Reforma ODS staví na programu sociálních demokratů
Urbanisté, kterým není lhostejná česká a moravská krajina, by měli bít na poplach. Jenže jakoby snad v Česku neexistovaly jiné stavby než Kaplického Národní knihovna. Bez většího povšimnutí prochází zabírání úrodné zemědělské půdy, na níž místo pšenice rostou nevzhledná logistická centra. Zaznamenají je většinou jen vlastníci, kteří dobře zpeněžili své pozemky pro developerské projekty, a zemědělci, kteří hektary předtím osévali a sklízeli. Ostatní zpravidla rychlostí větší než povolenou prosviští autem po dálnici, za jejímiž svodidly ohyzdné velkosklady vyrůstají.
Kdo se ale pěšky či na kole toulá rovinatější krajinou, nemůže přehlédnout nový fenomén, který se usídluje na našem venkově. Vesnice se při pohledu zpovzdálí kamsi ukryla, pomalu není vidět ani jinak spolehlivě trčící věž kostela. Některé obce jsou zastíněny novými dominantami, vesele budovanými za evropské dotace. Řeč je o moderních velkokravínech, v nichž si pod jednou střechou skoro celý život postojí či poleží na gumových matracích i více než pětistovka vysokoprodukčních dojnic. Nepostradatelnou součástí takových továren na mléko jsou obrovské nádrže na skladování kejdy. Mohou být betonové, v lepším případě zapuštěné do země, modernější jsou však high-tech jímky z ušlechtilé oceli. Zvlášť při zářícím slunci na sebe nerezové obří sudy chtě nechtě svedou veškerou pozornost. Pokud ji ovšem nepřebije stavba, která zabere plochu větší než dvě obecní radnice dohromady, například gigantické betonové hnojiště. Z té správné vzdálenosti bezpečně zastíní vesnici a brutálně naruší kolorit krajiny. I takový je současný rozvoj českého venkova, podporovaný evropskými dotacemi.
Co ministr, to reforma
Téměř sto miliard korun přinese do českých a moravských vsí a zdejší krajiny sedmiletý Program rozvoje venkova, spuštěný v loňském roce. Většina z peněz připlyne z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, pětinu dolepí národní rozpočet. „Takový objem peněz pro český venkov nebyl nikdy k dispozici. V současné době tyto peníze investujeme a myslím, že velmi dobře. Cílem je vytvářet přívětivý venkov, a to skutečně není fráze,“ pro jistotu předeslal ministr zemědělství Petr Gandalovič (ODS), když nedávno za asistence premiéra Mirka Topolánka představoval zemědělskou reformu. Šéf vlády si mohl „odfajfkovat“ splnění úkolu u dalšího z resortů, které povinně přicházejí se změnami. Ale Topolánek i Gandalovič sami zlehčili agrární reformu poznámkou, že hlavní slovo má beztak Evropská unie se společnou zemědělskou politikou.
Jenže právě zmíněný venkovský program si každá členská země sepsala sama, pouze se musela vejít do hodně rozvolněných mantinelů vymezených Bruselem. Doprovodným jevem sedmiletého plánování je český paradox. Na co půjde bezmála sto miliard korun, stačil ještě těsně před parlamentními volbami v roce 2006 striktně určit Paroubkův kabinet a dokument urychleně odeslal ke schvalování do Bruselu. Ministr Gandalovič vzal program stvořený za vedení ČSSD beze změn za svůj a s jeho pomocí dnes reformuje a buduje přívětivý venkov. Přece jen však do toku peněz malinko promlouvá. Demonstrují před ministerstvem chovatelé prasnic? Zvýhodníme je při přidělování investičních dotací před chovateli krav či drůbeže, rozhodne. Kdo více křičí, jedině se mu to vyplácí. Gandalovič už přisypal do finančního balíku, který zdaleka nestačil poptávce mladých začínajících farmářů (předem hrubě podceněné), potravinářů či zemědělců, stavících bioplynové stanice. Vytahuje tak peníze rezervované na příští roky.
Dotace na horský penzion
Všechny peníze jsou předem rozděleny do čtyř škatulek (viz graf), přitom bez souhlasu Bruselu se nesmí přelévat z jedné do druhé, pouze v rámci jedné. Nasypat 55 procent financí do přihrádky na životní prostředí, což je ročně více než šest miliard korun, je na první pohled chvályhodný počin Paroubkovy vlády. Jen do chvíle, než miliardy rozpitváme. Propagovaní ekologičtí zemědělci z nich vloni dostali 314 milionů korun. Téměř dvě miliardy korun za rok se vyplácejí „obyčejným“ zemědělcům za to, že posečou louky a na pastviny vyženou dobytek. Ke třem miliardám se blíží dotace do hor a podhůří, což jsou příspěvky za ztížené hospodaření v méně příznivých podmínkách. A ty jsou na polovině území České republiky. Peníze z této nejbohatší škatulky se zjednodušeně řečeno projídají, žadatelé se o ně neperou na základě nejlepších projektů jako u ostatních titulů, ale chodí jim v podstatě automaticky. Na slibované remízky a rozčeření široširých lánů to zatím rozhodně není.
Druhá nejvíce zaplňovaná přihrádka přisypává zemědělcům (a trochu také lesníkům a potravinářům) na modernizaci. Ze zhruba 3,4 miliardy korun ročně jde nejvíc peněz na zmíněné chlévy, hnojiště, kejdové jímky či obilní sila. Tyto investice mají posilovat konkurenceschopnost zemědělců, což znamená i zvyšovat produktivitu práce. A tak zatímco investiční dotace odčerpávají lidi ze zemědělství, existují v programu jiné dotace, jež mají lidi na venkově udržet. To jsou kupříkladu podpory na agroturistiku, pro začínající i existující podnikatele – někteří si už s europříspěvkem pořídili nebo vybavili truhlárnu, pneuservis, keramickou dílnu či prodejnu. Několikamilionovou injekci lze získat třeba na penzion na šumavské Kvildě, úspěšnými žadateli o dotace na venkovský cestovní ruch jsou i různá „eseročka“.
Starostové ostrouhali
Smůlu mají obce, které hned v prvním programovacím roce přihlásily projekty s trojnásobným finančním požadavkem, než kolik peněz pro ně bylo uchystáno. Zemědělsko-vesnický program poskytuje dotace obcím do 500 obyvatel na „zlepšení kvality života“. Pod tímto pojmem se skrývají především opravy silnic, škol, hřišť, zkrášlení návsí, výstavba kanalizace či čistírny odpadních vod (u obcí do dvou tisíc obyvatel) nebo také opravy kostelů a kapliček. Svár mezi zemědělci a starosty, který doprovázel debaty o rozdělení peněz při tvorbě programu, stále doutná. Starosta Bělotína a předseda Spolku pro obnovu venkova Eduard Kavala se v nedávném rozhlasovém rozhovoru přimlouval za smysluplnější utrácení peněz: „Mají generovat další pracovní místa, ale podívejte se dneska na naši krajinu – je sice obdělaná, ale pracuje tam stále méně a méně lidí. Problémy, které jsme vytýkali v minulé éře, se znovu s dotacemi vracejí. Tyto peníze totiž nejdou zpátky do venkova, kde by měly plodit spokojenost lidí. I zemědělec se přece musí dostat autem po dobré cestě, potřebuje pitnou vodu a topit tak, aby nesmrděl sousedům.“ Čeští politici to ale vidí jinak. Vesnickým dotačním titulům ukrojili z finančního koláče sedmnáctiprocentní výseč, v sousedním Německu ovšem třicet procent. Kde je tedy vesnická infrastruktura více zanedbaná a kde jsou obce upravenější?
TABULKA
Kam míří eurodotace
Tituly, na něž ČR nasměrovala nejvíc peněz z venkovského programu (v miliardách korun)
Modernizace*3,4
z toho zemědělství*1,2
lesnictví*0,3
potravinářství*0,5
pozemkové úpravy*0,8
Dotace do podhůří a hor*2,8
Sekání luk a spásání pastvin*1,9
Obnova a rozvoj obcí*0,8
Pramen: ministerstvo zemědělství, údaje za rok 2007
GRAF:
Jak země rozkrajují koláče
Rozdělení peněz z evropského fondu ve vybraných státech EU (v procentech)
Pramen: Evropská komise
