Sociální demokracie znovu nabízí lidem pohodlí a klídek
Chcete vládu, která myslí na lidi? Na slogan, který doprovozený ustaraným obličejem Vladimíra Špidly vyhrál sociální demokracii před čtyřmi lety na poslední chvíli volby, se nedá jen tak zapomenout. Snad proto vsadili i letos volební mágové ČSSD na osvědčenou sugesci. Z billboardů se na voliče smějí nabídky bezplatného školství, vyšších platů nebo ochrany práv zaměstnanců, následované návodnou otázkou „Co chcete vy?“. Než si adresáti oranžové masáže v duchu odpovědí, měli by si vzpomenout, jak dopadla ona kdysi slibovaná empatie v praxi. I proto, že současný volební program ČSSD se od toho minulého příliš neliší.
Hlavně na sebe.
Středolevá vláda, přesněji všechny tři koaliční kabinety vedené sociálními demokraty, se víc než myšlenkami na lidi zabývaly sami sebou. Špidlův se dva roky svíjel v agonii o přežití, Grossův úplně promrhal čtyři měsíce z vyměřeného třičtvrtě roku kvůli trapným bytovým šarádám premiéra a ten poslední Paroubkův doháněl skluz pomocí nestandardních, radikálních kroků. I jemu šlo ale spíš o křivku budoucích preferencí než o kvalitní úroveň státní správy a veřejného života. Navzdory někdejším Socánkovým slibům vzrostla nezaměstnanost, ustrnula nepopulární reforma důchodového systému, zdravotnictví upadlo do chaosu a přežívaly pokřivené poměry na trhu s byty. V nepřehledném korupčním prostředí naopak pokročila privatizace státního majetku, kvetly státní zakázky a hospodářství rozhýbaly investiční pobídky. A právě na těchto náhodných dvou pilířích – statickém a dynamickém – postavila ČSSD svůj program Jistoty a prosperita.
Deset závazků.
Jeho součástí je deset závazků občanům České republiky. Na prvním místě chce ČSSD každoročně udržovat hospodářský růst v průměru o více než pět procent HDP ročně čili nějakých 60 miliard korun ročně navíc v rozpočtu. To by mělo podle odhadů partajních expertů utáhnout velkorysý systém různých přilepšení, statisícovým porodným počínaje a třeba výdaji na vědu z veřejných prostředků ve výši jednoho procenta HDP v roce 2010 konče. Jenže i Špidla chtěl hradit padesátitisícové porodné ze zdrojů, které tady měly údajně být, a jak to dopadlo? Nemluvě o tom, že stát by měl využít hospodářské konjunktury a spíš šetřit na horší časy. Nečekaně konkrétní je desatero v bodě věnovaném ekologii, kde slibuje zajistit tempo poklesu jednotkové energetické náročnosti hospodářství nejméně o 3,5 procenta ročně a stabilizovat spotřebu primárních zdrojů energie na úrovni roku 2005. Podíl obnovitelných zdrojů se má přitom zvýšit nad pět procent. Lze očekávat, že právě ekologie by v případě volebního úspěchu sociální demokracie nebyla popelkou: svědčí o tom mimo jiné i jakýsi „patronátní“ přístup Jiřího Paroubka k navrhovanému kandidátovi na ministra Petru Petržílkovi, kterého prý zná z doby, kdy jej v roce 1989 přivedl coby dvacetiletého mladíka do strany jeho táta. Zajímavé je, jak se sociální demokracie v celém svém desateru důsledně vyhýbá slovu reforma. Sociální, zdravotní i důchodový systém by tak měl projít jen jakousi modernizací, dokonce provedenou či jen dokončenou „citlivým způsobem“. To ČSSD jistě umožní najít programovou shodu s komunisty, kteří jako jediná česká strana odmítají výrazné změny dnešního důchodového systému jako nepotřebné.
Braňme sociální stát.
Paroubkova strana převzala z minulé Špidlovy kampaně i prvek obrany sociálního státu. Což opět konvenuje s názory KSČM, která z druhé strany hovoří o nutnosti zabránit pokračující demontáži vymožeností socialistického systému. ČSSD tak trvá nejen na bezplatném zdravotnictví a školství, na zachování institutu životního minima, ale také chce například zabezpečit, aby výdaje domácností na bydlení včetně služeb nepřesáhly třicet procent příjmů. V případě, že přesáhnou, má být poskytován sociální příspěvek na bydlení. ČSSD dále počítá s limitem, že do roku 2030 se vyšplhá věk pro odchod do důchodu na pětašedesát let. Za vlády ČSSD by také měla do čtyř let klesnout úroveň nezaměstnanosti ze současných devíti na šest procent. Podobnou ambici má ODS, jenže zatímco ta chce dosažení tohoto cíle hodit na bedra podnikatelům tím, že jim ulehčí podnikání, sociální demokraté preferují regionální rozvojové programy a rekvalifikaci. Což bude drahé. Výdaje na aktivní politiku nezaměstnanosti se mají zdvojnásobit, zaměstnatelnosti lidí nad padesát let věku má být dosaženo snížením sociálního a zdravotního pojištění za tyto zaměstnance až na polovinu na dobu dvou let.
Pumpaři z Lidového domu.
Jiří Paroubek na rozdíl od Vladimíra Špidly nestaví vzdušné zámky a jeho plány jsou podloženy ekonomickými odhady a propočty. Ani situace v ČSSD tentokrát nehrozí po eventuálně vyhraných volbách přerůst v bratrovražedný souboj o koryta. Stačí však jedna prohraná arbitráž s Nomurou, zatoulaná půlmiliarda v ČKA nebo povodeň a jistoty i prosperita se mohou stát nejistými. To je největší riziko sociálně-inženýrských projektů: bez napumpovaných miliard prostě nefungují.
