BEZ PENĚZ A BEZ OCHRANY

Potřebné zákony budou nejdříve napřesrok

Zhruba sedmdesát tisíc zaměstnanců v zemi nedostává pravidelně zaslouženou výplatu. Asi tak třetina z nich své peníze vidí vždy později, než byl řádný výplatní termín, další třetině se vyplácí krácená mzda a ta poslední je na tom nejhůř - nedostávají ani haléř. Odborářští bossové dokonce vypracovali seznam hříšných zaměstnavatelů, záhy však na něj uvalili embargo. Stalo se tak poté, co předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Richard Falbr omylem mezi tyto nezodpovědné zaměstnavatele v diskusním televizním pořadu zařadil i podnik, který své závazky k zaměstnancům již vyrovnal. „Navíc řada firem žádá, abychom jejich jména neuváděli, a neporušili tak jejich dodavatelsko-odběratelské vztahy. To by totiž mohla být jejich smrt a pro zaměstnance by to mohlo znamenat definitivní konec pracovního poměru, míní místopředseda odborové konfederace Milan Štěch.

Utajování seznamu dlužníků naopak kritizují členové hospodářského výboru Parlamentu. Podle nich je nehorázné, že se mzdy zadržují, a hrozba zveřejnění by mohla nemorálnímu chování zabránit. „Nestandardní praktiky domácí ekonomiky se tím jen stupňují , uvádí místopředseda výboru, poslanec Josef Hojdar (ČSSD). „Nejprve jsme se do povědomí investorů zapsali obrovským rozsahem druhotné platební neschopnosti, poté přestaly podniky platit dokonce i státu, a teď se rozmáhá to, že dluží zaměstnancům .

Pomoc odložena.

Letos ani příští rok se nicméně postižení pracovníci pravděpodobně žádné ochrany nedomohou. A řešení jejich potíží eufemisticky řečeno přijde až s hospodářským oživením. Zákonodárci sice připravili zákon o ochraně zaměstnanců při nesolventnosti zaměstnavatele, který má do konce ledna přijít na posouzení do sněmovny. Nepřijde, protože je to navazující předpis k novele zákona o konkursu a vyrovnání, kterou poslanci koncem listopadu smetli ze stolu. Ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla odhaduje, že se tím může prodloužit schvalovací maraton až o osm měsíců. Původně měl zákon o insolvenci platit od 1. července příštího roku.

Novelu zákona o konkursu a vyrovnání odmítla sněmovna v prvním čtení. Nepřímo se o to postarali zástupci vládní strany. Při schvalování chybělo devět poslanců ČSSD a přítomni nebyli ani někteří členové kabinetu. Návrh nakonec neprošel o dva hlasy. „Je to velká škoda, protože několikaměsíční práce je nenávratně pryč, komentoval výsledek hlasování později i Špidla.

Jak ministr, tak i členové hospodářského výboru Poslanecké sněmovny nyní usilují o stav legislativní nouze. Chtějí o něj požádat kvůli novele zákona o konkursu a vyrovnání. Pokud jim předseda Poslanecké sněmovny vyhoví, mohla by být v upravené podobě předložena na mimořádné schůzi Parlamentu, která by měla být svolána 21. prosince. Na další řádné schůzi by pak bylo možné předložit i zákon o insolvenci.

Přitvrdíme.

Zákon pomůže jen lidem v podnicích, které někdo navrhne do konkursu. Ve firmách, které pozdržely mzdy s tím, že je proplatí, až dokončí rozpracované zakázky, by podle Štěcha mohl částečně pomoci i zákon o dražbách, jenž by měl začít platit do měsíce. Ten totiž posílí postavení věřitelů a banky pak snad budou ochotnější uvolňovat další úvěry.

Nešvary zaměstnavatelů by mohly omezit i úpravy trestního zákoníku, o nichž se nyní rovněž uvažuje. Trest odnětí svobody by měl hrozit představitelům podniku, kteří sami nenavrhnou do konkursu svoji firmu, když ta není schopna plnit závazky. A podobně nevyplácení mezd by mělo také být po slovenském vzoru kvalifikováno jako trestný čin. Postih by hrozil tomu, kdo má za úkol mzdu zajišťovat, tedy především managementu, případně vlastníkům společnosti. „Naším cílem není dostat podnikatele do vězení, nýbrž prevence, upřesnil Milan Štěch, který chce takový návrh předložit. Navíc by se takové ustanovení mělo týkat i skutků z nedbalosti, takže by nebylo nezbytné prokazovat zlý úmysl. Tyto změny trestního zákoníku dostanou podle Štěcha legislativní podobu nejpozději do června příštího roku.

Cílem těchto úprav je přitvrdit. „Odborníci ze západní Evropy vůbec nemůžou chování našich firem pochopit. U nich by takový podnik jako zcela nedůvěryhodná osoba okamžitě zmizel z obchodního světa, konstatoval Štěch. Takové úpravy nejsou v rozporu s mezinárodními úmluvami a odborníci z Mezinárodní organizace práce je dokonce pro „divoké země střední a východní Evropy doporučili.

