Připravovaná legislativa EU může ohrozit podniky Synthesia a DEZA
Prezident Svazu chemického průmyslu a šéf Unipetrolu Pavel Švarc patří již z logiky svých funkcí mezi kritiky připravované chemické politiky Evropské unie REACH, podle níž by chemičky měly detailně testovat všechny látky, které vyrábějí. Navrhovanou legislativu, vůči níž se zvedla velká vlna odporu v evropském průmyslu, vrátil Evropský parlament Evropské komisi k dopracování. Jejím cílem je zajistit bezpečnější životní prostředí prostřednictvím lepší znalosti vlastností látek, které chemický průmysl produkuje. Proti tomu stojí argument ekonomického růstu a světové konkurenceschopnosti, neboť REACH přinese i nezanedbatelné náklady.
EURO: Co politice REACH vytýkáte?
ŠVARC: Nemůžeme mít všechno. Chceme-li mít sociální stát se zdravým životním prostředím, musíme na to mít peníze. Evropská unie, jejíž konkurenceschopnost stále klesá, si nyní nemůže dovolit takový přepych, jakým by byla přísná chemická politika. Všichni bychom chtěli mít superčisté životní prostředí a hustou sociální síť jako v Norsku, ale musíme mít na zřeteli své podmínky. My nemáme možnost vytábět elektřinu z vodních elektráren v takovém množství jako oni a nemáme ani zásoby ropy a zemního plynu, z jejichž prodeje lze sanovat státní rozpočet.
Problém politiky je REACH je v její celkové koncepci. Navrhovaná legislativa chce plošně testovat všechny vyráběné chemické látky. Existuje jich 30 000, ale pouze zlomku z nich je lidské tělo vystaveno, protože většinou jsou v nějakých produktech a samy se neuvolňují. Není pravda, že chemičky nemají informace o svých produktech. Na každou vyráběnou látku existují bezpečnostní listy, dnes se dá odhadnout, které jsou potenciálně nebezpečné.
EURO: Vaše kritika tedy míří k celkové ceně, kterou by chemické podniky po zavedení REACH zaplatily? ŠVARC: Nejen. Je otázka, zda vůbec lze registraci a testování třiceti tisíc látek za dvanáct let zvládnout. Můžeme tento úkol porovnat s tím, že Evropská rada v roce 1991 rozhodla o povinném testování 834 fytosanitárních látek. Jako termín dala rok 2003, tedy také dvanáct let. Z těch osmi set látek jich přitom ještě plná třetina čeká na analýzy a testy! A nyní chce Evropská komise za stejné období otestovat ne osm set, ale třicet tisíc látek!
EURO: Evropská komise uvádí, že náklady budou představovat pouhé jedno promile obratu chemického průmyslu. ŠVARC: Záleží, jak pro koho. Pro obra, který vyrábí nějaké látky milion tun, mohou ty náklady na REACH znamenat možná opravdu jen jedno promile z jeho obratu. Pro malé a střední chemičky to však bude znamenat mnohem vyšší podíl na jejich nákladech.
EURO: Německý svaz průmyslu si nechal od společnosti Arthur D. Little vypracovat studii dopadů připravované chemické politiky, podle níž by přinesla pokles HDP až o tři procenta a vedla by ke ztrátě 150 tisíc pracovních míst. Francouzská asociace chemického průmyslu si objednala obdobnou studii od společnosti Mercer. Má český Svaz chemického průmyslu studii dopadů po zavedení REACH na české chemičky? ŠVARC: Ve spolupráci s ministerstvem průmyslu jsme udělali jednu velmi stručnou studii, jaké by byly přímé administrativní náklady spojené s registrací, testováním a autorizací vyráběných chemických látek. Odhadujeme je na pět až sedm miliard korun. Zatím ale například nevíme, jaké budou dopady ve zpracovatelském průmyslu, pokud budou některé látky kvůli svým vlastnostem zcela zakázány.
EURO: Máte k dispozici studii předpokládaných nákladů návazného průmyslu? ŠVARC: Hrubé odhady zde počítají s 50 až 70 miliardami korun. Hlavně to může postihnout automobilový a textilní průmysl. Například v automobilu je 130 chemických látek. Jestliže některá z nich bude v Evropě zakázána, evropským automobilkám vzrostou náklady na hledání náhrady. Zároveň však americké, japonské a korejské automobilky budou moci auto s tou zakázanou látkou do Evropy nadále vyvážet.
EURO: Nemohou si evropské chemičky koupit nějakou továrnu mimo EU a v ní vyrábět látky, které budou v unii zakázány? ŠVARC: Tato možnost tu samozřejmě je, protože například ani Rusko, ani Ukrajina, ale ani USA či asijské státy takto tvrdou politiku nemají a nepřipravují.
EURO: Tušíte, zda a které látky budou pravděpodobně zakázány? ŠVARC: To se zatím vůbec neví. Odhadujeme, že se to může týkat některých látek, které vyrábí Synthesia v Pardubicích a DEZA ve Valašském Meziříčí.
EURO: Kterých? ŠVARC: Různé speciality, které mají vlastnosti, jež pro další používání zřejmě nebudou akceptovány. Například nějaké naftalenové a benzenové preparáty.
EURO: Různé chemičky v Evropské unii vyrábějí řadu stejných látek. Bude si každý podnik testovat všechny své látky zvlášť, anebo se mohou chemičky spojit a každou látku testovat jen jednou společně? ŠVARC: To není jasné. Britsko-maďarská iniciativa usiluje, aby se výrobci spojili a na jednu látku měli jednu registraci.
EURO: Co by REACH znamenal pro Unipetrol? ŠVARC: Unipetrol představuje dvě třetiny českého chemického průmyslu, takže naše přímé náklady by byly tři až čtyři miliardy korun.
EURO: Rozloženo do dvanácti let, které mají mít chemičky na implementaci politiky REACH? ŠVARC: Podle současného návrhu ano, ale my se snažíme, aby se ta lhůta prodloužila na osmnáct let až dvacet let.
