R e v i t a l i z a c e C h e m a p o l G r o u p
Nejnovější plán na záchranu zdravých částí Chemapol Group, který minulý týden zveřejnil jeho hlavní akcionář Radim Masný, počítá s výraznou účastí státu. Stát a další věřitelé zatím mlčí. Za zavřenými dveřmi bankéřů a politiků se odehrává drama o vizi Velké české chemie.
V srpnu loňského roku zadlužení skupiny Chemapol oscilovalo kolem dvaadvaceti miliard korun, zadlužení samotné akciové společnosti Chemapol Group zřejmě překročilo sedm miliard. Do firmy byly začleněny aktivity, které plodily jen ztráty. Vrásky se začaly prohlubovat na čele nejen akcionářů, ale také - a možná především - věřitelů. Mezi nimi figurovaly a figurují významné české i zahraniční banky.
Na první ráznou a tehdy snad i reálnou revitalizaci a restrukturalizaci Chemapolu si najal jeho tehdejší prezident Václav Junek rakouského manažera Huga Michaela Sekyru. Ten navrhl vytvořit z chemických podniků skupiny Chemapol novou entitu - AliaChem. Tuto společnost pokládal za jádro budoucí prosperity, které se musí formálně oddělit od matky, aby už nemohla svoje dcery tunelovat. Junek se proti výpadům v tomto smyslu velice silně ohrazoval, ale fakt je, že si Chemapol Group od dceřiných společností klidně půjčoval. Zda půjčovaly dobrovolně, se už nikdo asi nedoví. Ale ať už byly přestřelky mezi Junkem a Sekyrou sebevíce mediálně zvýrazněny, rakouský manažer prohrál, byl odvolán a opustil Prahu. Snad s případem nesouvisí, že loni 20. listopadu spáchal ve Vídni sebevraždu.
Pro další, mnohem odvážnější ozdravný plán se loni v říjnu bývalý prezident koncernu Václav Junek spojil s Liborem Procházkou, náměstkem generálního ředitele IPB. Nešlo prý o to, aby bankéř zachránil svého potápějícího se přítele (Junek s Procházkou si tykají), ale o vytvoření takzvané Velké české chemie. Plán byl sice logický a geniální, ale stejně jako mnohé jiné revitalizační vize jiných podniků potřeboval stát a peníze.
Procházka, který má pověst chladnokrevného bankéře, chtěl obdobně jako Sekyra nejdříve vyčlenit zdravou část Junkova impéria, která se pak měla napojit - už za pomoci vlády - na Unipetrol. Projekt předpokládal, že IPB vykoupí od věřitelů AliaChemu se slevou jejich pohledávky a ty kapitalizuje. Ze hřiště by tak mohly odejít ty banky, které měly úvěrování už dost. Pak by se AliaChem se souhlasem vlády kapitálově propojil s Unipetrolem. V novém celku by stát majoritu ztratil, zatímco by ji získala IPB. Samozřejmě k tomu by musela ještě něco nakoupit na veřejném trhu. Transakce by se tak do jisté míry podobala privatizaci OKD či Mostecké uhelné společnosti.
Podle informací týdeníku EURO až na tvrdohlavou Agrobanku a na nejistou Société Générale většina věřitelských bank s návrhem IPB a Junka souhlasila. Poslední jednání s finančními institucemi se měla uskutečnit koncem roku. Nekonala se: v této době už v Chemapol Group vládli Radim Masný a Roman Zubík. Jejich firma I. M. C. Burzovní společnost kontrolovala 47 procent akcií.
Místo revitalizace nastal konkurs. V jistých kruzích se dokonce spekuluje o tom, že skutečným iniciátorem konkursu byl sám odvolaný prezident Václav Junek spolu s Mariánem Čalfou, bývalým premiérem a pozdějším právním poradcem Chemapolu. Radim Masný v rozhovoru pro týdeník EURO tuto spekulaci odmítl komentovat, nicméně na otázku, kdo chce překazit jeho nynější revitalizační záměry, uvedl pro Lidové noviny (11. 3. 1999): „Jde o skupinu, která zapříčinila pád Chemapolu. Když jsem řekl skupinu, tak je v ní i on (Junek - pozn. red.).
