Úřad nepovolil pekařskou fúzi
Nebýt novely zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), vypršelo by jeho předsedovi Josefu Bednářovi na přelomu ledna a února první šestileté funkční období. Takto má čas do září, aby přesvědčil vládu, že je úředníkem na svém místě, a ta jej navrhla prezidentu Klausovi i na další šestiletku. Zdá se, že právě teď odstartoval předvolební kampaň. Jinak si nelze vysvětlit argumentaci, ke které se uchýlil ve svém zamítavém stanovisku k žádosti o fúzi pekárenských společností Bakeries International a Delta pekárny. „Vznikl by obrovský komplex, který by zadusil jakoukoliv konkurenci,“ prohlásil emotivně. Nezbývá asi než souhlasit s kritikou „postižených subjektů“, kteří teď úřad chtějí zažalovat.
Nevíme sice, kde pan předseda nakupuje chleba, ale zřejmě jinde než ostatní spotřebitelé. Jinak by si musel všimnout, že v Česku je v této branži taková konkurence, že to nemá obdoby. 2440 provozoven! I kdyby měl někdo polovinu trhu (pekárny by měly jen 26,9 procenta), určitě by konkurenci nezadusil, protože značná část konzumentů vždycky bude dávat přednost sice dražším, ale poctivějším křupavým rohlíkům od malých pekařů než těm „supermarketovým“, v nichž je jen mouka a voda, i kdyby stály desetník. Fúze ale mohla být klidně povolena s nějakými omezujícími podmínkami.
Trh potřebuje velké pekaře i malé. Velkopekárny, aby pekly levně a ve velkém běžnou produkci, pekárničky na fajnovější speciality. Tyto dvě podnikatelské skupiny mohou žít bez problému vedle sebe, nikdy jedna druhou nezadusí. Josef Bednář připomněl, že k nepovolení fúze přikročil úřad teprve potřetí v historii. Je ovšem rozdíl, když zamítl spojení dvou z celkově tří českých cukrovarnických skupin a tří největších výrobců minerálních vod. Navíc v cukrovarnictví i v minerálkách existují těžko překonatelné bariéry pro vstup na trh vyplývající z kvotace výroby (cukr) a z omezených přírodních zdrojů (minerálky). V pekařině nic takového není, péct začala i atletka Helena Fibingerová.
Ptejme se, proč úřad nezamítl fúzi u piva, když spojený subjekt získal polovinu trhu a konkurentů je sotva padesát. Možná má tekutý chléb doložku nejvyšších výhod. Možná s tím nějak souvisí fakt, že přesně v době, kdy se o pivní fúzi začalo hovořit, stal se tehdejší šéf antimonopolního úřadu Stanislav Bělehrádek prezidentem ženského basketbalové oddílu v Brně-Žabovřeskách a Gambrinus jejich hlavním sponzorem. Marketingově se to každopádně jeví jako nonsens.
Když Josef Bednář hovoří o „zničujících dopadech fúze na občany ČR“, nechce se tím náhodou „zmražený lidovec“ zalíbit i sociálnědemokratickým ministrům, a zajistit si tak ve vládě většinovou podporu?
