Na první pohled by se mohlo zdát, že je Německo stejně jako většina Evropy beznadějně rozděleno v otázce, co s uprchlíky žijícími v bídných podmínkách podél evropských hranic. Hnutí tvořené koalicí několika německých měst ale tvrdí, že se o řešení této krize dokáže postarat samo. Říkají si Sichere Häfen neboli Bezpečné přístavy a jedná se o více než 180 německých obcí a spolkových zemí, které se dobrovolně hlásí o větší počet azylantů, než dovolují kvóty nastavené spolkovou vládou.
Toto hnutí vyrostlé zdola, vymezující se proti vládě, která se snaží držet politické kontroverze doma i v Evropě pod kontrolou, nabralo na síle poté, co uprchlický tábor Moria na řeckém ostrově Lesbos zachvátil požár. Počet běženců v táboře čtyřikrát převyšoval jeho kapacitu a po řádění živlu z něj uteklo skoro 13 tisíc lidí. „Je morální imperativ lidství pomoci těmto lidem,“ říká Brigitte Meierová, jedna z úřednic v oblasti zdraví a bezpečnosti pracující v uprchlickém domě v Postupimi. Město patří mezi signatáře iniciativy Sichere Häfen. „Velká část místních obyvatel za městem a starostou stojí a stejně jako on si přejí přijmout daleko více uprchlíků, než stanovují kvóty,“ tvrdí Meierová. Politika kvót byla v Německu přijata na vrcholu uprchlické krize v letech 2015 a 2016, aby přicházející uprchlíky rozdělila po celé zemi. Města z hnutí Bezpečné přístavy nyní žádají, aby mohli překročit své „podíly“. Pro politiky ale tato otázka připomíná procházku po minovém poli. Konzervativci vyčítají kancléřce Angele Merkelové, že svým rozhodnutím přijmout v roce 2015 skoro milion migrantů rozdělila společnost a že šlo o osudovou chybu. Pět let poté sice statistiky naznačují, že integrace uprchlíků je celkem úspěšná, objevují se však názory, že masivní vlna migrace podpořila nárůst podpory extrémní pravice.
Anketa agentury Forsa z poloviny září ukázala, že 50 procent Němců souhlasí s přijetím uprchlíků z tábora Moria. Druhá polovina dotázaných je rozdělena na ty, kteří chtějí solidární celoevropský přístup, a ty, kteří uprchlíky odmítají úplně.
Most do Německa
Hnutí Bezpečné přístavy bylo založeno v roce 2018 z iniciativy skupiny zvané Seebrücke neboli Most přes moře, která pomáhala uprchlíkům zachráněným v moři. Za loňský rok pak toto místní uskupení rozšířilo své řady v důsledku zpráv o špatných podmínkách v uprchlických táborech na řeckých ostrovech. Ty hovoří o jedné roli toaletního papíru pro 300 lidí, tisících osob bez tekoucí vody a obytných prostorech o velikosti tří metrů čtverečních pro pět až šest lidí.
Poté co Morii zachvátily plameny, následovala podle jednoho ze zakladatelů skupiny Seebrücke Jana Behrendse nekončící vlna zájmu ze strany německých měst a komunitních skupin. „Neuplynul den, aby se k nám někdo nepřidal. Leckdy jsme o nich ani nevěděli. Prostě se zorganizovali sami a my na to přišli až později,“ říká Behrends.
Řada předních německých politiků trvá na tom, že krizi může vyřešit jen celoevropské řešení. Ale rozhodnutí z předminulé středy přijmout 1553 uprchlíků nad rámec kvót značí jistý ústupek spolkové vlády tlaku z jednotlivých měst a zemí. Toto číslo ale Bezpečným přístavům nestačí. Kdyby se mělo postupovat striktně podle kvót, Postupim by přijala pouze tři uprchlíky. Město ale nabídlo, že jich může přijmout zhruba stovku. Podobně se ozvalo i mnoho dalších měst po celém Německu, která chtějí přijmout stovky či až tisíc migrantů. Brigitte Meierová již v centru Postupimi otevřela nové ubytovací zařízení pro uprchlíky. Zdi společenské místnosti lemuje moderní umění a na venkovním pískovišti německy švitoří děti z Afghánistánu, Čečenska, Eritreje a Sýrie.
Kontroverzní solidarita
Německý ministr vnitra Horst Seehofer loni uťal žádosti o přijetí více uprchlíků. Město Berlín a spolková země Durynsko ale nyní navrhují debatu o změně zákona. Berlín zároveň zvažuje i žaloby proti Seehoferovu ministerstvu.
Kritici tyto kroky chápou jako narušování pravomocí centrální vlády. „Jedná se o globální problém, který nelze řešit na lokální úrovni,“ prohlásil ministr Seehofer v Bundestagu. „Představu - my si je přijmeme a federální vláda to zaplatí - zkrátka nemůžeme akceptovat,“ dodal bývalý bavorský premiér.
Skupina konzervativních poslanců z bloku CDU/CSU, známá také jako Berlínský kruh, označila požár v táboře Moria, který byl podle všeho založen samotnými uprchlíky, za „morální vydírání“. Otevření dveří těmto uprchlíkům by pak podle nich mohlo povzbudit migranty v jiných táborech, aby následovali jejich příklad.
Ursula Löbelová z postupimské pobočky organizace Urban Alliance tvrdí, že jelikož se o nově příchozí běžence starají zemské vlády a místní rady, měly by taktéž rozhodovat o tom, co mohou zvládnout. Podle ní by města z hnutí Bezpečné přístavy takto mohla přijmout všechny azylanty z tábora Moria. „Rok 2015 nás mnohému naučil. Založila se spousta organizací. V každém městě působí některá z nich a každá vyvíjí odlišnou aktivitu. Stručně řečeno – samy nejlépe vědí, co mohou nabídnout a co k tomu mají k dispozici,“ říká Löbelová. Vzpomínky na rok 2015 jsou ale právě tím důvodem, proč se ostatní mají na pozoru. Téma migrace dostalo o dva roky později extrémně pravicovou stranu AfD do parlamentu, a to zejména díky podpoře ve spolkových zemích bývalé NDR.
Aktivistka Miriam Tödterová z braniborské charity Wir Packen’s An ale tvrdí, že její práce dokazuje, jak se trendy mohou měnit. Zkraje roku zahájila kampaň s cílem naplnit jeden kamion potřebným zbožím a dopravit ho uprchlíkům v Řecku. Vůz měl vyrazit z jejího rodného města Bad Freienwalde, ve kterém AfD získala 30 procent hlasů. „Nikdo nevěřil, že bychom ten náklaďák naplnili. Nakonec jsme naplnili čtyři,“ vzpomíná Tödterová. „Když dáte lidem nějakou osobní zkušenost lidského kontaktu, zkušenost, že se na něčem aktivně podílejí, pak získáte silnou většinu.“ © 2020 The Financial Times Limited
ČLÁNKY DO MAILU