Bernanke by se měl poučit

Za současnou i minulou recesi může expanzivní měnová politika americké centrální banky

Současné dění v USA je popisováno jako hypoteční a bankovní krize a většina komentářů začíná u hypoték a propadu na trhu nemovitostí. Poohlédneme-li se do roku 2001 na předposlední recesi americké ekonomiky, najdeme jako nápadný znak pouze prudký pád akciového trhu. Ani jedna banka tehdy nezkrachovala a Američané nepřicházeli o domy financované hypotékami. Mohlo by se tedy zdát, že poslední dvě recese jsou zcela odlišné, a ta dnešní je především „finanční“. Toto zdání je však mylné. Současná recese i ta předchozí mají společného jmenovatele– měnovou politiku americké centrální banky (Fed). Pád akciového trhu před sedmi lety a realitního dnes jsou pouze dvěma příznaky téže nemoci.

Opakování

Předposlední hospodářský cyklus v USA se uskutečnil na začátku tohoto desetiletí. Tehdy americká ekonomika prodělala recesi po rekordní době hospodářského růstu v devadesátých letech. Při bližším pohledu na tehdejší a dnešní cyklus jsou nepřehlédnutelné dvě podobnosti, které v obou případech recesi předcházely. Za prvé expanzivní měnová politika Fedu a za druhé rozevírající se nůžky – tedy deficit – mezi investicemi a úsporami. V polovině devadesátých let se uskutečnil jeden přehlížený, ale podstatný moment– tehdejší Fed Alana Greenspana se okolo roku 1995 pustil do expanzivní měnové politiky a nechal tempo růstu měnové zásoby zvyšovat až do konce desetiletí. Ve stejnou chvíli začal objem investic převyšovat množství úspor, přičemž vzniklý deficit umožnila právě emise nových peněz v bankovním systému zastřešeném Fedem. Tento deficit každým rokem narůstal, až v roce 2000 dosáhl hodnoty téměř 500 miliard dolarů. Recese v roce 2001 přinesla strmý propad investic a jejich narovnání na úroveň úspor. Pozoruhodné je, že od té chvíle se situace zcela opakovala. Fed se pustil do další měnové expanze a od roku 2003 se nůžky mezi investicemi a úsporami opět rozevíraly. Deficit narůstal až do svého vrcholu v roce 2006, kdy činil opět téměř půl bilionu dolarů. Od té chvíle začal klesat s propadem investic a zpomalováním celkového výkonu ekonomiky. Stejně jako při předposlední recesi v roce 2001.

Dopady

Jak souvisí toto pozorování s dnešní stagnací v USA? Lze vysledovat pravidelnosti, jež předcházejí recesím? Expanzivní měnová politika centrální banky (nejen americké) v ekonomice vytváří zdání úspor, jež ve skutečnosti neexistují. Neinvestuje se stejně, jako se uspoří, ale mnohem více. Investuje se ve výši úspor plus nových peněz, které centrální banka emituje. Proto v ekonomice vzniká zásadní nerovnováha mezi vůlí lidí spořit a plány podnikatelů investovat. Všechny učebnice ekonomie říkají, že úspory nejsou nic jiného než spotřeba odložená do budoucna. Proto pokud se investice rovnají úsporám, podnikatelé investují tak, aby to odpovídalo budoucí poptávce po jejich výrobcích. Cenou, jež by v případě svobodného trhu vyrovnala úspory s investicemi, je úroková míra. Pokud však do procesu vstoupí centrální banka a do systému rychle dodává nové peníze (tedy uměle snižuje úrokovou míru), na investice se poskytují i prostředky, které ve skutečnosti úsporami nejsou. Proto nutně nastane chvíle, kdy se mnoho investic ukáže jako chybných. Poptávka, se kterou podnikatel počítal, se nenaplnila, jelikož při plánování své investice vycházel v důsledku politiky centrální banky z pokřivené úrokové míry, jež nevyjadřovala skutečnou ochotu lidí v budoucnu spotřebovávat.

