S o c i á l n í d e m o k r a c i e
Miloš Zeman osm měsíců po vítězných volbách v podstatě úplně rezignoval na řízení kabinetu, bezvládí panuje i v ČSSD. Někteří ministři a místopředsedové vlády tak mohou v klidu pracovat na historickém znemožnění, které jim předpověděla opozice.
Počínání ministrů Svobody, Davida a Grégra budí stále větší pobouření odborné i laické veřejnosti. Předseda vlády na kritiku tu odpoví bonmotem, častěji však nepřiměřeně podrážděnou obhajobou svých mužů. S premiérskou invencí odchází i Zemanův humor a ironie. Sílící nespokojenost s kabinetní politikou přímo ve straně a v poslaneckém klubu ČSSD pak odbývá konstatováním: „Všichni mají rok na to, aby ukázali, co dovedou. Vysocí straničtí funkcionáři jsou znepokojeni a nechápou, co se s premiérem děje.
Začínající rozklad však zřejmě nezastaví ani dubnový sjezd strany. Postavení předsedy ČSSD je ještě příliš neochvějné, jednotlivé názorové skupiny uvnitř strany se stále přeskupují a nezformovaly se natolik pevně, aby na Zemanův post - stranický či vládní - některá z nich mohla úspěšně zaútočit. Frakční boj tak spíše přispívá k fixaci vládních křesel. Aureola předsedy ovšem bude postupně slábnout. Tím, že Zeman zaštiťuje omyly a excesy ministrů, padá jejich neschop-nost i na jeho osobu.
Podle zkušených opozičních politiků si špičky sociální demokracie vůbec nedovedou poradit se zástupy lobbistů a nejrůznějších vlivových agentur. Využívají jejich služeb, a neuvědomují si, že tak postupně podléhají nekonečnému vydírání. Nakonec se důvěrné stranické a vládní informace objeví v tisku a kompromitována je celá sociální demokracie.
Seznam ohrožených druhů
Patrně každý, kdo pozorněji sleduje politiku, má dnes favorita, kterého by zařadil na seznam ministrů na odpis. Zemanův výběr je však poněkud užší. Dominuje mu především ministr financí Ivo Svoboda. Jeho výsadní postavení je dáno osobní averzí mezi oběma muži, Svoboda symbolizuje ve straně protizemanovské křídlo. Dosavadní útoky, které měly oslabit jeho vnitrostranické postavení, ovšem selhaly. Vloni na podzim před senátními a komunálními volbami však bylo nutné deklarovat jednotu, a to zachránilo Svobodovi krk (EURO 1/98).
Boj o vliv a hlavně o peníze tím ale neustal. Finance pro středočeskou organizaci ČSSD se tak patrně stanou novou rozbuškou pro staré spory. Navíc ministr financí několikrát vážně selhal i odborně. Veledůležitý resort, podle nějž se do značné míry poměřuje důvěryhodnost země, několikrát fatálně pochybil. Horký kandidát na Svobodovo křeslo existuje, je jím Jan Mládek, nynější náměstek vicepremiéra pro ekonomiku. Sociální demokraté si od jeho osoby slibují nejen větší erudici, ale také ukončení třenic o hospodářské koncepce mezi úřady místo-předsedy vlády a ministra financí.
Nadějí na obsazení postu ministra financí se zatím nevzdává ani místopředseda rozpočtového výboru Parlamentu Michal Kraus. Jeho šance jsou však mizivé. Nejenže je ve straně jakýmsi solitérem bez vážnější opory, jeho vystoupení v diskusích, které předcházely přijetí státního rozpočtu na letošní rok, navíc v sociální demokracii podráždily kde koho.
O konci ministra zdravotnictví Ivana Davida není pochyb. Jeho vzdělání a psychiatrická praxe na řízení ministerstva nestačí, jeho jedinou kvalifikací na vládní místo tak zůstává, že nikdy neodporoval Miloši Zemanovi. Sami sociální demokraté jeho hlavu již žádali, i na něj se ale vztahuje roční pardon. Stranické vedení i poslanecký klub ČSSD tak v podstatě čeká jen na povel Miloše Zemana a dřívější termín než letní by uvítaly. O náhradníkovi pak patrně rozhodne výběr mezi členem výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Rostislavem Čevelou a šéfem Lékařské komory Davidem Rathem.
Vládní paradoxy
Na seznamu ohrožených se překvapivě objevuje také ministr vnitra Václav Grulich, který patří mezi nejsilnější opory Zemanovy politiky. Podle důvěrných informací sociální demokracie jsou totiž jeho zdravotní problémy natolik vážné, že mu již výkon funkce neumožňují. Pokud by Grulich musel post skutečně opustit, otřást by se mohla i Zemanova pozice. Proti jmenování Grulicha vždy ostře vystupovali čelní představitelé středočeské organizace ČSSD - Ivo Svoboda, Stanislav Gross a Petra Buzková. Místopředsedkyně ČSSD přitom dokonce tvrdila, že Grulich rovná se policejní stát. Jestli však ministr vnitra zdravotní problémy překoná, bude jeho postavení neotřesitelné.