Konkurs v pravém slova smyslu je totiž jediným řešením, jak Zubíka s Masným - ale prakticky i konkursního správce - od AliaChemu alespoň na pár měsíců totálně odříznout. A získat tak čas k vyjednávání s věřiteli a politickými špičkami. Statutární orgány AliaChemu totiž ovládli Junkovi přívrženci. Navíc nelze svolat ani jeho valnou hromadu, protože firma není zaregistrována ve Středisku cenných papírů, což je předpokladem k evidenci akcionářů před valnou hromadou.
Sázka na polomrtvého koně
„Jestli byl nákup akcií společnosti Chemapol Group dobrou investicí? Tak to se teprve ukáže, řekl týdeníku EURO koncem uplynulého týdne Radim Masný. Člověk, který se stal malou mediální hvězdou už mnohem dřív, než se vklínil mezi akcionáře největší české firmy, na kterou byl uvalen konkurs. O Radimu Masném se poprvé psalo jako o tajemném příznivci sociální demokracie, které poskytl v předvolební finanční tísni slušnou osmimilionovou půjčku. ČSSD tvrdí, že půjčka byla splacena. Kdyby tím vše končilo, dnes by asi už po Radimu Masném neštěkl ani pes. Jenže z tajemného téměř sponzora se stal velice známý a velice významný akcionář firmy, na niž se už delší dobu upíraly zraky nejen lidí ze světa byznysu, ale i veřejnosti.
Přinejmenším od loňského podzimu neminul den, aby se na stránkách tisku neskloňovalo jméno akciové společnosti Chemapol Group a jejího prezidenta Václava Junka, tím spíše, že byl prostřednictvím společnosti Proventa také jejím akcionářem. Dnes už prezidentem není, jeho místo bezpochyby pomocí IPB obsadil Vítězslav Grygar, který - na rozdíl od Junka - má už jen titul, ale nulové pravomoci. Na akciovou společnost Chemapol Group byl totiž 27. ledna letošního roku prohlášen konkurs.
Akcionářská struktura Chemapol Group ovšem pouhých několik týdnů před prohlášením konkursu doznala zásadních změn: s jedinou výjimkou všichni akcionáři z bankovních kruhů svoje podíly prodali. Z bank v akcionářské struktuře zůstala jen IPB, zmizela Komerční banka, Česká spořitelna, Československá obchodní banka, Union banka a dokonce i Agrobanka. Místo nich na scénu vstoupila zcela neznámá společnost I. M. C. Burzovní společnost, která jako předmět podnikání uvádí především obchodování s cennými papíry.
Firma loni v prosinci přiznala, že akcie Chemapol Group nakoupila pro pány Masného a Zubíka, kteří vzápětí na to jen tak mezi řádky (nebo slovy) uvedli, že tuto brokerskou společnost vlastní. Není to podstatné, Zubík i Masný se hned po získání akcií Chemapol Group netajili s tím, že oni jsou ti noví významní a nepřehlédnutelní vlastníci. K malé radosti těch, kteří v akcionářské struktuře zůstali, i těch, kteří z ní dobrovolně vypadli.
Ani banky, které své podíly prodaly, ze hry nevypadly. Zůstaly v ní dál v roli věřitelů: všechny totiž v různých etapách velkoryse (nebo spíše lehkomyslně) dávaly - mnohdy špatně zajištěné - úvěry. Podle informací týdeníku EURO má například IPB v Chemapol Group pohledávky za víc než pět miliard, Komerční banka skoro ve stejné výši, Česká spořitelna téměř tři miliardy, které se dnes jen zásluhou státního zásahu přesunuly z její bilance do Konsolidační banky. Tato státní banka proto také jen podědila nevděčnou roli věřitele firmy v konkursu. Proto se také musí zajímat o další chemapolácký osud. Ovšem tím by bankovní výčet věřitelů zdaleka neskončil (EURO 10/1999).
