Nového ministra dopravy a spojů bude tlačit čas
Třiapadesátiletý ekonom Jaromír Schling chce po usednutí do ministerské pracovny pokračovat v koncepci svého předchůdce Antonína Peltráma. Říká, že jeho vize vedení resortu se diametrálně neliší od Peltrámovy. Sám sebe nepovažuje za experta v oblasti dopravy, a proto soudí, že ho premiér spolu s vrcholnými orgány ČSSD vybral do čela tohoto ministerstva spíše kvůli jeho organizačním schopnostem.
Jihlavskému poslanci přesto nechybí představy o potřebách ministerstva. Jako člen hospodářského výboru sněmovny, v níž působí již druhé volební období, se dostává do styku se všemi resorty včetně dopravy a spojů. Navíc předsedá podvýboru pro průmysl a stavebnictví.
I přes poněkud odlišnou profesní orientaci předpovídá Schlingovi úspěch v nové funkci většina kolegů z hospodářského výboru. Opatrněji se vyjadřuje stínový ministr dopravy za ODS Martin Říman, pro nějž představuje Schling z hlediska svých názorů na problematiku resortu „velkou neznámou .
Zdá se, že jediným měřítkem pro hodnocení práce budoucího ministra bude čas. Všechny podstatné strategické dokumenty v oblasti dopravní a telekomunikační politiky jsou připraveny a na Schlingovi bude zřejmě ležet odpovědnost za dodržování termínů. To by mu mělo vyhovovat. Podle vlastní definice se totiž považuje za člověka, který se donutí k výkonům pod časovým tlakem.
Nová osoba v Zemanově kabinetu připouští, že od něj premiér očekává, že se mu jednotlivé kroky vládní koncepce podaří uvést do praxe rychleji než Peltrámovi. O konkrétních činech ale prozatím odmítá hovořit. „Rozhodnutí o tom, že bych měl převzít funkci ministra dopravy a spojů, padlo nedávno. Nerad říkám zasvěcené soudy o něčem, o čemž nemám dostatek informací, řekl pro týdeník EURO. Zkušenosti ze svého koníčka – orientačního běhu – tak bude muset nový ministr rychle aplikovat v novém prostředí.
Politické názory pelhřimovského rodáka ovlivnila padesátá léta. Tehdejší jihlavské vedení KSČ se v roce 1953 usneslo, že rodina Schlingových nesmí bydlet ve městě a vystěhovalo ji do dvacet kilometrů vzdáleného Meziříčka. „To ale bylo v té době obvyklé, konstatuje Schling. Po základní škole se pokoušel dostat na střední, ale ani přes veškeré úsilí jeho matky se mu to nepodařilo. „Jakási komise vedená místním holičem rozhodla, že nebudu studovat, a tak jsem se dostal alespoň do učení na strojního zámečníka, vzpomíná budoucí ministr. Jeho otec zemřel v roce 1955 krátce po svém návratu z jáchymovského vězení.
Schling nastoupil jako údržbář do Motorpalu, kam se na krátkou dobu vrátil i po vojně. Mezitím stačil dálkově vystudovat Strojní fakultu na Vysokém učení technickém v Brně. Jediná šance na zaměstnaní byla opět s hasákem, protože vedení KSČ v Jihlavě považovalo Schlinga za nepřítele, byť nevýznamného. Dlouhých dvacet let pak strávil v Podniku bytového hospodářství, kde se z údržbáře posléze stal ekonomický náměstek ředitele. „Z té doby mám dodnes topičský průkaz na obsluhu středotlakých parních kotlů, usmívá se. V roce 1989 pro něj vzhledem k „přátelsky nakloněným komunistům opět nebylo v Jihlavě místo, a proto se uchýlil do Projektového ústavu v Havlíčkově Brodě, kde strávil rok jako ekonom. Krátce po revoluci se na Schlinga usmálo štěstí, když dostal nabídku pracovat v Jihlavských sklárnách Bohemia ve funkcích ekonomického a personálního ředitele. Tam zůstal až do svého zvolení poslancem v roce 1996.
Za svou první politickou funkci považuje roční působení v mládežnické organizaci Juvena, která vznikla v období reforem Československého svazu mládeže v letech 1968 a 1969. V ní vykonával funkci tajemníka okresního výboru. Působení ve svazu, který sdružoval převážně venkovskou mládež, si ale dlouho neužil. Po roce byl opět údržbářem. Na začátku normalizace Juvena zanikla a někdo si opět vzpomněl na jeho „politickou nespolehlivost .
Díky působení v Juveně se sice stačil podívat za železnou oponu do Norska, ale až do sametové revoluce se již za hranice nedostal. Čestnou výjimkou byla jen návštěva Jugoslávie v osmdesátých letech. Nedostatek možností cestovat poznamenal i Schlingovu jazykovou vybavenost. Učil se německy a anglicky, ale své znalosti nepovažuje za dostatečné.
Skutečná politika vstoupila do Schlingova života až o dvaadvacet let později. Průvodcem na politické dráze se mu stal sociální demokrat Pavel Novák, s nímž se setkal v roce 1991 na tehdy ještě Městském národním výboru v Jihlavě, do kterého byl Schling kooptován Občanským fórem. Setkání s Novákem, který na hradeckém sjezdu ČSSD v roce 1993 těsně prohrál boj o předsednictví strany s Milošem Zemanem, označuje za rozhodující impuls pro pozdější vstup do ČSSD.
Ačkoliv je Schling nárůživým sportovcem, nemá v oblibě kolektivní sporty a zejména ne ty, při nichž ho od soupeřů nedělí přinejmenším síť. To koresponduje s jeho charakteristikou spíše uzavřené osoby, která obtížně navazuje kontakty. Je ženatý a má dceru a syna.
ČLÁNKY DO MAILU