Zaměstnanci, spojte se!

Jednoznačným lékem na sklerotickou chorobu podniků, které „zapomínají vyplácet mzdy, je poslat je do konkursu. Ministr Špidla rovněž uvedl, že úřady práce dostanou pokyn, aby zvážily možnost podat trestní oznámení na podniky, které se zpožďují se mzdami.

Také odborový předák Štěch zaměstnancům doporučuje sebrat odvahu a podávat na nesolventního zaměstnavatele alespoň žaloby. „A nebát se brát za svá práva. Podobně jako zaměstnanci Zetoru a ČKD Dopravní systémy, kteří svými demonstracemi vyprovokovali kompetentní lidi k činům, radí Štěch.

Výpověď jako forma protestu je vhodná jen v málokterém okresu a jen u málokteré profese. Například z Vítkovických železáren, kde se pravidelně několik měsíců vyplácely mzdy o dva týdny později, odešlo kvůli opožděným platům pouze devět lidí z celkových třinácti tisíc. Málokdo tedy využije šance, kterou nabízí zákoník práce: kdo nedostane do patnácti dnů po řádném termínu výplatu, může podat okamžitě výpověď, přičemž má kromě dlužné mzdy ještě nárok na dva průměrné platy.

Jak to řeší podnikatelé.

Zetor nyní dluží třem tisícovkám zaměstnanců celou mzdu za říjen a po čtyřiceti procentech mzdy za červen, červenec, srpen a září. A proplacené almužny dostávají se zpožděním. Například doplatek do šedesáti procent mzdy za září pracovníci Zetoru dostali až třetího prosince. Podnik se zmítá ve finanční krizi, nemá z čeho platit výrobu a v současnosti neexistuje žádná banka ochotná poskytnout potřebný úvěr.

„Akcionáři na mimořádné valné hromadě přijali program stabilizace společnosti, jehož smyslem je vyrovnat závazky a přednostně uhradit dluhy vůči zaměstnancům. Součástí je i odprodej nadbytečného majetku, uvedl mluvčí Zetoru Jaroslav Pichrt.

Ve Vítkovicích dostávali zaměstnanci plat od srpna vždy se čtrnáctidenním skluzem. Listopadovou výplatu by však měli mít již v řádném prosincovém termínu. S dalšími závazky z kolektivní smlouvy to však tak jednoduché nebude: přídavek na dovolenou dostanou jenom ti, kteří do konce roku skončí pracovní poměr, ostatní až v průběhu příštího roku. „A třináctý plat byl po dohodě se zaměstnavatelem zrušen zcela, dodal odborový šéf Pavel Folta. Spolu se mzdami propuštěných tak vedení ušetřilo tři sta milionů korun, které může otočit ve výrobě. To je však pouze krátkodobé řešení a nikdo neví, co bude s Vítkovicemi, jež jsou zralé na konkurs, příští rok.

Většina podniků, které jsou ve třetí kategorii, tedy neplatí vůbec, je momentálně v konkursním řízení. Ale patří sem například i ČKD Dopravní systémy. Firma již několik měsíců čeká, jak skončí jednání majoritního vlastníka (Konsolidační banky) se zájemcem o vstup, německou firmou Siemens. Ta je sice ochotná Dopravní systémy převzít, ale bez jakýchkoliv závazků. Nehodlá se tedy podílet ani na úhradě dlužných mezd. Pracovníci, kteří nedostali vůbec zaplaceno za květen a červen, tak mají velmi malou šanci, že své peníze někdy uvidí. Nyní vedení našlo peníze na listopadové výplaty a premiér Miloš Zeman slíbil pomoc při financování další výroby.

Fond insolvence.

Návrh zákona o ochraně zaměstnanců počítá s tím, že za insolventní podnik uhradí dlužné mzdy úřady práce (Euro 39/1999). Pro začátek by na to získávaly peníze od státu, přesněji z prostředků určených na státní politiku zaměstnanosti. Později by mohl být vytvořen takzvaný fond insolvence, který by plnily přímo podniky povinnými odvody. Proti tomuto řešení se staví zaměstnavatelské svazy, které se obávají, že by se tím odvody zvýšily. Ministr Špidla tvrdí, že je to jen teoretická možnost a zvýšení odvodů nebude nutné. Pouze místo do kapitoly státní politiky zaměstnanosti by podniky část prostředků odváděly přímo do fondu. Letos se na státní politiku zaměstnanosti vybralo dvacet miliard a čerpá se jen polovina této částky. Příští rok mají být tato čísla obdobná a nároky pro fond insolvence se odhadují na 5,1 miliardy korun. Jenže Špidla nebere na vědomí, že celá suma prostředků na zaměstnanost byla každopádně spotřebována na jiné rozpočtové účely a vyčlenění pěti miliard je třeba kompenzovat buď zvýšením daní, nebo se promítne do deficitu státních financí.

