BELFAST: OTEVŘENO PODNIKÁNÍ

16. 7. 2008

Deset let po dosažení...

Celý podtitul: Deset let po dosažení Velkopáteční mírové dohody se ekonomika Severního Irska slibně rozvíjí

Ještě před několika lety byly staré loděnice na Queen’s Islandu v Belfastu pustou končinou, kde pouze čerpací stanice z červených cihel – v níž proběhla konečná montáž Titaniku – svědčila o dřívější zdatnosti Severního Irska ve stavbě lodí. Dnes je tato oblast, jíž se přezdívá „čtvrť Titaniku“, plná činorodého ruchu. V příštích patnácti letech se tam bude investovat asi deset miliard dolarů a vzhled promění kanceláře, byty a obchody. Do blyštivých staveb ze skla a oceli se nastěhovaly pobočky Citigroup, GE Healthcare a Microsoftu a stěhuje se tam i rostoucí počet domácích výrobců špičkových technologií. Ze staré lakovny se stalo filmové studio, kde byl natočen padesátimilionový hollywoodský fantasy film City of Ember, který má mít premiéru v říjnu.
Jde opravdu o Belfast? Přesně tak. Poničené město, které se 30 let vyznačovalo sektářským násilím a občanským bojem, nyní prosperuje. Deset let uplynulo od chvíle, kdy Velkopáteční mírová dohoda ukončila konflikt mezi převážně katolickými republikány, kteří chtějí spojené Irsko, a převážně protestantskými unionisty, kteří dávají přednost tomu, aby sever ostrova zůstal součástí Velké Británie. Dnes se tato smlouva začíná vyplácet v podobě ekonomického růstu. Vybombardované obchody a obrněná policejní vozidla nahradily kancelářské bloky, luxusní obchody a nákupní střediska jako Victoria Square za 460 milionů dolarů, na jehož vrcholu je obrovská skleněná kupole s výhledem na panorama města poseté stavebními jeřáby.
Odrazem vzestupu Severního Irska je realitní boom. V posledním desetiletí region zaznamenal tříprocentní průměrný růst oproti růstu 2,5 procenta v Británii. V té době bylo vytvořeno přes 100 000 pracovních míst, čímž nezaměstnanost dosáhla pouze 3,9 procenta, tedy nejnižší úrovně za 26 let. Vláda plánuje, že v nadcházejícím desetiletí vloží do infrastruktury a projektů obnovy 36 miliard dolarů. A loni poprvé sever zažil čistou migraci směrem dovnitř, podpořenou jak vracejícími se emigranty, tak přílivem Východoevropanů. „Urazili jsme dlouhou cestu z hlediska ekonomického, sociálního a politického,“ konstatuje Nigel Dodds, regionální ministr financí. „Severní Irsko je otevřeno podnikání.“

NEJLEPŠÍ TALENTY

Rozvíjí se tak zahraniční podnikání. Třebaže hrstka nadnárodních společností přišla na sever ještě před Velkopáteční dohodou, v posledních šesti letech napumpovali cizinci do provincie 2,6 miliardy dolarů. Od roku 1989 investoval kanadský letecký výrobce Bombardier Aerospace v Belfastu 2,4 miliardy dolarů včetně 140 milionů na letošní rozšíření svého závodu v tomto městě, kde bude vyrábět značnou část svého nového regionálního proudového letounu pro 100 pasažérů. Japonská společnost Fujitsu Services vložila v posledních 18 měsících do svých severoirských podniků 60 milionů dolarů, aby vytvořila nové centrum pro vývoj softwaru, čímž na místě zdvojnásobila počet svých zaměstnanců na více než tisíc. HCL, největší indický výrobce osobních počítačů, přišel na sever před sedmi lety a dnes zaměstnává v zákaznických centrech v Belfastu a Armaghu 2000 lidí. A Nortel Networks, kanadský výrobce telekomunikačního vybavení, má ve středisku řízení dodavatelského řetězce v Monkstownu 500 pracovníků. Současná stabilita „velmi napomáhá podnikání a investicím“, pochvaluje si výkonný ředitel Nortelu Mike Zafirovski. Přitažlivost Severního Irska je pochopitelná. Země se pyšní vzdělanými, anglicky hovořícími pracovními silami, nižšími náklady než jinde v Británii a nezávislé Irské republice na jihu a vydatnými vládními stimuly. Například platy technických odborníků jsou tam asi o 30 procent nižší než v Londýně nebo Dublinu. Burzovního obra NYSE Euronext přitáhli kvalifikovaní absolventi oborů softwarového inženýrství a financí ze dvou belfastských univerzit, Queen’s a Ulster. V březnu získala burza NYSE Euronext společnost Wombat Financial Software, která ve svém belfastském technickém centru zaměstnává 150 lidí a právě expanduje. „Můžeme zde získat technické talenty vyššího kalibru než v USA,“ prohlašuje výkonný ředitel NYSE Euronextu Duncan L. Niederauer.

