Berlusconiho imigrační truc

Kvůli kritice zacházení s uprchlíky chtěl italský premiér „zablokovat“ EU

O premiérovi Silviu Berlusconim se za hranicemi Itálie mluví poslední dobou prakticky jen ve dvou případech. Buď v souvislosti s harémem družných děv, v jejichž společnosti sedmdesátník podle všeho tráví valnou část života, nebo tehdy, dopustí-li se politicky třaskavého výroku. Druhá varianta se mu opět podařila na začátku září.

Mluvčího neposlouchám Jeden z mluvčích Evropské komise, Brit Dennis Abbott, nedávno na dotaz novinářů nepřímo zpochybnil způsob, jakým Itálie nakládá s převážně africkými imigranty. Středozemní stát už několik měsíců praktikuje tvrdý postup: vratké lodě plné uprchlíků „odchytí“ rovnou v mezinárodních vodách a vrátí je zpět k černému kontinentu. Bez ohledu na to, že v plavidlech bývají také ženy a děti a další osud takto vrácených lidí bývá značně nejistý. Navíc se pravděpodobně jedná o porušení mezinárodních úmluv, mimo jiné proto, že tito takzvaní „lidé v lodích“ vůbec nedostanou šanci požádat o azyl. Proti této taktice protestuje Vatikán, Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a znepokojení dává najevo i Brusel. Unijní kritika ale italského politika popudila. Obsahem nejspíš také, ale Berlusconi se zaměřil na formu. Vadilo mu, že se k celé věci vyjadřuje prachobyčejný mluvčí. Z polského Gdaňsku proto vzkázal, že nebude-li mu EU tlumočit své názory prostřednictvím šéfa Komise, nebo minimálně jeho nejbližšího zástupce, „zablokuje“ summit Evropské rady. Slovní humbuk po několika dnech vyšuměl. Uprchlíci ovšem zůstávají, třebaže se podle evropské agentury Frontex, která má na starost ochranu vnějších hranic EU, za poslední rok jejich počet kvůli ekonomické krizi o něco snížil.

Zákony à la Mussolini Itálie se kritice své běženecké politiky brání. K jejím břehům dorazilo loni podle BBC téměř 37 tisíc přistěhovalců, pro něž je evropská půda vysněnou metou. V celé Itálii se údajně nachází až 600 tisíc nelegálních imigrantů. Záchytná centra na Sicílii a na ostrově Lampedusa poskytují přístřeší více uprchlíkům, než bylo původně plánováno, a situace je podle některých názorů čím dál neúnosnější. Právě Lampedusa, vzdálená jen asi sto kilometrů od Tuniska, se z ryze dovolenkového místa stala spíš ostře střeženou zónou. Trvale zde žije asi šest tisíc obyvatel. Počet vojáků a policistů však podle některých odhadů dosáhl tisícovky. Letos v únoru se navíc imigranti pokusili středisko, v němž jsou umístěni, podpálit. Od letošního května do července vyexpedovala Itálie podle údajů UNHCR minimálně 900 lidí, především do Libye. Se zemí, v jejímž čele už čtyřicet let stojí Muamar Kaddáfí, Itálie také úzce spolupracuje. Libyjským bezpečnostním silám poskytla výcvik a dala k dispozici několik plavidel. Právě dohoda mezi těmito dvěma státy přispěla podle Gila Fernándeze, zástupce ředitele Frontexu, k tomu, že počet imigrantů v poslední době poklesl. „Když vidíte lidi, kteří za cestu utratili spoustu peněz, při plavbě přes oceán čelili velkým nebezpečím a museli se vrátit, protože je z cílové země vyhnali, dvakrát si rozmyslíte, než podobnou věc podniknete sami,“ uvedl před dvěma měsíci. V Itálii od letošního léta také platí přísné zákony, které podle kritiků připomínají éru diktátora Mussoliniho. Na jejich základě mohou nelegální imigranti obdržet pokutu ve výši až deseti tisíc eur. Tuto sumu prakticky žádný uprchlík nemůže být schopen zaplatit. Jak pro BBC přiznal Paolo Grimaldi, poslanec za pravicovou Severní ligu, přesně to je účelem. Úřady běžence mohou navíc zadržet až na půl roku. Ti, kdo u sebe vědomě ubytují běžence bez osobních dokladů, mohou skončit až na tři roky ve vězení. „Neozbrojené“ občanské hlídky také mohou policistům pomáhat udržovat pořádek. Imigrační témata byla v zemi v centru pozornosti jak před letošními volbami do Evropského parlamentu, tak i loni, kdy se v zemi konaly volby všeobecné. V nich Berlusconi, který stojí v čele nedávno vzniklého uskupení PDL, hladce zvítězil a premiérem země se stal již potřetí.