Američané se hrnou do Číny na léčení
Píše se srpen 2002. Chuck Melton, statný čtyřiadvacetiletý tovární dělník, si v jižní části státu Illinois slušně žije. Jeho rodina se rozrůstá: synovi Blakeovi jsou tři roky a dceři Bailey jeden. Melton, jenž rád pobývá na čerstvém vzduchu, tráví dost času v přírodě - rybaří, loví zvěř a v terénních vozech s náhonem na čtyři kola jezdí ve vyhrazených oblastech. S několika přáteli si jde zaplavat do místního jezera. Kamarádi skáčou do vody, a pak i Melton. Jenže se do vody noří nějak nesprávně. Místo toho, aby se zlehka potopil pod hladinu jako ostatní, naráží hlavou na dno.
O pár hodin později mu v nemocnici v St. Louis sdělují neradostnou zprávu: má těžce poraněnou páteř. A od hrudi dolů je ochrnutý. V následujících měsících poznává, jak vypadá život na invalidním vozíku; dvacetkrát až třicetkrát denně dostává nezvladatelné křeče do nohou. Zranění postihuje také vnitřní část jeho těla. Ztrácí též schopnost pocení, takže v letních měsících může pobývat venku jen několik minut.
VLÁDNÍ PODPORA
Uběhlo čtyři a půl roku. Melton se ocitá v jihočínském městě Šen-čen. Kvůli léčbě, která jej přivede až na samé hranice moderní medicíny, se nechal hospitalizovat v nemocnici Nan-šan. Na operačním sále mu čínští doktoři vpíchli do páteře jehlu, kterou dovnitř vpravili kmenové buňky izolované z pupečníkové krve. Cílem je dosáhnout něčeho, co se žádnému lékaři v USA nepodařilo: dát Meltonovi naději, že jeho stav není trvalý. „Moc rád bych znovu chodil,“ říká, „za zlepšení ovšem považuji cokoli.“
Po týdenním léčení mu dělají výsledky radost. Křeče v nohách takřka ustaly a během akupunkturní léčby cítí ve svalech teplo. „Je to naprosto úžasný a nádherný pocit,“ píše ve svém blogu, „stále sledovat a cítit malé změny k lepšímu.“
Léčba, již Melton podstupuje, není v Americe k dispozici, zato v Číně je stále populárnější. V této zemi nejsou „kmenové buňky“ planými slovy do pranice. Lékaři nedebatují o tom, zda je etické ničit jednodenní embrya, aby se takové buňky získávaly. A za tiché podpory vládních regulačních úřadů jsou lékaři při léčbě pacientů kmenovými buňkami, které byly extrahovány z potracených plodů a z pupečních šňůr, podnikavější než západní doktoři.
Američtí lékaři aplikovali kmenové buňky z plodů nebo pupeční krve pouze malým skupinám lidí a v rámci klinických zkoušek. Nejuniverzálnější embryonální kmenové buňky se u lidí nepoužívají dokonce ani v testovacím prostředí, neboť se příliš obtížně kontrolují. Ze zvířecích pokusů je známo, že se kmenové buňky proměňují na zubní a vlasové buňky – což určitě není žádoucí v srdci nebo mozku. Může trvat celé roky, než americký Úřad pro potraviny a léky (FDA) nashromáždí dostatek dat, aby léčení kmenovými buňkami prohlásil za bezpečné a účinné. Ani takoví slavní zastánci jako Michael J. Fox nebo zemřelý Christopher Reeve nepožadovali, aby se od klinických zkoušek upustilo, jen aby bylo možné léčit pacienty ihned.
Proto se mnoho západních lékařů domnívá, že by pacienti podobní Chucku Meltonovi měli zůstávat v USA. Čínští lékaři nemohou prokázat, že je jejich léčba účinná, protože „nemají statisticky validní velikosti vzorků a neexistují žádné kontrolní subjekty“, prohlašuje doktor John D. Steeves, profesor na Univerzitě Britské Kolumbie a spoluautor studie nedávno otištěné v odborném časopise Spinal Cord, v níž nabízí vodítka pro klinické zkoušky s kmenovými buňkami. „Způsob, jakým to provádějí Číňané, znamená, že se nikdo ničemu nenaučí,“ stěžuje si, „nepomůže to jim, nepomůže to nám, nepomůže to lékařské komunitě.“ Doktor Robert Lanza, viceprezident pro výzkum a vědecký vývoj ve společnosti Advanced Cell Technology z kalifornského města Alameda, jež stojí v čele výzkumu embryonálních kmenových buněk, uvádí, že je „velmi znepokojen…. Hodně pacientů by mohlo být zneužito. Jezdit do zámoří za účelem terapie, jež neodpovídá normám vyžadovaným v zemích typu USA, může být nebezpečné“.