ZAHRADA MUČEDNÍKŮ

Přesto se člověk nemusí příliš namáhat, aby zjistil, že staré rozpory přetrvávají. Pouhých pět procent žáků základního vzdělávání a středoškolských studentů v celém Severním Irsku dochází do integrovaných škol a většina čtvrtí je dobrovolně segregována. Jen několik minut od městského centra se na míle daleko táhne přes 40 „mírových linií“ – až devět metrů vysokých betonových zdí – oddělujících katolické a protestantské čtvrti.
Jedna ze zdí, pokrytá mírovými pozdravy od návštěvníků z celého světa, rozděluje oblast katolické ulice Falls Road od protestantské ulice Shankill Road. Malé dvorky za cihlovými řadovými domy jsou kryté ocelovým pletivem na ochranu proti lahvím a kamenům, které tu a tam přeletí přes zeď. V pečlivě udržované „zahradě mučedníků“ na katolické straně je pamětní deska se jmény těch, kteří zemřeli při násilnostech. Na protestantské straně visí v oknech britské vlajky a obrovské nástěnné malby zobrazují uvězněné nebo zavražděné členy unionistických milicí.
Přesto je na vzestupu cestovní ruch – navzdory tomu, čemu místní obyvatelé říkají „nepokoje“, anebo právě proto. Loni přijelo do Belfastu téměř sedm milionů turistů. Autobusy a taxi vozí návštěvníky „po stopách teroru“, především na místa projevů sektářského násilí jako jsou mírové linie. A věznice Crumlin Road Gaol (jejíž cely poznali přední politici jako reverend Ian Paisley a Gerry Adams) byla znovu otevřena jako muzeum.
V současnosti se však zdá, že obě strany jsou ochotné odložit neshody, přinejmenším v oblasti podnikání. „Ekonomika je právě tou oblastí, kde můžeme vytvořit konsenzus,“ míní David Dobbin, vrchní ředitel Dale Farm, největší severoirské mlékárny, a předseda organizace IntertradeIreland, která podporuje hospodářské styky mezi severem a jihem. „Když jsme dovedli udržet obchodování uprostřed války,“ říká, „uvažte, co zvládneme v míru.“
Relativně nízké náklady na severu se staly jedním z hlavních lákadel pro společnost CyberSource působící v oboru elektronického platebního styku. V květnu tato firma z kalifornského Mountain View oznámila, že v Belfastu otevře centrum vývoje softwaru, což bude její první středisko tohoto typu mimo USA. Vláda poskytla dotaci ve výši 1,6 milionu dolarů a společnost odhaduje, že celkové náklady budou o 40 procent nižší než v Silicon Valley. CyberSource uvažovala o investování v Číně, Indii a Rusku, ale „žádný z našich manažerů nebyl nadšen tím, že by na těchto trzích trávil hodně času,“ přiznává předseda William S. McKiernan. „Všichni chtějí do Irska.“
Pro většinu cizinců „Irsko“ ještě pořád znamená jih – z dobrého důvodu. Vždyť Irská republika má mnoho stejných výhod jako sever: mladé, vzdělané, anglicky hovořící obyvatele a těsnou blízkost k USA a Evropě. Jih má jednu trvající výhodu: podnikovou daň se sazbou 12,5 procenta, kdežto sever je zatížen britskou osmadvacetiprocentní sazbou. Avšak při vzestupu ekonomiky náklady v republice výrazně vzrostly. Třebaže ceny nemovitostí na jihu poklesly následkem celosvětové snížené úvěrové schopnosti, po více než desetiletém růstu je bydlení pořád ještě drahé a stále více se projevuje nedostatek pracovníků v takových oblastech jako informační technologie a finanční služby.

LEVNÁ PRACOVNÍ SÍLA

Severní Irsko si chce vzít příklad od svého jižního souseda a vytvořit mezinárodní finanční centrum. V posledních dvou desetiletích proměnila Irská republika pustou oblast kolem dublinských doků v působiště 430 finančních společností zabývajících se vším; obchodováním počínaje a správou fondů konče. Růst byl ovšem tak rychlý, že v Dublinu chybí odhadem 8000 finančních pracovníků.
Belfast doufá, že tuto mezeru zaplní. Do jeho rodícího se odvětví finančních služeb patří Citigroup, americké pojišťovny Liberty Mutual Group a Allstate, britská banka Abbey National a indická firma Polaris z oboru bankovního softwaru. V odvětví je zaměstnáno přes 20 000 lidí, o 40 procent více než v roce 1995. Severní Irsko sází na to, že jeho zásoba levnějších pracovních sil jen dvě hodiny jízdy od Dublinu přiměje mnoho firem z oblasti služeb, aby tam expandovaly. Společnost Bank of Ireland se sídlem v Dublinu nebyla loni schopna naplnit pracovní místa v irské metropoli, a tak se nově pustila do podnikání v oblasti správy hedgeových fondů v Belfastu. Ačkoli sever nemohl snížit daňové sazby – navzdory opakovaným naléhavým žádostem posílaným do Londýna –, vedoucí činitelé se domnívají, že to kompenzují nižší náklady podnikání spolu s vydatnými dotacemi na zaměstnanost, školení a počáteční výdaje. „My Irskou republiku porazíme v nákladech, ona porazí nás v daních,“ říká Jeremy Fitch, podnikový ředitel ekonomické rozvojové agentury Invest Northern Ireland.
I přes nedávné úspěchy stojí Severní Irsko před některými problémy. Po letech boje, kdy nejbezpečnější bylo nezvedat hlavu, se jen málo lidí snaží vyniknout tím, že se pouští do vlastního podnikání. Takže severu téměř chybí velké domácí společnosti a je tam málo podnikatelského elánu. Veřejný sektor v současnosti tvoří 62 procenta ekonomiky ve srovnání se 42 procenty v Británii a 27 procenty v Irské republice. „Celá léta nebylo třeba riskovat,“ uvádí Philip McDonagh, hlavní ekonom společnosti PricewaterhouseCoopers v Severním Irsku. „Člověk věděl, že on sám a nakonec i jeho děti vždycky seženou práci ve veřejném sektoru.“
Tento postoj se začíná měnit. S přibývajícími příležitostmi v soukromém sektoru ti nejlepší a nejchytřejší obyvatelé Severního Irska poprvé po mnoha generacích raději zůstávají ve své vlasti. Při nepokojích emigrovalo 75 procent absolventů obou severoirských univerzit a mnoho dalších slibných studentů odešlo studovat do Skotska nebo Anglie a už se nevrátili. „V minulosti byli nejvýznamnějším exportním artiklem Severního Irska jeho lidé; byla to téměř část naší DNA,“ prohlašuje Sean Canning, který odešel studovat v roce 1983. Nakonec se roku 1995 vrátil a nyní je provozním ředitelem belfastské kanceláře indické outsourcingové firmy Firstsource. „Tehdy, když chtěl člověk dělat kariéru,“ tvrdí Canning, „musel ji dělat mimo Severní Irsko.“

SOUVISLOSTI
Z IRA do Iráku Co se osvědčilo v Belfastu, mohlo by se osvědčit i v Basře. Jak 30. dubna referoval londýnský Telegraph, Martin McGuinness, bývalý velitel IRA a v současnosti jedna z vůdčích osobností severoirské politiky, pomáhá iráckým sunnitům i šíitům v hledání společné platformy. List píše, že Belfast se stal centrem snah o dosažení míru v Iráku a funkcionáři z Basry město navštívili, aby viděli, jak se proměnila jeho ekonomika.