Nezvolení Václava Klause na druhé funkční období by nevedlo k pádu kabinetu
Minulé úterý Václav Klaus při návštěvě Vysočiny pravil: „Nedýchám tím, neprobouzím se v noci představou, kdo bude prezidentem a kdy půjdu navštívit který poslanecký klub.“ Nemá toho zapotřebí. Za prvé se za něho v noci jistě budí loajální hradní úředníci a za druhé je nanejvýše pravděpodobné, že stejně jako jeho předchůdce bude zvolen českým prezidentem i na druhé funkční období. Nanejvýše pravděpodobně nedojde tedy na situaci, že „pokud Klaus nebude zvolen, tak také padne vláda“, jak varoval Pavel Bém. První místopředseda ODS a pražský primátor má pravdu: volba prezidenta je mimořádně politicky významná a zásadní záležitost.
To ale neznamená, že neúspěch kandidáta ODS by vedl k pádu kabinetu. „Zvolení Václava Klause beru jako zásadní věc, ale nemyslím si, že by se na tom lámala koalice,“ opáčil Mirek Topolánek. Proč ta disonance mezi ním a prvním místopředsedou?
Pavel Bém je názorově spřízněn s Václavem Klausem, nikoli se současným předsedou ODS. A není to leckdo, nýbrž nejviditelnější reprezentant pražské ODS, v celorepublikovém měřítku tvrze občanských demokratů. „Valach“ Topolánek přesídlil sice dávno do matičky Prahy, ale pro pražskou ODS je stále cizím elementem. Navíc zranil její ješitnost! Přestože pražská a středočeská ODS triumfálně vyhrávají volby a „dodávají“ nejvíce poslanců a senátorů, Topolánek si žádného z jejich „dovedů“ nevzal do vlády. A to si žádá revanš, takže v minulých měsících právě pražští poslanci ODS „drželi basu“ s rebelujícím Vlastimilem Tlustým a teď jsou to opět Pražané, kteří si vzali předsedu na paškál pro změnu kvůli Klausově prezidentské kandidatuře.
„Fakt, že se naši koaliční partneři opakovaně, potajmu a spiklenecky scházejí se špičkami největší opoziční strany, aby nalezli společného kandidáta na post prezidenta republiky, ukazuje na politický nevkus, malost hraničící až s ubohostí těchto politických subjektů a jejich vrcholných politických představitelů. Při takových pokoutných jednáních… nastávají mnohem širší dohody, které v samém důsledku mohou ohrozit celou současnou vládu,“ vyjádřil se místopředseda pražské ODS Jiří Janeček. Opět se prý ukazuje, jak velkou chybou bylo nezanést volbu prezidenta republiky do koaliční smlouvy. Janeček neřekl, kdo že za to může, ale jako ve všech stranách by to měl být hlavně předseda čili v ODS Topolánek. Pravda, trojkoaličních jednání se zúčastnili i místopředsedové dotyčných stran, ale Pavel Bém se prý opravdu držel spíše v pozadí. Mělo se za to, že se udržuje pohotově pro případ, že by Topolánek zkrachoval a došlo by na „stabilní řešení“, jež si přál prezident Klaus, tedy na toleranční či koaliční dohodu s ČSSD. Když ji ale výkonná rada Topolánkovi v polovině prosince zatrhla, ODS už neměla na výběr: Buď vládnout s lidovci a zelenými a vyhovět jejich podmínkám, anebo opět nevládnout. A protože Václav Klaus v minulosti zelené všelijak zlehčoval a popichoval, Martin Bursík si vymínil, že součástí koaliční smlouvy nebude závazek společně instalovat budoucího prezidenta. Podporu Klausovi by ve Straně zelených neprosadil ani pánbůh.
Jako by část ODS měla krátkou paměť. Byla to přece její silová politika vůči KDU-ČSL, ODA a KDS, jež způsobila již v polovině roku 1994 krizi důvěry v první Klausově vládě, a to tehdy měla ve sněmovně jasnou většinu. Když o ni po volbách 1996 staronová vládní koalice přišla, nedůvěra mezi „vedoucí“ ODS a malými stranami vyústila až v odchod lidovců a ODA z vlády a Klausovu vynucenou demisi v listopadu před deseti lety. Mirek Topolánek určité manýry svého předchůdce pro jistotu nenapodobuje a od nástupu do čela ODS se z ní snaží učinit vlídnější a přijatelnější stranu. Však si také Martin Bursík, Miroslav Kalousek i Jiří Čunek dosud ani důvěrně nepostěžovali, že by s nimi jednal „z pozice síly“. Pokud to tak vydrží, případné nezvolení Václava Klause by sice koalici politicky oslabilo, ale mohla by je přežít. Není s Klausem jako celek spojena pupeční šňůrou! Konec vlády by však mohl nastat, kdyby Klausovo nezvolení odstartovalo vnitrostranickou řež v ODS. Kdyby se její část opřela o v tomto případě oslabenou Klausovu autoritu a on na to přistoupil, Topolánkovým lidem by nezbylo než se pokusit dotáhnout emancipaci ODS ze závislosti na otci-zakladateli do konce. Před pěti lety na františkolázeňském kongresu ODS s ní započali a přes Klausovo zaneprázdnění prezidentským úřadem ji ještě nedokončili.
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu
