Bez Německa ani ránu: tak je na tom česká armáda

29. 3. 2017

Příští rok se česká armáda připojí k německým jednotkám v Litvě. Vazby na Berlín se tak ještě posílí.

Čtyřicítku nových transportních letounů Airbus A400M bude bundeswehr provozovat sám. K dispozici chce mít dalších třináct airbusů, jenže na ty už mu v rozpočtu chybějí eura. „Jednou z možností je proto vytvořit multinárodní letku s evropskými spojenci NATO včetně České republiky,“ prezentuje plán Martina Schmitzová, mluvčí německého ministerstva obrany.

Společným provozem moderních letadel to zdaleka nekončí. Berlín a Praha chtějí kooperovat mnohem víc než v minulosti. Potvrzuje to i čerstvě schválená nová česká obranná strategie, z níž vyplývá, že česká bezpečnost závisí na vztahu se západním sousedem: „Regionální obranná spolupráce je postavena na dvou hlavních pilířích: spolupráci se Spolkovou republikou Německo a rozvoji obranné spolupráce v rámci Visegrádské skupiny. Vzhledem k vzájemným hospodářským vazbám a k jejímu významu v rámci NATO a Evropské unie je SRN pro Českou republiku přirozeným partnerem.“

Přitom nikdy dříve – vyjma situace před rokem 1989 – se takhle o jednom konkrétním spojenci nemluvilo.

Přečtěte si, o co všechno by čeští vojáci měli zájem:

Česká armáda má velké oči: řadu nákupů musí kvůli financím osekat

Námluvy začaly před několika týdny v Bruselu. Ministr Martin Stropnický (ANO) podepsal na konci února dohodu s německou kolegyní Ursulou von der Leyenovou, čímž zpečetil propojení české bojové 4. brigády rychlého nasazení s německou obrněnou divizí.

Zatím poslední důkaz intenzivního přátelství odtajnila Severoatlantická aliance. Před několika dny zveřejnila plán zahraničních operací, podle nějž se čeští vojáci od příštího roku zapojí do předsunutého aliančního uskupení v Litvě pod vedením Německa. Takové prapory vznikly v každé pobaltské zemi, aby zchladily roztahovačné ambice Ruska.

Průmysl tuší šanci

Zbrojaři doufají, že propojení obou armád by mohlo vylepšit i vzájemný obchod. Ač jde o sousedící státy, z Česka do Německa každoročně míří pouze necelá tři procenta z celkového obranného exportu.

„Je tam velký potenciál a na obou stranách je zájem o spolupráci. Jenže rozjezd bude trvat velmi dlouho, v oblasti licencí na vojenský materiál panuje v Německu velmi restriktivní politika,“ říká Jiří Hynek, prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR. „Nejdřív musíme mít jistotu, že českým výrobcům nebudou německé orgány škodit, a já tu jistotu nemám,“ dodává.

Hlavní body nové obranné strategie
Na modernizaci hlavní vojenské techniky půjde alespoň 20 procent obranného rozpočtu. V případě napadení spojence v NATO i při jiné mezinárodní krizi poskytne ČR brigádní úkolové uskupení na dobu šesti měsíců. Armáda posílí z dnešních 19 tisíc na 29 200 vojáků. Pořídí se dostatečné množství materiálu a skladových zásob pro případ krizové situace.

Rozpačitý vztah obou trhů nejlépe dokazuje fakt, že v polovině letošního března se uskutečnilo teprve první setkání zástupců českého a německého obranného průmyslu. Do Prahy dorazili představitelé třinácti německých firem včetně podniku Rheinmetall Landsysteme, který by českému vojsku rád prodal desítky obrněných pásových transportérů Puma.

Kromě obrněnců se Berlín, třetí největší exportér vojenského materiálu na světě, zajímá i o modernizaci českého vrtulníkového letectva.

Dlouhou dobu se zdálo, že favoritem miliardového tendru je německá divize Airbus Helicopters se strojem H145M. Ovšem jak už týdeník Euro informoval před několika týdny, Martin Stropnický začal v poslední době upřednostňovat americké stroje Bell Helicopter. „Vlády České republiky a Německa jsou pro Airbus strategickými partnery. Jsme si jisti, že naše produkty přesně zapadají do plánovací strategie České republiky,“ tlumočí postoj společnosti Airbus Helicopters jeho česká mediální zástupkyně Libuše Bautzová.

I podivné vytáčky českého ministerstva ve výběru nových vrtulníků dokazují, že k idylickému soužití zatím Praze a Berlínu ještě stále něco chybí.