Mezi květnovými volbami do Poslanecké sněmovny a těmi nynějšími senátními či do obecních zastupitelstev byl jistý rozdíl. A dal se poměrně dobře vycítit.
Duben i květen jakoby byly dva měsíce hysterie. Tři týdny předtím, než voliči vhodili hlasy do uren, se například na internetové sociální síti Facebook s čím dál větší živelností sdružovaly mnohatisícové davy. Ty nejenže vybízely k podpoře, nebo bojkotu té či oné strany, lídrů i kandidátů, ale v desítkách skupin, jež vznikaly z hodiny na hodinu, se doslova hecovaly.
Jak k tomuto došlo? Pravice i levice se virtuálního obrazu, který o nich nezkrotný internet vytvářel – zprvu bez najatých imagemakerů, tedy pouze pod taktovkou nesourodého, ale rostoucího počtu politických nespokojenců, obávala. A když strany později síť samy objevily, panika, ale i snaha onen obraz ovlivnit, a především úsilí soupeře přebít je vedly zcela jistě k tomu, že zrod mnoha skupin hanobících jejich politické konkurenty bezostyšně podněcovaly.
Odlišným typem skupin – sice účelových, ale bez pachuti zákulisí štábů stran – byly pak ty á la Děkujeme odejděte, v nichž se nebrojilo, ale nabádalo, aby se kroužkovaly osoby na zadních místech kandidátek; s podobným nápadem přišel například i jaderný fyzik F. Janouch s aktivitou Defenestrace 2010. Též iniciativa 4zezadu.cz.
Kdo umí, ten umí
Díky kroužkování tak skončili politici jako třeba Ivan Langer, slovy „véček“ dinosaurus. To pojmenování ve spojení se slovesem „vyžeňme“ je důležité, byl na něm totiž založen leitmotiv a celý virtuální obraz dnes již parlamentní strany, a znamenalo vzdor.
Co se týká některých dalších stran, zatímco TOP 09 byla v květnu představena, jako když „kapitán“ Steve Jobs představuje nový iPhone – byť šlo o repasovaný telefon, stranické štáby najaly pro ČSSD Michala Davida, jehož song My jsme ten správnej tým skutečně „zamával národem“. To znamená, že uspěli ti, kteří dokázali využít všeobecné nespokojenosti, naštvanosti a bezradnosti tohoto bublajícího podhoubí, a vsugerovat voličům dojem, že jsou noví, že něco nového přinášejí, že kvůli nim stojí za to jít volit.
Důsledkem toho všeho a výsledkem sněmovních voleb, které probíhaly ve virtuální realitě, byl nejen raketový vzestup superstar (TOP 09 a Věcí veřejných), ale i fakt, že samotné volební vítězství nebylo synonymem úspěchu. Naopak: Jiřího Paroubka obklopovala aureola s pachutí prohry, ačkoli soupeře – ODS – porazil.
Nastrčení slavní
Teď nastala změna. Září a říjen jakoby se staly dvěma měsíci „klidu“. Ano, náhlé ticho po květnové bouři, jež byla mimo jiné následkem vyhrocených útoků z předchozích let, a nejen třeba těch vajíčkových, ale i s kamínky a podobných dalších.
Po pádu a odchodu určitých politiků strany už nevsadily na moc virtuální reality internetu a sociálních sítí, ubylo i střetů a konfrontací. Vsadily na jinou formu reality show. Především na konkrétní tváře známých nepolitiků, za které se schovaly. A tyto nastrčené tváře, které vzbuzovaly u voličů pozitivní emoce, zamaskovaly další neoblíbené politiky a „dinosaury“ a kmotry a průšvihy a skandály a skandálky.
I podle odborníků jsou slavné osobnosti na kandidátkách poměrně spolehlivým receptem, který přitáhne pozornost. Také, jak trefně pravil politolog Tomáš Lebeda, tyto komunální volby potvrdily odklon lidí od pevně stanovených kandidátek a jejich zájem vybírat si politiky sami. Voliče zaujala nejen sama popularita jednotlivých kandidátů, ale třeba i jejich důvěryhodnost daná tituly, nejlépe MUDr. (JUDr. po Plzni zřejmě už tolik nefrčí).
V hlavním městě šlo například o lídra ODS lékaře Bohuslava Svobodu, zpěváka Jan Kalouska, někdejšího hokejového brankáře Petra Břízu. Ti, kdo občanské demokraty poslední čtyři roky reprezentovali na pražské radnici, na billboardech až na výjimky nebyli.Ačkoli je „topáci“ v Praze přebili, ODS se tato taktika zřejmě vyplatila. Bude mít v zastupitelstvu města dvacet zástupců, jen polovina z nich jsou noví, kteří město nereprezentovali v minulém volebním období.
Vzpoura umělců
Není vůbec bez zajímavosti zmínit, že celebrity ovlivnily volby nejen svými vlastními kandidaturami, ale i „vzpourou“. Už v květnu třeba skupina Nightwork nahrála píseň pro iniciativu Vyměňte politiky, v níž vybízela k volbě malých stran.
Připomeňme, že tato iniciativa, která apelovala na voliče, aby do Parlamentu poslali malé nebo úplně nové strany, se pak rozrostla. Po Anetě Langerové či Danu Bártovi ji začala podporovat i zpěvačka Marta Kubišová, herečka Aňa Geislerová nebo spisovatel Jiří Stránský. Každý z nich natočil video, ve kterém voličům vysvětloval, že mají šanci něco změnit.
Přemluv bábu a dědu, aby nevolili komunisty. Zhruba takové bylo zase motto klipu Marty Issové a Jiřího Mádla, který se objevil v dubnu na YouTube. Rozhodli se vystoupit velmi netypickou a kontroverzní formou proti levici ve čtyřminutovém videu, které se stalo během jednoho dne hitem českého internetu.
Lipo se strefil
Lipo, člen hip-hopové formace BPM (Básníci před mikrofonem) vydal zase v září politicky angažovanou píseň s názvem Pozdravy z Liberce proti tamější ODS. Evidentně se trefil do pocitů mnoha Liberečanů. Za několik dní si jeho song poslechlo na internetu víc než 13 tisíc lidí.
Celý tento propletenec předvolebních strategií nejen stranických štábů, ale i občanských iniciativ, všechna ta prezentace nových, byť už známých tváří na první pohled nahrává demokracii. Až se zdá, že demokracie či demokratická soutěž nebyla nikdy tak v módě jako nyní. Na druhý pohled však ilustruje chaos a bezradnost, v níž se nejen celá česká společnost, nýbrž i politické strany ocitají. Jedno je jisté. Facebook, virtuální realita, ani celebrity nás nezachrání.
Ale co českou ekonomiku, školství či zdravotnictví vlastně zachrání, když téměř všichni umí vytvářet pouze a jen onu předvolební reality show, třeba pro lepší propojení byznysu s politikou – což kritizuje i prezident Václav Klaus, a když už tuto soutěž, volby, vyhrají, neumí nabídnout nic víc? Vždyť i premiér Petr Nečas přiznal, že zatím se jen tupě škrtá…
