Jestli Silvio Berlusconi v italských volbách prohrál, nebo fakticky zvítězil se ukáže až v jednáních o sestavení vlády. Nicméně určitě platí, že prohrál obě televizní debaty s Romanem Prodim. Berlusconimu tedy v předvolební kampani nepomohlo ani to, že ovládá 85 procent televizního trhu (díky vládní pozici kontroluje i veřejnoprávní média, do jejichž řad si dosadil své lidi) a na obrazovkách se objevuje téměř nepřetržitě. Zahraniční novináři, kteří Itálii zařadili na 42. místo na žebříčku svobody médií, dokonce až za Benin a Salvador a tvrdí, že taková koncentrace soukromých médií a kontrola veřejnoprávních nemá v civilizovaném světě nemá obdoby. V této souvislosti si pochopitelně kladou otázku: Proč se Evropa dívá na Itálii jako zamilovaný slepec?
Například německý Die Zeit 30. března napsal: „Žádná jiná evropská země nemá tak dobrou image jako Itálie. Turista tam očekává slunce, moře, dobré jídlo, hodně umění, nádhernou krajinu, v zemi běžnou přátelskost a trošku Dolce Vita. Ale, prosím, žádnou politiku! Proto patří k dobrému tónu o italské politice nehovořit nebo ji brát jenom jako součást folkloru.“ Italský sémiolog a také romanopisec Umbero Eco to již před lety formulovat takhle: „Jaká ostuda, nemáme žádné nepřátele!“
Zároveň však žádná jiná evropská země neprošla tolika korupčními skandály a podvody, revoltami, mafiánskými zločiny a různými skandály kolem tajných služeb. To je další důvod – kromě historických odlišností – proč si všichni zvykli ve věcech demokracie dívat se na Itálii s velkou dávkou velkorysosti. Pro EU je Silvio Berlusconi harlekýn z Comedie dell’Arte. Roberto Benigni o něm dokonce hovoří jako o kašpárkovi.
Volby nevolby, Berlusconi neprohraje. Důvod: Nemůže prohrát, pokud bude moci dál vydělávat na falešné lásce k Itálii. A to s jeho jedenáctimiliardovým dolarovým měním (podle žebříčku časopisu Forbes) půjde celkem hladce, podotýká Friedrich Christian Delius z listu Die Zeit.
