Zrovna v době, kdy Český statistický úřad oznámil, že mzdový růst se ve druhém čtvrtletí zpomalil, přišel ministr školství Eduard Zeman s báchorkami, že zařídí na příští rok pro svůj resort dvanáct miliard korun navrch a učitelé dostanou o patnáct procent přidáno. Nevěřte mu, kantoři, žádných dvanáct miliard nebude. Na ministerstvu financí vám to potvrdí. Pavel Mertlík nemá zájem na zbrklém růstu platů a zpomalení jejich dynamiky si pochvaluje jako „dobrý signál pro dlouhodobé ekonomické oživení .
Makroekonomicky má současná mzdová, a tím pádem i spotřební střídmost skutečně všechna „pé . Jde však také o to, jak bude vnímána příští rok, kdy by se, jak je známo, měly konat parlamentní volby. V těchto údobích převládá politický interes nad ekonomickým, což Mertlík po krátkém, leč úspěšném období v politice jistě dobře ví. Zemanova touha přidávat má i své racionální ekonomické jádro. Všeobecně zmiňovaný růst výroby jako hlavní faktor oživení je u nás soustředěn do zvýšení exportu, který v prvním čtvrtletí z řady příčin zaznamenával pohádková tempa. Ve druhém čtvrtletí, opět z řady příčin, ovšem rychleji roste dovoz, přičemž tuto tendenci lze očekávat i nadále. To makroekonomicky znamená, že výrobní faktor růstu oslábne. Tento výpadek bude třeba něčím nahradit už proto, že sociální demokracie si předsevzala vstoupit do voleb v lesku spasitelky chátrající ekonomiky. Zvyšování koupěschopnosti lidí se přímo nabízí a v příštím významném roce by se tím zabily dvě mouchy jednou ranou. Tlak na posilování spotřebitelského, konzumentského prvku v ekonomickém oživení lze v nastávajícím období s určitostí očekávat a je to vcelku přirozené. Růst soukromé spotřeby je průvodním znakem ekonomického vzestupu a například v americkém zázraku posledního desetiletí hraje výraznou roli. Nehledě na to, že s platy nejen učitelů, ale ve státní správě vůbec je to jednou hot, podruhé čehý a nůžky mezi podnikatelskou a nepodnikatelskou sférou se opět rozvírají.
Mertlíkovo jásání nad střídmostí může být v části sociální demokracie – a to i v podstatně vlivnější části, než je ta Eduarda Zemana – vnímáno i jako Pyrrhovo vítězství, které po čase ztratí politickou a ekonomickou váhu a bude chváleno jen poťouchlou opozicí. Vláda se právě dostává do tohoto klinče a jejímu hlavnímu makroekonomovi není co závidět. Ministr školství má, pokud je známo, aprobaci čeština–dějepis, takže odbornou opozici pro svého kolegu ve vládě nepředstavuje, nicméně úlohu modelového „hlasu lidu může plnit docela dobře.