Dalším paradoxem je i to, že se přestává mluvit o nekompetentnosti ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra. Možná ale jenom proto, že většina členů kabinetu a také vedení ČSSD spoléhá na to, že jeho výstřelky ohlídá vicepremiér Pavel Mertlík. Ten již také prakticky do své režie převzal revitalizační program českého průmyslu, tedy největší a nejdůležitější ekonomický projekt kabinetu. Na Grégra má ovšem spadeno šéf Českomoravské konfederace odborových svazů Richard Falbr (EURO 7/99). A s odbory potřebuje vláda leccos vyjednat. Je tedy možné, že jejich hlas bude mít značnou váhu.
Šedá zóna
Na jednání kabinetu vládne pohoda, spory, které občas proniknou na veřejnost, jsou v podstatě mediální výmysly. Tak alespoň pravidelná zasedání charakterizuje například ministr kultury Pavel Dostál a další. Místopředseda vlády Vladimír Špidla dokonce tvrdí, že země má nyní v čele tu nejstabilnější sestavu. Není zřejmě náhodou, že tak mluví právě ti ministři, kteří v podstatě patří mezi Zemanovy chráněnce. Kromě toho, i když se o jejich problematiku vedou v Parlamentu i mimo něj spory, vysloveně neodpustitelných chyb se nedopouštějí. V „šedé zóně se pohybují i ti ministři, v jejichž resortech se nic neděje - třeba ministr životního prostředí Miloš Kužvart nebo ministr pro místní rozvoj Jaromír Císař. K nim v podstatě patří i ministr spravedlnosti Otakar Motejl. Sociální demokraté si váží jeho odbornosti, o kvalitě jeho práce na ministerstvu však přece jenom mnozí občas pochybují. Možná proto, že při akci čisté ruce projevil málo razance a v podstatě ji ze svého úřadu přehodil na jiné resorty.
Tři nenahraditelní
K ministrům, o nichž se nepochybuje a možná ani není radno pochybovat, patří Jaroslav Bašta. Jeho postavení je ne-otřesitelné i přesto, že vůbec neumí komunikovat s veřejností a provalily se i jeho neobratné zpravodajské hrátky. Podle všech se však vyznačuje mimořádnou loajalitou a jeho notorický sklon k agentománii většina členů sociální demokracie přinejmenším toleruje, některým pak je přímo vhod.
Samostatnou kapitolou je i místopředseda vlády pro legislativu Pavel Rychetský. „Je to muž Hradu, říkají sociální demokraté. Rozhodně je to sociální demokrat, s nímž se prezidentovi asi nejlépe komunikuje a o jeho doprovod stojí hlava státu i na svých zahraničních cestách. Rychetský vystupuje velmi samostatně, jeho stanoviska často odporují i názorům odborných komisí ČSSD. Občasná stranická kritika je ale velmi mírná a rozhodně ho nikterak neohrožuje.
Plnou důvěru premiéra Zemana a také valné části sociální demokracie požívá vicepremiér Vladimír Špidla, předseda ČSSD ho také označil za svého nástupce v čele strany. Rozhodně patří k politickým stratégům, kterých si váží i opozice, je vyjednavačem ČSSD, a to velmi tvrdým. Právě on vsadil na spolupráci s ODS. S Pavlem Rychetským byli jedinými, kteří své vládní posty měli jisté ještě předtím, než Zeman začal sestavovat kabinet.
Sláva přijde sama
K nejúspěšnějším mužům Zemanova týmu budou zanedlouho patřit ministři obrany a zahraničí. Vladimír Vetchý a Jan Kavan určitě dovedou Českou republiku do Severoatlantické aliance, a tím vstoupí do historie. Nic na tom nezmění ani fakt, že celou proceduru připravily předchozí vlády a předchozí Parlament. Odevzdáním ratifikační listiny o přistoupení k NATO v americkém státě Missouri si tak jen pojistí dobrou pozici ve vládě. Sociální demokraté si i tak jejich práce váží. Jejich dva resorty považují za nejlépe fungující, Kavanovi navíc přičítají k dobru, že dokáže uhladit výroky vládních činitelů, které občas hrozí mezinárodním skandálem. Za plus u něj považují i to, že napravuje nekompetentnost místopředsedy vlády pro zahraniční politiku Egona Lánského.
Ministři obrany a zahraničí, i když netoliko vlastní zásluhou, se proslaví. O valné části kabinetu se ovšem totéž dá říct jen s notnou dávkou ironie. Dokud Zeman nezasáhne a kabinet nepřestaví, prosluje jeho vláda jenom tím, že pravidelně zasedá do pozdních nočních hodin. Opoziční poslanci a také mnoho sociálních demokratů má pro to jednoduché vysvětlení: To není o píli, ale o čirém amatérismu. Většina členů vlády nepozná, co je a co není důležité. A tak donekonečna o všem hlasují.
