Důležitá je prevence, ale i tvrdý úder proti zločincům
Americký profesor James Wilson příliš nevěří řečem o odstraňování kořenů terorismu. Nejúčinnějším způsobem, jak proti němu bojovat, je především zatýkání teroristů, tvrdí. Své tvrzení dokládá na příkladu Frakce rudé armády v Německu nebo Rudých brigád v Itálii, které vraždily v sedmdesátých letech minulého století. Teror těchto radikálních levičáckých organizací ustal až poté, co se jejich vůdci ocitli za mřížemi.
Wilson, který před časem o této problematice přednášel na Manhattanském institutu v New Yorku, nicméně sám připouští, že islámský terorismus je specifický. Teroristé žijí a pracují mezi lidmi, kteří mají sympatie pro jejich počínání. Ti, jež se podaří zatknout, budou vystřídáni jinými. Ti, kteří zemřou v boji, budou podle radikálního pojetí víry odměněni.
Profesor polemizuje s názorem, že islámský terorismus vyrůstá z bídy. V době, kdy v roce 2000 začínala palestinská intifáda na okupovaných územích, míra nezaměstnanosti Palestinců na Západní břehu Jordánu a v pásmu Gazy klesala a lidé měli pocit zlepšující se ekonomické situace. Jiní kritici „mírového preventivního přístupu“ zase připomínají, že sponzoři islámského teroru (včetně samotného Usámy bin Ládina) pocházejí z bohatých vrstev v Saúdské Arábii. Wilson se odvolává na dalšího odborníka – Franklina Forda, který říká, že terorismus se nerodí ani tak v dobách bídy, represe či sociální nespravedlnosti, ale spíše v časech změn, reforem, lidového vzrušení a velkých očekávání.
Z tohoto pohledu je na vině nedočkavost a rozčarování z pomalých změn. Mnozí pak dopřávají sluchu zastáncům tradiční společnosti, kteří šíří strach z dekadentních západních vlivů.
Mobilní vraždící skupiny.
Vše nasvědčuje tomu, že právě islámští radikálové sehráli významnou roli při výbuších vlaků 11. března v Madridu – ať už šlo o útočníky úzce napojené na světovou teroristickou síť al-Káida, nebo některou její odnož.
Šéf americké zpravodajské služby CIA George Tenet uvádí, že po útocích z 11. září 2001 se podařilo zatknout významné vůdce al-Káidy a odhalit různé zdroje jejího financování. Hlava teroristické sítě Usáma bin Ládin se skrývá v horách. Ačkoliv had přišel o hlavu, je stále nebezpečný, připouští Tenet. Al-Káida je dnes ještě více „volným uskupením regionálních sítí, které operují autonomně“.
Analytici - Scott Atran a Kathleen Carleyová – upozorňují (naposledy v Atranově článku pro list The New York Times), že odstranění „ústředních hráčů“ teroristických sítí může dokonce být kontraproduktivní, neboť jednotliví teroristé se rychleji přizpůsobí nové situaci. Odpovědí musí být napodobení taktiky útočníků a vytvoření malých, mobilních vojenských jednotek, jež budou schopny rychle zasáhnout proti vraždícím skupinám.
Hrůzu pak pochopitelně vyvolává nejen schopnost bezhlavého hada pokračovat v nebezpečných útocích, ale především rozsah škod, které dokáže způsobit. Madridské výbuchy, při nichž zahynuly dvě stovky lidí, byly historicky nejtragičtějším atentátem v historii země, jejíž zkušenosti s terorismem se počítají na desetiletí. Mnozí se obávají, že taktiku a strategii al-Káidy převezmou i jiní teroristé – včetně baskické organizace ETA ve Španělsku, protože jinak by se jim nedostalo srovnatelné pozornosti médií a veřejnosti. „Madridské bombové útoky mohou být jednou považovány za první výstřely vypálené strašlivou druhou generací teroristů,“ napsal týdeník Newsweek.
Stopa chudého Maroka.
Španělský 11. březen se nicméně může pro mnohé také stát dokladem, že jistá souvislost mezi bídou a terorismem přece jen existuje. To by platilo zvláště v případě, že se potvrdí „marocká stopa“. První zadržení a podezřelí z atentátů pocházejí právě z této severoafrické arabské země. Mnohá média připomněla, že v marocké Casablance zaútočili islámští teroristé na „židovské a západní cíle“ už v květnu minulého roku. Tenkrát zahynulo 45 lidí. A právě ve Španělsku žije početná marocká komunita.
List Financial Times soudí, že marocké extremisty živí právě sociální nespokojenost. Značná část obyvatel Maroka žije v bídě, v zemi je vysoká nezaměstnanost a také negramotnost. Deník cituje marockého experta Mohameda Darifa, který tvrdí: „Vůdci al-Káidy bývali obvykle Saúdové, Egypťané a Kuvajťané, ale ti najímali - mezi jinými - Maročany, aby vykonávali jejich příkazy.“ I v marockém případě se ovšem projevuje teorie Franklina Forda o nenaplněných očekáváních – právě v Maroku si v minulých deseti letech mnozí dělali naděje na velký hospodářský boom.
