Japonský řemeslník bojkotuje olympiádu po svém
Kus železa rychle rotuje na soustruhu. Masahisa Cudžitani bedlivě naslouchá a snaží se v hluku motorů rozeznat zvuk obráběného kovu. „Abychom vyrobili kouli s naprosto přesně vyváženým těžištěm, spoléháme se nikoliv na zrak, ale na sluch,“ prozrazuje tajemství ruční výroby vrhačských koulí 75letý řemeslník.
Ví, o čem mluví, koule z jeho dílny si například během koulařského závodu na olympiádě v Sydney vybralo ke svým vrhům všech dvanáct finalistů. Cudžitaniho koule byly poprvé vybrány mezi oficiální náčiní během her v Soulu v roce 1988, v Pekingu však u vrhačského sektoru k dispozici nebudou.
„Rozhodl jsem se, a když řemeslník něco řekne, nikdy svůj názor nemění,“ prohlásil letos na jaře pro agenturu AFP. Důvod? Čína podle něj není kvůli událostem v Tibetu hodna hostit olympijské hry. „Mrzí mě to jen kvůli sportovcům, kteří nebudou moci použít mé koule,“ dodal Cudžitani. Všichni koulaři na stupních vítězů na posledních třech olympiádách přitom vrhali právě jeho koulemi.
Momentálně nejlepší český koulař Petr Stehlík vrhá koulemi značky Nelco, které v Pekingu budou k dispozici. „U koule jde spíše o rozměr,“ říká jednatřicetiletý český olympionik (atletická pravidla tolerují průměr v rozmezí 110 až 130 milimetrů). „Každá koule má ale jiný povrch, takže jde spíš o závodníkův pocit, aby byl v pohodě a měl náčiní, na jaké je zvyklý,“ dodává Stehlík.
Cudžitani chtěl svým bojkotem přimět čínské vládní špičky, aby si položily otázku, proč by jeden obyčejný člověk neposkytl něco jako koule na jejich olympiádu. „Chtěl jsem je uvést do rozpaků, ale pochybuji, že jim to došlo,“ dodal Cudžitani a zároveň vzkázal, že při OH v Londýně v roce 2012 už budou koule od něj opět k dispozici.