Fond insolvence nebo jinou garanční instituci, která chrání zaměstnance a zajišťuje jim, že dostanou mzdy, mají v podstatě všechny západoevropské státy. Vytvořily je už v minulosti a nyní diskutují jen o úpravách. Požadavek ochrany zaměstnanců zakotvila do svých cílů Evropská unie už v roce 1980.

Tato ochrana je zároveň podmínkou přidružení čekatelských zemí. Má ji už Polsko i Maďarsko. Také Česko musí prokázat, že jeho legislativa obsahuje potřebné nástroje a že má pro výplaty dlužných mezd připravené zdroje buď z pojištění, nebo jiných fondů. Zatím má jen nedostatečný zákon o konkursu a vyrovnání, který evropským požadavkům nestačí.

Podle dosavadního znění zákona jsou sice nároky zaměstnanců uspokojovány hned poté, co se zaplatí dluhy vůči státu, kvůli zdlouhavému konkursnímu řízení však čekají na výplatu dlužných mezd i několik let. Příkladem, který by se tak komisařům Evropské unie pranic nelíbil, může být kladenská Poldovka. Přestože první návrhy na konkurs byly podány už v roce 1995 a vlastní konkursní řízení zahájeno v roce 1997, dočkali se její zaměstnanci zaplacení dlužných mezd až během roku 1999. Podle návrhu zákona o ochraně zaměstnanců při nesolventnosti zaměstnavatele, který společně připravily odborové svazy spolu s ministerstvem práce a sociálních věcí, by se dlužných mezd dočkali už několik týdnů po podání návrhu na konkurs.

Jak vybrané státy EU řeší pojem platební neschopnost, aby zaměstnanci mohli na příslušném orgánu žádat o náhradu mezd

Směrnice EU pro platební neschopnost stanovuje minimální požadavek, aby byl podán návrh na zahájení konkursu a aby takové řízení buď už začalo, nebo bylo odmítnuto, jestliže podnik byl definitivně uzavřen a dostupný majetek není dostatečný.

- Belgie - výplatu z Fondu náhrad podmiňuje uzavřením podniku, to znamená v případě definitivního konce hlavní činnosti podniku nebo činnosti jedné z jeho částí. Nestačí tedy podat návrh na konkurs.

- Německo - nárok na výplatu mzdy vzniká, pokud bylo zahájeno řízení o bankrotu, nebo bylo řízení odmítnuto, protože podnik vykazoval nedostatek likvidních aktiv, nebo v případě úplného zastavení činnosti podniku.

- Dánsko - důvodem pro platební neschopnost je zahájení řízení o bankrotu, úmrtí zaměstnavatele, zastavení obchodní činnosti, pokud zaměstnavatel není schopen uspokojit nároky zaměstnanců.

- Velká Británie - fyzická osoba se za insolventní považuje, pokud probíhá bankrot, vyrovnání či dohody s věřiteli, nebo byl-li vydán příkaz o nucené správě za účelem likvidace. U společnosti se platební neschopnost určí příkazem k zastavení činnosti, rozhodnutím o dobrovolném zastavení činnosti a jmenováním nuceného správce či likvidátora.

- Francie - nároky na výplaty z fondu uznává pouze, je-li zahájeno řízení o soudním vyrovnání. To může nastat, pokud je podnik neschopen dostát svým závazkům pomocí aktiv, či nesplnil-li finanční závazky přijaté v rámci mimosoudního vyrovnání.

- Řecko - nesolventním zaměstnavatelem se míní ten, na něhož byl prohlášen konkurs. Pokud však firma i přesto pokračuje v obchodní činnosti, není považována za insolventní.

- Irsko - dávky z fondu poskytuje, pokud byl u zaměstnavatele vyhlášen bankrot, zaměstnavatel požádal o vyrovnání, byl vydán příkaz pro správu pozůstalosti zemřelého podnikatele. Kryty jsou i situace, kdy společnost ukončila činnost nebo byl jmenován nucený správce.

- Itálie - zaměstnanci mají nárok na výplaty z fondu, je-li zaměstnavatel v řízení o bankrotu, v řízení o vyrovnání, v nucené likvidaci, nebo ve zvláštní správě, anebo v případě, že majetek podniku je nedostatečný.

- Lucembursko - omezuje ochranu zaměstnanců na bankrot.

- Nizozemsko - platební neschopnost určuje, je-li zahájen bankrot, byly pozastaveny platy, nebo byly platy zastaveny permanentně.

- Portugalsko - insolventní je ten podnik, který není schopen dostát svým závazkům k datu splatnosti.

- Španělsko - za platební neschopnost považuje insolvenci (ani po soudním rozhodnutí nebyly uspokojeny nároky zaměstnance), pozastavení plateb, bankrot a ustavení věřitelského výboru.

(myš, rů)