továrna na výrobu nákladních automobilů. Do užšího výběru se ale nakonec dostaly Německo, Španělsko, Polsko, Maďarsko, Česká republika a Slovensko. Španělé i Maďaři hráli na svoji dobrou pověst, pokud jde o celkové podnikatelské prostředí. Na miskách vah byly především daňové úlevy a příznivé daňové sazby. Také příklady úspěšných investic konkurenčních automobilek sehrály své. Například list Népsabadszág napsal, že se vedení BMW zabývalo možností investovat v Maďarsku na základě zkušeností dalších německých výrobců automobilů, jako jsou Opel a Audi. Maďarsko prý bylo „žhavým tipem zvláště po rozchodu BMW s britským Roverem. List v této souvislosti poznamenal, že Maďarsko nebylo pro BMW neznámou zemí už proto, že zde v minulosti tato automobilka nakupovala mimo jiné různé součástky pro výrobu automobilů v hodnotě kolem 500 000 milionů marek ročně. Polsko zase operovalo svým čtyřicetimilionovým trhem. Pozadu nechtělo zůstat ani Slovensko, za které kandidovala města Košice, Prešov a Spišská Nová Ves. „Předložili jsme profesionálně velmi zdatný projekt, o kterém se pochvalně vyjádřili i zahraniční odborníci, tvrdil primátor Košic Zdenko Trebuľa. Nakonec se do finále dostala domovská země BMW a Česká republika. Čím si Češi tento úspěch zasloužili? „Myslím, že to bylo díky tuzemským tradicím ve výrobě aut, dobré nabídce a také zářnému příkladu Volkswagenu a mladoboleslavské Škodovky, míní šéf CzechInvestu Martin Jahn.