Otázky, spojené se vstupem I. M. C. Burzovní společnost, respektive tandemu Masný-Zubík, do akcionářské struktury Chemapol Group, jsou vlastně dvě. Proč vůbec některé banky svoje podíly prodaly a proč je dva moravští podnikatelé koupili v době, kdy už každý věděl, že nad Chemapolem se stahují konkursní mračna?
Zasvěcenci z bankovní sféry o prodejích občas říkají, že banky-akcionáři se utrhly ze řetězu, a to jen proto, aby si zchladily žáhu na Investiční a Poštovní bance. Potřebovaly se prý pomstít za to, že IPB podržela na prezidentském křesle Junka déle, než se původně akcionáři dohodli. To více méně týdeníku EURO naznačil už loni na podzim sám generální ředitel Komerční banky Jan Kollert, když řekl, že v jistých personálních záležitostech nedodržela IPB slovo.
Ovšem stejní bankovní zasvěcenci naznačují, že údajně existovala mezi bankami dohoda, že žádná nebude akcie Chemapolu prodávat. Pokud dohoda existovala, nebyla rovněž dodržena.
Hůře lze nalézt odpověď na onu druhou otázku, a sice proč Zubík s Masným kupovali, proč šli do tak nejisté investice. Je možné, že nekupovali pro sebe, že sami jsou jen bílí koně. Dnes to sice oba vehementně popírají, ale jejich jména byla zmiňována i v souvislosti se společností Slovenský plynárenský průmysl. Na tiskové konferenci, kterou Masný uspořádal minulý čtvrtek, řekl, že za akcie Chemapolu bylo zaplaceno z jiných zdrojů, a nikoliv pomocí čtyřistamilionové směnky slovenských plynařů. K vypátrání těchto „jiných zdrojů však Radim Masný nepřispěl, řekl totiž jen, že tam, odkud peníze přišly, určitě nikomu nechybí.
Ale ať kupoval pro sebe, nebo pro někoho, pořád to ještě není odpověď na otázku, proč tak učinil. Samozřejmě tato sázka na polomrtvého koně by zase nebyla až tak riskantní, pokud by měl Masný z jistých vysokých míst slíbeno, že stát koně na jatka nepošle.
Už na podzim loňského roku v době nákupů se říkalo, že za Masným politicky stojí Miroslav Šlouf, šéf poradců premiéra Miloše Zemana. A Šloufova podpora měla být vyjádřením díků za to, že Masný před volbami půjčoval sociálním demokratům. Dnes jak Šlouf, tak Masný své vzájemné vztahy formulují navýsost diplomaticky, ale jednohlasně: spolupracují, protože poradce musí pro premiéra připravovat solidní podklady a to prostě nelze činit bez účasti věřitele a tak velkého akcionáře, jakým je Radim Masný.
AliaChem odchází, Unichem přichází
Bez účasti tak velké a ochotné mediální hvězdy, jakou je Radim Masný, dnes nelze s Chemapol Group dělat nic. To více méně přiznávají - byť potichu a s jistou nevolí v hlase - snad všichni, kteří jsou více či méně v této společnosti zaháčkovaní. Komerční banka ústy mluvčího Iva Polišenského prohlašuje: „Komerční banka jedná s panem Masným o řešení pohledávek za Chemapol Group, tato jednání však dosud uzavřena nebyla. Odkoupit pohledávku Komerční banky za Chemapol Group přitom chtějí kromě pana Masného i někteří další zájemci.
Libor Procházka, náměstek generálního ředitele IPB, formuluje pozici banky, která je jak věřitelem, tak akcionářem, ještě diplomatičtěji: „Snažíme se najít řešení v konsenzu s ostatními věřiteli a akcionáři. Zástupci francouzské banky Crédit Lyonnais se nechali slyšet, že i jejich banka se chce podílet na budoucnosti české chemie. Prezident této banky Jean Peyrelevade jednal v Praze 8. února se samotným premiérem Zemanem. A ministr financí Ivo Svoboda po návratu z Paříže, kde se rovněž setkal se zástupci této banky, obhajoval jednání tím, že vláda se musí zajímat, když hrozí nebezpečí tak významné firmě, jakou je Chemapol.
