Nechtěli jsme, aby se Vítkovice privatizovaly metodou "poslední zhasne"
JAN SVĚTLÍK (55) vystudoval Vysokou školu báňskou, obor nauka a tváření kovů. Od roku 1982 pracoval ve společnosti Vítkovice, kde začínal jako kovář-lisař. Ředitelem jednotky Lahvárna se stal v roce 1994. O pět let později, při privatizaci, tuto dceřinou společnost od mateřského holdingu Vítkovice koupil. Holding Vítkovice získala jeho Lahvárna v tendru, který vláda vyhlásila v letošním roce. Smlouvu o prodeji podepsala 19. srpna. EURO: Stal jste se majitelem strojírenského kolosu Vítkovice. Uvědomujete si, že jste zřejmě největším továrníkem v České republice? SVĚTLÍK: Neřekl bych, že jsem největší, a určitě nejsem jediný. Lahvárna má ve Vítkovicích necelých 70 procent akcií a já nejsem ani tam jediným vlastníkem. Jsme dva, kteří máme v Lahvárně po pětačtyřiceti procentech akcií, a firma má i další akcionáře.
EURO: Na valné hromadě 15. září jste neprosadili své záměry, protože je neschválil Fond národního majetku. Není to špatný začátek? SVĚTLÍK: Jde spíš o drobnou komplikaci. Navrhované body – výměnu členů dozorčí rady a změnu stanov - nebylo možné schválit, protože do konání valné hromady neproběhl převod akcií a fond, který byl stále ještě jejich vlastníkem, se z formálních důvodů zdržel hlasování.
EURO: Nenastalo tím něco jako bezvládí? SVĚTLÍK: Rozhodně ne, protože dozorčí rada bezprostředně po odstoupení původního představenstva jmenovala nové. Tím jsme výkonné vedení holdingu i dceřiných společností oddělili od statutárních orgánů, takže si troufám říci, že jsme firmu ovládli.
EURO: Kdy rozhodnete, zda ve výkonných funkcích ponecháte dosavadní ředitele? SVĚTLÍK: Chystáme řadu změn v uspořádání společnosti, kde se budou některé dcery slučovat a jiné přeskupovat. Takže bude ještě spousta příležitostí rozhodnout, kdo ve vedení zůstane.
EURO: Proč se zdržel převod akcií? SVĚTLÍK: My jsme sice koncem srpna zaplatili kupní cenu 402 milionů korun, ale teprve v čtvrtek 12. září jsme se mohli prokázat potvrzením, že jsme složili požadovanou bankovní garanci ve výši dalších 470 milionů. Tuto garanci nebylo lehké zajistit, protože jde o nezvyklý požadavek.
EURO: Čeho se garance týká? SVĚTLÍK: Bankovní garance má sloužit k zajištění prostředků, které stát Vítkovicím poskytoval na financování některých strojírenských kontraktů. V českých poměrech je konstruována neobvykle a myslím, že se dosud při prodeji akcií neuplatnila. My jsme ji navíc začali vyřizovat v srpnu, kdy jsou všichni na dovolené, a získat souhlas celé bankovní rady také není jednoduché.
EURO: Kde jste získal finance na nákup Vítkovic? SVĚTLÍK: Kupní cenu jsme zaplatili z větší části z vlastních zdrojů, garanci jsme vyřídili v Komerční bance.
EURO: Měli jste potíže se sháněním peněz? SVĚTLÍK: Ne. Měli jsme peníze jednak z vlastních zdrojů a jednak z blízkých akcionářských struktur. Ač byly složeny v bance, z bankovních zdrojů nepocházely. Druhá záležitost byla bankovní garance. I v tomto případě jsme měli složené peníze, ale čekali jsme na razítko, že máme garanci přes banku zajištěnou.
EURO: Jak se bude vyvíjet vztah s Osinkem, který dosud financoval provoz Vítkovic? SVĚTLÍK: Osinek nahradíme společností Revmont ze skupiny Lahvárna. Revmont má bohaté zkušenosti s financováním metalurgické výroby. Financuje naši společnost Hard CZ, která vyrábí ocelové konstrukce, a před vyrovnáním ŽDB Bohumín financoval také tuto firmu. Troufám si říci, že máme velmi dobrou pozici v bankovním sektoru, takže nemyslím, že bychom mohli mít s přechodem na vlastní financování provozu nějaké problémy.
EURO: Neznamená vypořádání s Osinkem další finanční zatížení? SVĚTLÍK: Proběhne postupně. Nejdříve uděláme analýzu, abychom si mohli říci, co můžeme převzít hned a co Osinek musí dokončit. Má řadu klientů, třetích stran a my je nechceme nějak znásilňovat. Především oni musí s převzetím financování souhlasit. Nevidím však důvod, proč bychom nemohli splnit mezní termíny garance, tak jak jsou obsaženy v kupní smlouvě. Jsou tři a garance by se měla postupně snižovat od roku 2004 do roku 2006.