Stejný průběh

Americká ekonomika nyní sklízí trpké plody mnoha let expanzivní měnové politiky, s níž začal Alan Greenspan a ve které pokračoval Ben Bernanke. Rychlá emise nových peněz vedla k boomu investic – jak v devadesátých letech, tak v tomto desetiletí. A v obou případech nakonec vedla k hluboké tržní korekci, kdy podnikatelé zjišťují, že mnoho investic je ve skutečnosti nerentabilních, a proto je likvidují a propouštějí zaměstnance. Jak do tohoto zapadá tolik diskutovaný realitní trh? Ten je pouze příslovečnou špičkou ledovce, která nejvíce bije do očí. Jeho růst a pád je přesnou obdobou slavného růstu a pádu „high-tech“ burzy NASDAQ v devadesátých letech. Fed dodával do systému rychlým tempem nové peníze, a ty musely někam směřovat. Kam? Investoři nejvíce věřili počítačovým a internetovým titulům a jejich nákupem vyháněli ceny do závratných výšin. Přirozeně že spekulace patří k trhu a není sama o sobě ničím špatným. Problém však nastává, pokud cizí, netržní element jako centrální banka poskytuje nově vytvořené peníze a takovou spekulaci uměle stimuluje. Tím jsme u zmíněného nesouladu úspor a investic. Investoři si nepůjčovali za tržní úrokovou míru to, co někdo jiný uspořil, ale používali navíc i nové peníze od centrální banky. Jaký byl výsledek? Po zázračném růstu přišel prudký propad a index NASDAQ už nikdy dřívějších hodnot nedosáhl. To, co se dělo v celé ekonomice – přemíra investic podnícená měnovou expanzí (nízkou úrokovou mírou) – se na NASDAQ uskutečňovalo pouze viditelně a nápadně.
V tomto desetiletí vše proběhlo stejně. Ekonomika USA zažívala uměle stimulovaný boom, který se nejnápadněji projevoval levnými hypotékami, a tím i prudkým růstem cen nemovitostí. Roli „příznaku nemoci“ po NASDAQ převzal realitní trh. Cenová bublina, nutně vyvolaná expanzivní politikou Fedu, opět jednoho dne dosáhla svého vrcholu a poté praskla. Realitní trh a bankovní krize jsou však jen symbolem mnohem širší a hlubší tržní korekce, která se v současnosti děje. Špatné investice vyvolané expanzivní měnovou politikou prostupují celou ekonomiku. Je opět vidět, že snaha uměle povzbuzovat tržní ekonomiku dávkami nových peněz není zadarmo. Dříve či později si vybere daň ve formě narušených tržních mechanismů. Úroková míra je pokřivená (nevyjadřuje skutečnou ochotu lidí spořit) a vede podnikatele k chybám.

Zahraničí bez viny

Před několika lety někteří známí ekonomové, například Frank Shostak, varovali před oslnivým boomem na trhu nemovitostí. A tvrdili, že za ním je neustálé pumpování peněz do ekonomiky Fedem. Tehdejší šéf Fedu Greenspan i jeho nástupce Bernanke však kritiku odmítali. Tvrdili, že za případnou bublinu v USA může „globální přebytek úspor“, tedy toky peněz ze zahraničí, se kterými Fed nemůže nic dělat. Tento argument byl však nesprávný. Žádný zahraniční investor nemůže v USA investovat, pokud si nejprve nevymění své peníze za americké dolary. Množství amerických dolarů v oběhu však nespravuje nikdo jiný než Fed emisí peněz a regulací bankovního sektoru. Proto žádný zahraniční investor nemůže „nafukovat“ bublinu v USA, aniž by k tomu Fed poskytoval stále nové emitované dolary. Pro Greenspana měl zmíněný argument posloužit k postavení Fedu mimo odpovědnost za jakékoli případné prasknutí bubliny v budoucnu. Toto prasknutí nyní skutečně nastalo. Nikdo jiný než Fed a jeho měnová politika však za ně nemohou.
Nejlepší, co může Fed Bena Bernankeho pro americkou ekonomiku nyní udělat, je poučit se z vlastních chyb– nenarušovat tržní korekci dalšími koly měnových injekcí ve snaze „pomoci trhu“ a do budoucna kompletně upustit od expanzivní měnové politiky. Jen tak je možné, aby tržní ekonomika nebyla neustále vychylována ze svého přirozeného fungování a nucena do ozdravných fází, tedy recesí.

Trendy

Předposlední hospodářský cyklus v USA se uskutečnil na začátku tohoto desetiletí.
Tehdy americká ekonomika prodělala recesi po rekordní době hospodářského růstu v devadesátých letech.
Při bližším pohledu na tehdejší a dnešní cyklus jsou nepřehlédnutelné dvě podobnosti, které v obou případech recesi předcházely.
Za prvé expanzivní měnová politika Fedu.
A za druhé rozevírající se nůžky – tedy deficit – mezi investicemi a úsporami.

Souvislosti

Americká ekonomika nyní sklízí trpké plody mnoha let expanzivní měnové politiky, s níž začal bývalý šéf Fedu Alan Greenspan a ve které pokračoval jeho nástupce Ben Bernanke.
Rychlá emise nových peněz vedla k boomu investic jak v devadesátých letech, tak v tomto desetiletí.
A v obou případech nakonec vedla k hluboké tržní korekci.
Podnikatelé zjišťují, že mnoho investic je ve skutečnosti nerentabilních, a proto je likvidují a propouštějí zaměstnance.