A Radim Masný, podpořený Petrem Wojtylou, finančním ředitelem Chemapol Group, na tiskové konferenci minulý týden prohlásil: „Máme zájem o to, aby dominovým efektem z konkursu Chemapol Group neutrpěla zdravá část skupiny, tedy seskupení AliaChem.
Jak hodlá předseda dozorčí rady Chemapolu pan Radim Masný možný dominový efekt potlačit? Vychází z toho, že Chemapol Group buď přímo, nebo nepřímo vlastní skoro polovinu akcií AliaChemu. Tyto akcie by byly převedeny do nové společnosti, kterou Masný „pracovně nazývá Unichem. Na Unichemu by se po třiatřiceti procentech podílela Masného firma I. M. C. Burzovní společnost a IPB, o procento víc by ovládla Konsolidační banka. Zatímco Masný a IPB by do Unichemu vnesli vyplacené pohledávky věřitelů Chemapol Group, Konsolidační banka by vložila pohledávku za Chemapolem, kterou „zdědila po České spořitelně. Masný ji odhaduje podle blíže nespecifikovaného výpočtu na 1,6 miliardy korun, které jsou jištěny jako zástavou dvaceti procenty akcií Chemapol Group.
Nešlo by tedy o nic jiného, připomíná s širokým úsměvem Radim Masný, než o kapitalizaci dluhu. A zdůrazňuje přitom, že dál by to Konsolidační banku, potažmo stát už nestálo ani korunu. Věřitelé, kteří by se transformační akce nechtěli účastnit, by byli ukojeni z prodeje zbývajících aktivit Chemapol Group.
Přitom by prý byla Konsolidační banka zastoupena ve statutárních orgánech Unichemu a smluvně by měla zaručeno, že její podíl později zbývající akcionáři odkoupí. Ani Radim Masný však není schopen byť jen odhadnout, kdy by tomu tak mohlo být, a ani to, jakou cenu by pak akcie hypotetického Unichemu měly.
Jakkoli má znít Masného vize vábivě, nese pro Konsolidační banku prvky hrozby. Masný otevřeně říká, že když tento státní peněžní ústav do jeho konstrukce nevstoupí, čeká na Chemapol Group už jen likvidační konkurs. V nejhorší variantě by to mohlo znamenat, že 20 procent akcií AliaChemu, které má v zástavě Konsolidační banka, bude bezcenných.
Každé řešení bude drahé
Radim Masný je rozhodnutý dosáhnout toho, aby se mu nákup akcií Chemapol Group rentoval. K tomu potřebuje, aby se alespoň část firmy v té či oné podobě ozdravila. A v tom je jeho zájem totožný se zájmem jak zbývajících akcionářů společnosti Chemapol Group, tak jeho věřitelů. Na rozdíl od nich však na tomto cíli pracuje velice hlučně, na potkání vykládá, jak hodlá postupovat, a tváří se, že je ruka v rukávě: Že si už plácl s IPB, že se už dohodl jak s Komerční bankou, tak i s ČSOB a také s každým dalším velkým věřitelem. Jenže tak tomu není.
Velcí věřitelé i IPB jsou jako bankovní instituce ve vyjadřování mnohem opatrnější. Nikdo se sice netají zájmem o záchranu, ale dříve než se odhodlají něco vehementně tvrdit a prosazovat, potřebují vědět, co je skutečně na stole. Podle informací týdeníku EURO se velcí věřitelé sejdou oficiálně 8. dubna se správcem konkursní podstaty Chemapol Group Alexandrem Vackem. Očekávají, že Vacek jim předloží už více méně definitivní inventuru. Teprve až budou všechna čísla jasná, lze hledat řešení. Přitom zdaleka tím jediným není a nemůže být návrh Radima Masného.
