Každý desátý člověk nemá práci. Nezaměstnanost s drobnými výkyvy stoupá po celých pět let, co máme socialistickou vládu, která považuje tento jev za čiré zlo. Jenomže právě levicová politika činí z práce nedostatkové zboží. Je to jako s čímkoli jiným: kde je státní regulace, tam je i nedostatek.
A trh práce trpí pod státní knutou až hrůza. Kabinet chce lepit díry zpřísněním podmínek pro výplatu dávek v nezaměstnanosti. Který liberál by to odmítal? Vždyť se to rovná přiznání, že socialistické rozmazlování nikam nevede. Jenomže to nestačí. Omezením přídělů potíže přídělového hospodářství zmenší, leč nezhojí. Je dobře, že vláda chce bičem hnát do práce ty, kteří si zvykli zneužívat podpory. Jenomže ani tak není jisté, že práci seženou. Řešení, tak jako vždy, netkví na straně poptávky, ale nabídky. Práce musí být více. A více jí nebude, dokud se nesníží její cena. Jinými slovy, musí klesnout zdanění zaměstnanců. Když si dnes někdo vydělá nijak závratných deset tisíc čistého, zhruba stejnou částku musí odevzdat státu. To je legální zlodějna. Aby toho nebylo málo, stát stanovením vysoké minimální mzdy znemožňuje firmám zaměstnat lidi na nenáročné práce. Přidejme k tomu jednu z nejvyšších sazeb daně z přidané hodnoty v Evropě a bude nám jasné, proč podnikatelé nejsou schopni dostatečně rozšířit nabídku pracovních míst. Tohle všechno jsou známé argumenty a slyší je všichni, kteří je chtějí slyšet. Jen na těch nejvyšších místech je pořád dost lidí,kteří mají boltce zalité voskem.
