Před přijetím eura by se Polsku hodila švýcarská konkurenceschopnost, dánský trh práce a estonské veřejné ? nance
Po nových členských státech Evropské unie ze střední a východní Evropy se požaduje, aby v rámci přístupových dohod vstoupily do eurozóny. Rozhodování, kdy přijmout euro, je však předmětem vzrušené debaty.
Nejde jen o ekonomické výpočty, ale i o posouzení vyhlídek jednotné měny samotné.
Podle mnoha lidí se výhody členství od ? nanční krize zmenšily a potenciální členové, jako je Polsko, mohou ze vstupu plně těžit pouze v případě, že budou mít jasno v otázce, jaké ekonomické podmínky musejí nejprve v jejich zemích zavládnout.
Formální kritéria vstupu jsou obsažená v Maastrichtské smlouvě z roku 1992, která stanoví cíle pro státní dluh, rozpočtové schodky, in? aci, úrokové sazby a směnné kurzy. Pouhé splnění těchto cílů (nebo v horším případě přiblížení se k nim) v kterémkoli daném okamžiku se však ukázalo jako nedostatečný základ členství. Tvárnost maastrichtských kritérií způsobila eurozóně mnoho problémů. Dokud bude zadlužení eurozóny dál stoupat a ekonomiky členských zemí se od sebe vzdalovat, místo aby se přibližovaly, měli by být potenciální členové rovněž vystavováni zátěžovým zkouškám, aby se zjistilo, zda dokážou odolat vnějším šokům a dlouhodobě splňovat kritéria členství.
Než se Polsko rozhodne sdílet měnu se svými hlavními obchodními partnery, mělo by zvážit tři životně důležité hospodářské podmínky: svou mezinárodní konkurenceschopnost, ? exibilitu svého trhu práce a zdraví svých veřejných ? nancí.
Polské exportní trhy setrvale rostou. Není to však tím, že země obchoduje převážně s dalšími dynamicky se rozvíjejícími ekonomikami nebo že existuje obrovská globální poptávka po jedinečných polských výrobcích.
Spíše Polsko jednoduše kombinuje nízké náklady (včetně mezd) s vysoce kvalitní produkcí. Z tohoto důvodu se Polsku někdy říká „evropská Čína“.
Kvůli konkurenceschopnosti založené spíše na nákladech než na hodnotě značky nebo inovacích je však polská ekonomika zranitelná. Polsku chybí hluboce zakořeněná konkurenceschopnost, jaké se těší například Německo, Nizozemsko, Rakousko, Švédsko či Švýcarsko. Polský vývoz se prodává pod nepolskými názvy (například italskými u obuvi nebo anglickými u oděvů).
Strojírenský export země je součástí větších nadnárodních sítí vedených německými, nizozemskými či jinými globálními společnostmi. A konkurenční výhoda v podobě nižších nákladů by se rozplynula, pokud by złotý prudce posílil.
Ačkoli polské ? rmy tvrdě pracují na budování svých značek v zahraničí, může to trvat desítky let. Do té doby musí být země opatrná se vstupem do Evropského mechanismu směnných kurzů (ERM II) – úzkého pásma, v němž se musejí měny uchazečských zemí nejméně dva roky před přijetím eura pohybovat.
Takový krok by mohl způsobit posílení złotého, podobně jako se to stalo slovenské koruně, a vymazání konkurenční výhody Polska.
Dalším významným aspektem polské konkurenceschopnosti je ? exibilní trh práce.
Každý čtvrtý pracovník má smlouvu na dobu určitou nebo je samostatně výdělečně činný. Čtvrtinu typické polské mzdy tvoří pohyblivé složky, takže během horších ekonomických časů lze mzdy snadno zmrazit, či dokonce snížit. To znamená, že když si ? rmy nejsou jisté obchodními vyhlídkami, mohou najímat zaměstnance na krátkodobé smlouvy; obecněji řečeno ekonomiky díky této ? exibilitě lépe odolávají vnějším šokům.
Flexibilní trhy práce však mají i své nevýhody. Firmy mají sklon neinvestovat do talentů či nerozvíjet nové kvali? kace, čímž může trpět kvalita stávajících kvali? kací.
Z dlouhodobějšího hlediska ? exibilní trhy práce rovněž zvyšují strukturální nezaměstnanost a podporují neformální ekonomiky.
Nedostatky na polském trhu nájemního bydlení navíc omezují schopnost zaměstnanců stěhovat se za pracovními místy. Polský trh práce se tak podobá spíše španělskému než skandinávskému, kde velkorysá sociální ochrana umožňuje rozsáhlý výcvik zaměstnanců. A konečně potřebuje Polsko zdravé veřejné ? nance – tedy ? skální prostor pro automatické stabilizátory během hospodářských krizí. Uspoříli vláda peníze na horší časy, může zavádět proticyklická opatření a současně zajišťovat stabilní ? nance během celého hospodářského cyklu.
Taková politika byla úspěšně zavedena v letech 2009 a 2010, avšak vládě chyběly potřebné prostředky, když se později zhoršily ekonomické podmínky. Zdravé veřejné ? nance vyžadují nejen nízký veřejný dluh, ale i odpovídající rozpočtovou politiku, která zahrnuje snižování výdajů (či zvyšování daní) při boomu – nikoli při poklesu, jako tomu bylo nedávno.
Dosáhnout široce založené konkurenceschopnosti, skutečně ? exibilních trhů práce a uvážlivé tvorby rozpočtu je v polských silách.
Ve všech těchto případech existují příklady z jiných států, které lze napodobit: například švýcarská konkurenceschopnost, dánský trh práce a estonské veřejné ? nance. Než Polsko vstoupí do eurozóny, měla by se jeho hospodářská politika zaměřit na tato tři kritéria dlouhodobého ekonomického úspěchu. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka
Poláci jsou v Británii druhou nejsilnější přistěhovaleckou komunitou (přes 600 000) hned po Indech. V Irsku jsou jedničkou mezi přistěhovalci a polština je druhým nejrozšířenějším jazykem v zemi.
O autorovi| MAREK BELKA, bývalý polský premiér a bývalý ředitel evropského oddělení Mezinárodního měnového fondu, je prezidentem Polské národní banky