Čínští lékaři považují znepokojení za zveličená. Zkušenosti už ukázaly, že kmenové buňky z pupeční šňůry nepředstavují žádné riziko, tvrdí doktor Sean Hu, předseda společnosti Shenzhen Beike Biotechnology, jež spolupracuje s nemocnicí Nan-šan při léčbě Chucka Meltona. „Provedli jsme všechny studie bezpečnosti,“ prohlašuje doktor Hu, který porovnává to, co dělá on a jiní čínští lékaři v oboru transplantací kostní dřeně, „když je způsobilý lékař i způsobilá nemocnice, pak by jim to mělo být povoleno.“ Hu se domnívá, že kromě toho, že jeho práce pomůže pacientům, dá Číně konkurenční výhodu v nové důležité oblasti medicíny. A hovoří o vybudování celosvětové sítě se středisky v Latinské Americe a východní Evropě.
ÚSPĚŠNÉ PŘÍPADY
Ať je to dobře, nebo špatně, klinická práce je v Číně už na špici. Podle minnesotského rodáka Jona Hakima, jenž byl jmenován ředitelem oddělení společnosti Beike pro služby zahraničním pacientům, která pomáhá nemocnici Nan-šan získávat pacienty, provádí v současnosti zásahy s kmenovými buňkami přes sto čínských nemocnic. Když bylo asi před rokem umožněno příjímání cizinců, firma Beike léčila 170 osob z 29 zemí. Většina z nich se podobně jako Melton o společnosti Beike dozvídá na internetu; a v Číně i po návratu domů mnozí z pacientů píší osobní blogy. Čínští odborníci léčí kromě poranění páteře roztroušenou sklerózu, mozkovou obrnu a ataxii, genetickou nemoc, jež vede ke zhoršování funkce svalů. Při léčbě kmenovými buňkami mohou pacienti využívat fyzioterapii, akupunkturu, masáže, léky a elektrostimulaci. Průměrná cena kúry je 17 000 dolarů plus náklady na dopravu.
Varování západních lékařů Melton i jeho kolegové slyšeli. Avšak dočetli se též o úspěšných případech lidí léčených v Beike, a když jim lékaři ve vlasti nedávali žádnou naději, byli ochotni se spolehnout na štěstí a ignorovat kritiku. „Takoví lidé nežijí s tím, s čím žiju já,“ uvádí Rachel Laneová, bývalá učitelka z Nového Jižního Walesu. Trpí ataxií. S prací musela skončit, poněvadž následkem této nemoci mumlala slova. „Lidé si vždy myslí, že jsem opilá,“ říká trpce.
Takovým pacientům jsou lékaři povinni pomáhat, tvrdí doktor Hu. „Když jim řeknete, počkejte (na klinické zkoušky), tito pacienti ztratí naději,“ prohlašuje. Aby vyhověl námitkám západních lékařů doufá, že zahájí klinické zkoušky své léčby: „Víme, že je bezpečná a účinná. Teď to prokážeme.“
Lékaře na Západě bude nejspíš těžké přesvědčit. Doktorka Susan Perlmanová, profesorka klinické neurologie na Kalifornské univerzitě v Los Angeles, ošetřovala jednoho pacienta před léčbou kmenovými buňkami v Číně a také po ní. Potvrzuje, že došlo k mírnému, ale lékařsky významnému zlepšení, ovšem dosažené výsledky nepřetrvaly. Perlmanová upozorňuje na mnohostrannost léčby, jíž se pacientům v Číně dostává, což znesnadňuje hodnocení prospěšnosti kmenových buněk. Například u pacientů s ataxií je podle ní „dobře známo, že zlepšení lze dosáhnout radikální fyzioterapií“. Kmenové buňky přinášejí také určitá rizika, upozorňuje Perlmanová a poukazuje na jednoho pacienta s Huntingtonovou nemocí, který byl léčen fetálními kmenovými buňkami, a byl u něj zaznamenán růst mozkového tumoru.
Chuck Melton neváhá. Brzy potom, co dostal první injekci, popsal noc, kdy se vzbudil s pocitem, který už léta neznal. „Měl jsem vlhký polštář, vlhké vlasy, mokrý krk,“ vzpomíná. Poprvé od nehody se Melton potil. „Měl jsem slzy na krajíčku.“ Meltonova léčba končí před čínským Novým rokem, který letos připadá na 18. února. A přes opodstatněné vědecké obavy západních lékařů už plánuje, že si příští rok svou návštěvu zopakuje.
Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