Proč se však na teroristickou dráhu dávají třeba právě ti Maročané, kteří odcházejí za lepším do Španělska? Mnozí Arabové zřejmě paradoxně podlehnou extremistickým náladám právě až po odchodu do zahraničí. V neznámém prostředí bývají odkázáni na pomoc krajanů, a tak se někdy stávají součástí komunity s velmi vyhraněnými postoji. Bída doma spojená s nejistotou v zahraničí se může přeměnit ve výbušnou směs.
Jestliže Evropská unie dlouhodobě usiluje o partnerské vztahy se zeměmi severní Afriky a Blízkého východu a slibuje finanční pomoc, jejím cílem je zlepšit poměry v těchto zemích natolik, aby jejich obyvatelé necítili potřebu odcházet do Evropy.
Kořeny jsou ve školách.
Zatím nikdo nemůže s určitostí říci, jaký vliv na terorismus bude mít lepšící se hospodářská situace islámských zemí. Jedno je však jisté – preventivní opatření se musejí týkat podpory nezávislého pluralitního vzdělávání. Mnozí budoucí teroristé totiž přebírají své radikální názory už od svých učitelů ve školách, včetně islámských. James Wilson upozorňuje, že teroristé se rekrutují třeba i v singapurských náboženských školách. Mnozí palestinští žáci zase od svých učitelů získávají nesmiřitelný postoj k Izraeli.
Americký odborník na vzdělávání Andrew Coulson dokonce tvrdí, že samy Spojené státy v minulosti přispěly k rozšíření těchto škol, neboť šlo o součást strategie při zadržování sovětského expansionismu. „V mnoha zemích od Pákistánu po Indonésii vštěpují militantní islámské školy tisícům studentů ideologii netolerance, násilí a nenávisti,“ uvedl Coulson ve své analýze, kterou zveřejnil institut CATO ve Washingtonu. Tento expert žádá, aby Američané přesměrovali pomoc ze soukromých zdrojů na rozšiřování přístupu k placeným privátním školám.
Evropané se shodují s umírněnými představiteli islámských zemí, že kořeny terorismu je nutné odhalovat právě v oblasti školství. Nedávno se k nim přidala, pro leckoho překvapivě, i administrativa amerického prezidenta George Bushe, která se přihlásila k podpoře vzdělávání, a to zvláště žen, v zemích velkého Blízkého východu (od Maroka po Pákistán).
Ve stejný den, kdy světová média oznamovala překvapivé vítězství španělských socialistů ve volbách, jejichž průběh ovlivnily madridské pumové útoky, ustoupila do pozadí jiná informace listu Financial Times: Premiér Malajsie Abdulláh Badawi v předvolební kampani slíbil, že zvýší prestiž státních škol ve zjevné snaze přesvědčit muslimské rodiče, aby neposílaly své děti do soukromých náboženských škol. Přesvědčování však není vůbec jednoduché a šéf vlády musel slíbit, že i ve státních školách se bude studovat arabština a číst Korán.
Podobný přístup by zřejmě měly při podpoře vzdělávání na velkém Blízkém východě zvolit i západní země, pokud chtějí přispět k rozvoji umírněných islámských proudů. Je tu však jeden velký otazník: určitá vůle by tu sice byla, ale najde se opravdu v rozpočtech vyspělých států dostatek peněz, které bude možné pro tento účel použít?
Vyjednávat, nebo bojovat?
Fakt, že mladí lidé někdy vlastně ani nemají šanci poznat jiné prostředí než to, v němž se rodí radikální názory, se projevuje také v oblastech dlouholetých válečných konfliktů. Ruský expert Andrej Kosjakov prohlašuje, že se prodlužování konfliktu v Čečensku projevilo na postojích tamních bojovníků: „Teď tam bojují ti, jimž bylo v roce 1992 pět let. Vyrůstali v úplně nových podmínkách, v podmínkách války.“ Kosjakov dodává, že učiteli těchto mladých Čečenců byli často cizinci, kteří tam přišli bojovat právě ve jménu radikálně-islámských myšlenek.
Ruský odborník prosazuje vyjednávání s teroristy. „Politické řešení bude efektivnější než vojenské,“ tvrdí v rozhovoru pro internetový magazín strana.ru. Kosjakov poukazuje na skutečnost, že i palestinského předáka Jásira Arafata mezinárodní společenství uznalo. Připouští nicméně, že právě v Izraeli se nepodařilo dosáhnout politického kompromisu. „V Severním Irsku se to však podařilo. A to se tam domlouvali s lidmi, po kterých pátral Scotland Yard. Je zkrátka nutné střízlivě posuzovat své síly,“ dodává Kosjakov.
