Takzvané bezpečností listy u vyráběných chemikálií sice existují, jak Pavel Švarc tvrdí, ale obsahují naprosto nedostatečné informace pro ochranu zdraví a ekologii. Podle dostupných informací se na evropském trhu obchoduje asi 70 tisíc chemických látek, z nichž bylo hodnocení rizika dokončeno u 140. Takže Švarcovo tvrzení, že chemičky mají informace o svých produktech, je spíše účelová manipulace. O jaké informace jde, když nebyla zpracována analýza rizika? Obávám se, že informace typu bezbarvá kapalina, teplota varu či LD50 nelze považovat za dostačující.
Pavel Švarc tvrdí, že náklady zavedení REACH budou pro české chemičky činit pět až sedm miliard korun. Ale podle oficiální studie Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, kterou zpracovával právě Svaz chemického průmyslu, má jít o 1,5 až 5,6 miliardy během nejbližších jedenácti let. Navíc nemalá část nákladů se netýká výrobců (tedy chemiček), ale importérů. A v případě schválení návrhu jedna látka - jedna registrace tyto náklady dramaticky poklesnou. Pikantní je, že zpracovatel studie pro MPO ČR byl právě svaz chemické průmyslu, jemuž Pavel Švarc prezidentuje.
Proč nás oblbuje nadsazenými náklady? Chce s námi manipulovat, nebo je takový diletant, že nezná ani výsledky práce organizace, které šéfuje? Ostatně když si Pavel Švarc stěžuje na údajně vysoké náklady REACH, měl by nám vysvětlit proč SCHP a CEFIC (evropská federace svazů chemického průmyslu) aktivně vystupuje proti britsko-maďarskému návrhu jedna látka - jedna registrace, která by vedla k dramatickému poklesu nákladů? Zvlášť pro český průmysl, který nevyrábí unikátní chemikálie, a který by tedy na sdílení nákladů s jinými evropskými výrobci nesporně ušetřil podstatnou část nákladů.
Existujících chemikálií není 30 tisíc, jak tvrdí Pavel Švarc, ale desítky milionů. Evropská komise nechce chemikálie testovat, ale uložit výrobcům a dovozcům povinnost ve stanovené lhůtě poskytnout specifikované údaje o vlastnostech chemikálií. Pokud by bylo pravdivé Švarcova tvrzení, že chemičky mají informace o jimi vyráběných chemikáliích, nic jim nebrání je do jedenácti let předložit a žádné testování není třeba provádět.
Petr Němec
petr.nemecx@centrum.cz
Musím vyjádřit jednoznačný nesouhlas s tvrzením, že přísná chemická politika by pro EU byla přepychem, který si nemůže dovolit. Zkušenosti z minulosti (například s DDT, PCB, freony nebo TBT) naopak ukazují, že Evropa si nemůže dovolit další skandály spojené s nebezpečnými chemikáliemi. Ale i současné skandály s nebezpečnými PVC hračkami obsahujícími ftaláty, osvěžovači vzduchu kontaminovanými rakovinotvorným benzenem či dětských dudlíků s karcinogenními nitrosaminy ukazují, že další rozvoj chemického průmyslu je naopak podmíněn kvalitním managementem chemických látek. Jinak celému odvětví hrozí ztráta důvěry veřejnosti, ale i investorů.
Problémem může být také nedostatek mladých odborníků. Pavel Švarc by si jako prezident Svazu chemické průmyslu měl položit otázku, proč tak málo mladých lidí chce studovat chemii? A měl by se zamyslet na tím, jestli i on sám nepřispívá svým hloupým a arogantním chováním (třeba během chemických havárií ve Spolaně v srpnu 2002) v očích veřejnosti nepoškozuje nejen image své, ale i celé branže. Zatloukáním úniků chemikálií a bagatelizováním problémů asi těžko přesvědčí mladé lidi ke studiu chemie. A kdo by chtěl dnes hledat svou celoživotní perspektivu v chemičkách s tak mizernou pověstí, jako je neratovická Spolana, pardubická Synthesia nebo ústecká Spolchemie?
Pokud Pavel Švarc není ochoten nebo schopen změnit svůj přístup a své veřejné projevy, měl by odejít z čela Unipetrolu i Svazu chemického průmyslu, protože svým nezodpovědným chováním ohrožuje budoucnost české chemie. Každý moderně myslící chemik si uvědomuje, že bezpečnost musí být pro českou chemii kategorický imperativ, naprosto elementární podmínka jejího rozvoje.
České chemičky pracují v hustě obydlených oblastech a jedině maximální úsilí o jejich bezpečných provoz a bezpečné výrobky umožní jejich přežití a další rozvoj. Pokud si to Pavel Švarc neuvědomuje a pokud hodlá své výroky o přísně chemické politiky jako luxusu opakovat, měl by být z vedení Unipetrolu neprodleně odvolán jako nezodpovědný hazardér.
Zdeněk Paul
zdenek.paul@centrum.cz