AliaChem zatím mimo dosah
Variant je víc. Třeba bude možné zachránit Chemapol Group tak, že konkurs bude odvolán, nebo bude provázen nuceným vyrovnáním s věřiteli, anebo se někteří věřitelé dohodnou, že vstoupí do nové společnosti, ať se jmenuje Unichem nebo jinak. Pokud její založení bude schůdné a ukáže se jako racionální. Bez šrámů však z boje o záchranu nevyjde nikdo, teď jde jen o to, jak budou hluboké a jaká bude šance na jejich vyhojení. A to bude v každém případě něco stát.
Pokud však nemá dojít k velkému fiasku, je třeba postupovat rychle. Toho jsou si bezpochyby všichni vědomi, a proto evidentně probíhají jistá zákulisní jednání každého s každým. Největším nepřítelem je totiž čas: pracuje proti každému pozitivnějšímu řešení.
AliaChem je jediná část skupiny Chemapol, o níž všichni tvrdí, že je navzdory silnému úvěrovému břemenu schopná skutečného oživení. Hned jak AliaChem vznikal, byl vlastně východiskem z nouze. Spojily se v něm čtyři podniky, které měl Chemapol Group v portfoliu. Jejich fúze byla legislativně i finančně náročnou operací, ke které se Chemapol Group odhodlal, protože neměl na vybranou.
Vznik společnosti AliaChem měl uklidnit věřitelské banky. Plán počítal nejen se spojením výrobních chemických závodů, ale také se zeštíhlením celého Chemapolu. Ten se měl zbavit všech ostatních aktivit nesouvisejících bezprostředně s chemií.
Spojení čtyř firem předcházely složité majetkové přesuny. Teď, když je matka v konkursu, se ukazuje, že byly téměř geniální. Dokonce to vypadá tak, jako by si konstruktér celého přesunování Sekyra byl vědom, že ke konkursu dojít může a pak je třeba zachránit alespoň to, co se dá. Vypadá to, že věřitelé, kteří by chtěli, aby AliaChem byl součástí konkursní podstaty Chemapol Group, nyní na něj už tak snadno nedosáhnou. Hned od začátku se totiž mezi mateřskou firmu a slučované podniky postavila subholdingová společnost C. H. Chem. Ostatně s ní počítají zřejmě i varianty nových oživovacích projektů.
Chemapol Group nyní přímo vlastní jen dvanáct procent akcií AliaChemu, dalších téměř čtyřicet procent drží právě přes C. H. Chem. Toto uspořádání je zřejmě dílem oslavovaného a poté zatracovaného Sekyry. Další kroky, kdy bylo nutné dokoupit akcie spojovaných firem tak, aby v nich Chemapol Group získal majoritu, se tak odehrály už pod hlavičkou C. H. Chem.
Do obchodního rejstříku byl AliaChem zapsán na Silvestra minulého roku. Podle Střediska cenných papírů, kde se evidují akcionáři jednotlivých firem, však AliaChem dosud neexistuje. Firma se tam totiž dosud nezaregistrovala. Zdánlivě nepatrné opomenutí má dvojí důsledek. Akcionáři AliaChemu se mohou vymlouvat, že například nemůžou svolat valnou hromadu firmy. A o hodnotu akcií této dceřiné firmy se zatím teoreticky krátí i majetek Chemapol Group. To však správce konkursní podstaty netrápí. Do případného prodeje majetku Chemapol Group je podle něj ještě daleko a AliaChem může toto „opomenutí napravit velmi rychle. Podle některých hlasů je to jen další úhybný manévr ze strany bývalého vedení Chemapol Group.
I kdyby konkurs Chemapol Group nebyl odvolán, i kdyby do jeho konkursní podstaty spadl AliaChem, nemuselo by to ještě znamenat konec chemie v Čechách a na Moravě. Jednotlivé firmy by se prostě prodaly. I když výnosy by asi byly nižší, protože by to byl prodej pod tlakem.