Je tu však háček. Zatímco v případě čečenského terorismu se lze domnívat, že třeba polní velitelé mohou ovlivnit akce vraždících skupin (byť ani s tím asi všichni nebudou souhlasit), u „bezhlavého hada“ al-Káidy je to jiné. „Není ani s kým vyjednávat,“ uvádějí skeptici.
Hlavně mít informace.
K tomu, aby byl jakýkoliv přímý silový zásah proti teroristům efektivní, však vyspělé země potřebují především dobré informace. Ať už chtějí dopadnout ty nejznámější předáky al-Káidy, nebo rozbít její jednotlivou buňku. Mnozí v této souvislosti poukazují na skutečnost, že západní státy nedostatečně koordinují činnost svých rozvědných služeb. To platí i v rámci Evropské unie.
Jistý příklad nabízejí Spojené státy, které po 11. září 2001 propojily činnost svých různých bezpečnostních služeb a agentur. V Evropě však má jít o spolupráci mezi nezávislými zeměmi. Odpůrci budování evropského superstrátu se obávají, že vytvoření panevropské služby či agentury by dále oslabilo suverenitu členů EU.
Řada komentátorů nicméně připomíná, že podle průzkumů veřejného mínění většina Evropanů žádá, aby se právě unie více věnovala boji proti organizovanému zločinu a terorismu. Existuje-li nadnárodní kriminalita, nemohou se nadnárodní spolupráci vyhnout ani ti, kdo jí chtějí čelit. V EU se nicméně ještě povede spor, zda je skutečně nutné mít celoevropské služby, nebo postačí úzká součinnost zemí.
Slabinou je také spolupráce mezi Evropou a Spojenými státy. Američané si stěžovali, že je Španělé nechtěli více zapojit do vyšetřování madridských výbuchů. Snahu Washingtonu získávat detailní informace o cizincích cestujících do Ameriky, a to třeba i ze zemí, s nimiž mají USA bezvízový styk, mnozí Evropané považovali za neslučitelnou s ochranou osobních údajů. Kritici mluví o omezování svobod pod záminkou boje s terorismem. Přístupy jednotlivých zemí EU se však velmi lišily. Příští týdny ukáží, jak se budou evropské představy přizpůsobovat situaci po jednom z historicky největších teroristických útoků přímo na teritoriu starého kontinentu.
Katastrofický scénář – tma
Pět dní po výbuších na madridských nádražích ohlásily teroristický útok také orgány Moskevské oblasti. Média se tomuto případu příliš nevěnovala, což lze jednoduše vysvětlit. Nebyli žádní mrtví a na první pohled se nic vážného nestalo. „Pouze“ spadly tři stožáry elektrického vedení.
Tento případ však není prvním útokem na energetickou infrastrukturu v oblasti. Neměli bychom to brát jako varování, že se teroristé budou v budoucnu zaměřovat právě tímto směrem? Budou chtít uvrhnout celá města do tmy? Přerušit dodávky energetických zdrojů? Nezpůsobí takové atentáty obrovský chaos, jehož důsledky nakonec budou ještě ničivější než třeba krvavé výbuchy v dopravních prostředcích?
Ruští vyšetřovatelé nyní zkoumají stopu čečenských teroristů. Na místě výbuchů – třicet metrů od silnice vedoucí z Moskvy směrem na Krym - se našla zelená vlajka Čečenska. Gubernátor Moskevské oblasti Boris Gromov podle internetového magazínu strana.ru prohlásil, že jde o pátý případ úmyslného poškození plynovodů či elektrického vedení v oblasti za poslední čtyři roky. Gromov soudí, že takové akce souvisejí s odhodláním teroristů přerušit dodávky do ruského hlavního města Moskvy.
Orgány Moskevské oblasti nyní hodlají vytvořit specializované skupiny dozorců, které budou plynovody i elektrické vedení hlídat. Může však toto být do budoucna účinné řešení? Odborníci připomínají, že veškerou energetickou infrastrukturu stejně nikdo nemůže uhlídat.
Česko snad má v tomto ohledu přece jen jistou výhodu. Mluvčí společnosti ČEZ Ladislav Kříž připomíná, že za dob komunismu v zemi vznikla velmi hustá síť elektrického vedení. Každou linku lze nahradit jinou, což ve světě není vůbec běžné. Česká síť je dost hustá i na evropské poměry, nemluvě o Americe, kde se před časem řada měst kvůli přerušeným dodávkám ponořila do tmy. Jiná účinná obrana než nahrazování linek přitom v krizové situaci možná není. Bylo by naprosto nepředstavitelné fyzicky hlídat elektrické vedení, soudí Kříž.
Jakékoliv dlouhodobější přerušení dodávek elektřiny v zahraničí by však nemohlo být dobrou zprávou ani pro Česko. Pokud se potvrdí verze, že za útoky na vedení v Moskevské službě skutečně stáli teroristé, zpravodajské služby a koordinátoři boje proti terorismu mají další důvod k zamyšlení a akci.