EURO: Bude garance ve výši 470 milionů na provozní financování stačit? SVĚTLÍK: Očekáváme, že budeme potřebovat zhruba 600 milionů korun. Neřešíme, zda Vítkovice pojedou s vlastním provozním financováním, ale pouze kdy to bude.
EURO: Kdy vás poprvé napadlo, že chcete Vítkovice koupit? SVĚTLÍK: Zhruba před dvěma lety. Tehdy holding ukončil vyrovnání s věřiteli a vláda rozhodla, že další restrukturalizace bude probíhat postupným prodejem jednotlivých dcer. Nám se nelíbilo, že by se měly Vítkovice rozprodávat po kusech, takže jsme v říjnu minulého roku zveřejnili záměr na odkoupení celého holdingu.
EURO: Vláda ovšem změnila privatizační projekt až letos v únoru. Bylo těžké ji přesvědčit? SVĚTLÍK: Ani ne, protože jsme přišli s takovou koncepcí řešení problémů Vítkovic, která byla lepší než původní záměr. A to jak z pohledu zaměstnanosti, tak celkově, a nakonec i pro stát.
EURO: Proč si myslíte, že byla lepší? SVĚTLÍK: Náš projekt na nákup celých Vítkovic zahrnoval i dluh, který už tehdy držela Česká konsolidační agentura, takže nabízel cestu, jak podnik oddlužit. Původní koncepci jsme začali kritizovat hned po jejím zveřejnění, protože se nám zdálo špatné, aby se podnik s takovou tradicí a značkou Vítkovice, která existuje 175 let, privatizoval metodou „poslední zhasne“.
EURO: Jak dlouho jste projekt připravovali? SVĚTLÍK: Oficiální prezentace proběhla loni v říjnu, ale minimálně osmnáct měsíců předtím jsme pracovali na přípravě projektu. Konkrétními detaily jsme se začali zabývat na popud ministerstva průmyslu a obchodu, které nás vyzvalo, abychom schválenou koncepci přestali kritizovat a předložili vlastní návrh. Myslím, že stát nakonec z tendru na Vítkovice vyšel jako absolutní vítěz. Získal spoustu peněz.
EURO: Manažerská privatizace už jednou Vítkovice přivedla téměř k bankrotu. Jak je budete řídit vy? SVĚTLÍK: Předchozí a nynější privatizaci nelze srovnávat. Mí předchůdci byli v jiné situaci. Měli několik procent akcií a jen mlhavou naději na zvyšování svého podílu. Do takového dobrodružství bych osobně nikdy nešel, protože vím, že firmu můžu dobře řídit jen tehdy, když ji ovládám. Náš tým je v jiné pozici než dřívější managementy. Když se rozhodneme, že něco uděláme, tak to provedeme a nemusíme čekat na schválení shora.
EURO: Vítkovice mají silné odbory, které v minulosti už několikrát stávkovaly. Poradíte si s nimi? SVĚTLÍK: Samozřejmě neumím předjímat, ale myslím, že se dokážeme dohodnout. S odbory Lahvárny, které jsou mimochodem součástí vítkovické odborové organizace, máme excelentní vztahy celou tu dobu, co jsme se od Vítkovic odtrhli.
EURO: Holding Vítkovice má za sebou několik let restrukturalizace… SVĚTLÍK: Firmu nelze považovat za zcela restrukturalizovanou. Když si vezmeme finanční ukazatele, vidíme, že sice má už jen jediného věřitele, ale její závazky silně přesahují vlastní jmění. Je tu totiž stále dluh 2,7 miliardy u České konsolidační agentury, který jsme sice odkoupili, ale klíčovou záležitostí je jeho vypořádání.
EURO: Jak s pohledávkou naložíte? SVĚTLÍK: Částečně ji budeme kapitalizovat a část Vítkovicím odpustíme. Ta koncepce je poměrně složitá, avšak pro nás by měla být z účetního hlediska nejschůdnější.
EURO: Nemrzí vás, že jste nabídli za Vítkovice čtyřikrát víc než váš soupeř? SVĚTLÍK: Obrátil bych to jinak. Máte dojem, že by nám vláda Vítkovice za devadesát milionů prodala? (Eximat, který byl při otevírání nabídek pro Lahvárnu jediným soupeřem, nabídl 92 milionů korun – pozn. red).
Nebyla cena jediným kritériem? SVĚTLÍK: Byla, ale i tak výsledek soutěže podléhal schválení vlády. Osobně se domnívám, že můžeme diskutovat, zda jsme nemohli ušetřit několik desítek milionů, ale rozhodně jsme nechtěli riskovat s nabídkou, která by byla nižší o stovky milionů.
EURO: Obávali jste se, že vás soupeř přeplatí? SVĚTLÍK: O ceně jsme rozhodli v úzkém kroužku akcionářů a bez ohledu na to, že jsme měli informace o první nabídce ve výši 50 milionů eur (zhruba 1,5 miliardy korun). Pokud by někdo takové peníze dal, mohli bychom pouze říci: ano, jako daňoví poplatníci jsme velmi spokojení. Pro nás bylo nabídnutých 402 milionů korun maximum, nad které jsme nebyli ochotni jít.
EURO: V podniku Vítkovice jste řadu let pracoval. Měl jste výhodu lepšího přístupu k informacím? SVĚTLÍK: Určitě ne, protože Lahvárna se jako dceřiná společnost osamostatnila už v roce 1995, a přestože jsem byl její ředitel, o holdingu jsem dostával jen globální informace. Navíc poté, co jsme Lahvárnu privatizovali, se vztahy s vedením Vítkovic zhoršily. V době přípravy projektu už se daly charakterizovat jako velmi chladné.
EURO: Začali jste si konkurovat? SVĚTLÍK: Ne, ale Vítkovice například dodnes nenaplnily některé body kupní smlouvy z roku 1999. Byly to věčné spory o věcná břemena nebo o společné služby. Byly pochopitelné, protože Lahvárna leží v areálu Vítkovic a je s holdingem silně provázaná.
EURO: Uvítal byste, kdyby se další část areálu, společnost Vítkovice Steel, privatizovala co nejrychleji? SVĚTLÍK: Vítkovice Steel jsou naším největším obchodním partnerem. Přesto pro nás není důležité, jakého má majitele, ale zda a jak funguje.
EURO: Mohl by vás ohrozit její pád? SVĚTLÍK: Nic takového podle mého názoru nehrozí. Vítkovice navíc nejsou na ocelářské části areálu tak dalece závislé, aby případné potíže svého souseda nedokázaly překonat.
EURO: Co se nyní bude dít v holdingu Vítkovice? SVĚTLÍK: Chceme změnit strukturu, která by se měla podobat struktuře Lahvárny Ostrava. Zatím jsme delegovali lidi z Lahvárny do představenstva holdingu a teď budeme vlastně po určitou dobu řídit dva holdingy. Teprve až navýšíme kapitál, budeme směřovat k jejich propojení.
EURO: Kde očekáváte největší zeštíhlení? SVĚTLÍK: Určitě v holdingu Vítkovice, kde zůstanou jen průřezové činnosti. Přeskupení se však bude týkat i jednotlivých dcer. Například společnost Hard CZ a Vítkovice Strojírenství jsou dnes ve vztahu jakoby tety s neteří a my je potřebujeme dostat vedle sebe. Předpokládám, že si konečné uspořádání vyžádá nejméně tři roky.
EURO: Kolik lidí budete muset propustit? SVĚTLÍK: Takový odhad je těžký, protože zeštíhlování proběhne hlavně vyčleňováním těch částí podniku, které nepovažujeme za průřezové. V akciové společnosti Vítkovice je dnes například výrobní jednotka na povrchové ochrany materiálů.
EURO: Budete takové jednotky prodávat? SVĚTLÍK: Nic takového zatím neplánujeme, spíše budeme hledat cesty, zda ji nevložíme třeba do některé z budoucích strojírenských firem. Tam budou velké přesuny a konečná podoba se bude teprve dolaďovat. Firmu Ocelové konstrukce třeba vložíme do společnosti Hard CZ, vznikne firma Vítkovice EKO, kam přejdou čistírny odpadních vod a ve firmě Strojírenství zůstane jen velká metalurgie, jako je výroba zalomených hřídelí či výkovků.
EURO: Jaké zakázky jsou pro vás prestižní? SVĚTLÍK: Je jich řada, ale jako výrobci mostů bychom pochopitelně velmi stáli o zakázky na výstavbě dálnice D47. Nedovedu si představit, že bychom jako ostravská firma nemohli postavit most v Ostravě.
EURO: Nebudou mít soukromé Vítkovice horší pozici, než když měly státního vlastníka? SVĚTLÍK: Věřím, že ne. Vůbec si nepřipouštím, že by někdo mohl zvýhodnit státní firmu nebo kohokoliv jiného. Stát se musí starat o všechny firmy stejně už proto, že tady všichni platíme daně.
EURO: Hodláte nadále sponzorovat hokejový klub? SVĚTLÍK: Hokej nevnímáme jako vhodný marketingový nástroj. Můžeme nadále podporovat fotbal, protože ten má u našich hlavních odběratelů v Německu, Francii, Španělsku nebo v zemích Beneluxu větší popularitu. Hokej je sice atraktivní ve Skandinávii, ale i tam se můžeme dobře uplatnit s kopanou.
EURO: Nepopudíte si rozhodnutím o ukončení podpory HC Vítkovice i město? SVĚTLÍK: Nemáme výčitky, protože Vítkovice se v minulém období zbavily majetku v hodnotě půldruhé miliardy korun a město ho získalo za 35 milionů. Jde například o víceúčelovou halu, fotbalový stadion či areál Ledňáček. Navíc jsme ještě nic nerozhodli a s městem budeme teprve vyjednávat. Pokud budou jeho záměry s některými sportovišti či sportovními aktivitami zajímavé, rádi se na nich budeme podílet.
EURO: Na čem stavíte budoucí rozvoj firmy? SVĚTLