Budování liniových staveb stojí miliardy korun, firmy přece musejí vědět, za jakých podmínek budou investovat, tvrdí prezident Českého plynárenského svazu
Kapacita českých podzemních zásobníků je v Česku dostačující, protože je zde možné uskladnit téměř 40 procent tuzemské spotřeby. „Navíc poptávka po plynu celkově stagnuje, v domácnostech v důsledku zateplování a úspor spíš klesá,“ tvrdí Miloslav Zaur, prezident Českého plynárenského svazu.
* V souvislosti s událostmi na Ukrajině se stále hovoří o zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu pro Evropu. Jak je na tom Česká republika?
Dobře. V říjnu jsme udělali v rámci naší plynárenské soustavy cvičení, kdy jsme museli mimo jiné reagovat na možné nouzové události. Testy dopadly dobře, až na pár drobností, třeba vysokou administrativní zátěž dispečera při vyhlašování některých regulačních stupňů. Určitě je také zapotřebí důsledně kontrolovat dodržování bezpečnostního standardu dodávek. Tedy aby všichni obchodníci měli uskladněno 20 procent bezpečnostního standardu jako pojistku pro nenadálé události. Pro představu, dnešní povinnost představuje asi týdenní špičkovou zimní spotřebu celé republiky. Proto je myslím důležité, aby obchodníci skladovali víc, než jim dnes ukládá zákon.
* Potřebuje Česko ještě budovat další podzemní zásobníky?
Kapacita je dostačující, protože je možné uskladnit téměř 40 procent tuzemské spotřeby. Navíc poptávka po plynu celkově stagnuje, v domácnostech v důsledku zateplování a úspor spíš klesá.
* Jak hodlá stát zajistit energetickou bezpečnost země, by měla definovat Státní energetická koncepce. Její vznik však připomíná nekonečný příběh…
Vedle energetického zákona a surovinové politiky beru koncepci jako klíčové dokumenty, které energetika potřebuje. Energetika není flexibilní sektor, budují se zde finančně velmi náročné projekty se čtyřiceti- až šedesátiletou návratností investic. Z atomové elektrárny továrnu na houpací koně neudělám, buduju ji s nějakým výhledem. Nemyslím si, že je potřeba definovat nějaký jednoznačný vývoj spotřeby elektřiny, zemního plynu a podobně. Přihlásili jsme se k určitým závazkům Evropské unie, ke snižování energetické náročnosti, nějakému podílu obnovitelných zdrojů a k tomu, jak likvidovat emise. To je několik vstupů, které by koncepce měla brát v potaz. Ty jsou jasné a jde o to, jak to naformulovat, směr, kudy půjdeme.
* Část odborné veřejnosti ale tvrdí, že těžko bude koncepce kompletní, když se stále nerozhodlo třeba o tom, zda budou prolomeny územní limity na těžbu hnědého uhlí…
Pokud neustále diskutujeme, zda prolomíme nebo neprolomíme limity, těžko mohou investoři dělat něco jiného než velmi opatrně reagovat a spíš vyčkávat. Těžko se rozhodnou, zda mají budovat plynové elektrárny, nebo ne, teplárny nevědí, jestli bude dostatek uhlí, nebo mají raději budovat provozy na zemní plyn. Energetika snese nějaký odklad, v tomhle oboru mají aktiva obrovskou setrvačnost a hodnotu, ale pokud je potřebujete obnovit, musíte z něčeho vycházet, v tomto případě z energetické koncepce.
* V čem je největší problém koncepce?
V osobní odvaze politiků definovat směr, třeba zda prolomit limity, nebo ne, protože ano znamená likvidaci obcí a podobně. Je to politicky citlivé a nikomu se do toho moc nechce. Koncepce chybí, je to klíčový dokument. Proděláváme na tom, protože energetika nic nebuduje, neví, kudy se vydat.
* Když jsme u těch problémů, dalším je chystaná novela energetického zákona – prý způsobí legislativní chaos. Proč?
Zákon upravuje pravidla chování, jak by energetika měla fungovat. Pro nás je podstatná ta část, která definuje pravidla regulace u přepravy a distribuce zemního plynu, jež jsou přirozeným monopolem. To je další klíčový prvek pro investora – za jakých ekonomických podmínek bude investovat, jaká bude návratnost, jak bude regulace nastavena. Parametry jsou nastaveny zpravidla na pětileté období, tzv. regulační periodu. Například pro výstavbu liniových staveb, jako je plynovod nebo i elektrické vedení, je to ale velmi krátká doba. Jen tři čtyři roky řešíte majetkoprávní vztahy, než vůbec můžete začít pokládat trubky. Proto říkáme, že by to mělo být předvídatelné a dlouhodobě definované, jak může vypadat regulace, s jakými výnosy budete pracovat.
* A ten chaos?
Vláda přijala usnesení, ve kterém uložila ministrovi průmyslu a obchodu, aby do konce příštího roku předložil další novelu zákona, právě v oblasti regulace. Takže teď přijmeme zákon, který nastaví nějakou regulaci, v roce 2016 by měla začít platit pětiletá perioda a v průběhu roku 2015 pravidla opět upravíme. To je ukázkový příklad toho, co dlouhodobě kritizujeme. Budování liniových staveb stojí miliardy korun, firmy přece musejí vědět, za jakých podmínek budou investovat.
O autorovi| Vadim Fojtík • fojtik@mf.cz
