Karlovy Vary jsou pro Rusy stále pojem, a pokud by byla Becherovka ruská, určitě by ji to nepoškodilo. Spíš naopak
Je to už 16 let, co se o Karlovarské Becherovce psávalo na prvních stranách deníků a objevovala se na titulech magazínů. Na kontroverzní historii prodeje se už dávno zapomnělo a nejskandálnější privatizace ve jménu vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí je už jen záležitostí pro pamětníky. Její aktéři změnili profesi a Zdeněk Bakala si hraje na uhlobarona, zatímco Karel Schwarzenberg je jedním z nejpopulárnějších politiků.
Pernod Ricard, který byl od počátku cílovým vlastníkem, vedl firmu považovanou částí veřejnosti za národní poklad způsobem klidným a nevzrušivým. Společnost dosahovala přiměřených hospodářských výsledků, přicházela s novými, většinou nijak oslňujícími inovacemi a expanze na světové trhy byla vpravdě skromná. Není divu. Bylinných likérů je po světě spousta a české přesvědčení o výjimečnosti „béžovky“ sdílí málokdo.
Samozřejmě kromě Němců, pro něž je stejně jako pro nás tradičním domácím produktem. A Rusů. Tedy těch, kteří zřejmě opět zajistí Karlovarské Becherovce na nějaký čas slávu ve světlech mediálních reflektorů.
Že se o koupi likérky zajímají ruské firmy, je přitom celkem logické. Karlovy Vary jsou pro Rusy stále pojem, a pokud by byla Becherovka ruská, určitě by ji to obchodně nepoškodilo, spíše naopak. Expanze na ruský trh by byla pro firmu jistě zajímavá a dosud byla limitována obchodní politikou francouzského nápojového gigantu. Evropa plná lokálních, často velmi podobných likérů je pro Becherovku opravdu malá. Navíc i prezident Miloš Zeman již před delším časem přesedlal na poněkud mužnější slivovici, takže ani doma není žádný velký potenciál dalšího růstu odbytu. A nakonec možná i proto se Pernod Ricard rozhodl Karlovarskou Becherovku nabídnout k prodeji.
Navíc alkohol není Temelín, aby zde vznikaly nějaké bezpečnostní obavy a hledali se agenti KGB. A není zde ani žádný známkoprávní spor globálních rozměrů jako v případě národního podniku Budějovický Budvar. Nakonec společnost například značky Russkij Standart by becherovce rozhodně ostudu nedělala. Ta vodka je opravdu dobrá. To vše platí samozřejmě při vědomí toho, že metody, jimiž se oligarchové zajímající se o varský klenot dostali ke svým miliardám, je lepší neznat.
V podobných případech však veřejnost na racionální argumenty moc neslyší, a tak jistě nějaké vášně kolem azbuky na známé zelené láhvi zaplanou. Planuly by ostatně i bez současné ruské agresivní politiky vůči Ukrajině (autor těchto řádků zůstává chladným možná jenom proto, že jej sladký, lepkavý a nažloutlý likér nikdy příliš neoslovil).
Jenže i ti, kteří chladnými nezůstanou, mají smůlu. Tak to prostě chodí, že se majitelé střídají. Je to tak zcela v pořádku a sentiment není namístě. Snad jen stesky varských starousedlíků na ruskou asertivitu jsou trochu pochopitelné. Zvlášť pro toho, kdo lázeňské město zná důvěrněji a ví, jaké praktiky tam ruští podnikatelé používají k prosazování svých zájmů. Na tom se však nic nezmění, ať už bude likérka ruská, německá, nebo zůstane francouzská. To už je totiž jiná opera.
O autorovi| PAVEL PÁRAL • paralp@mf.cz
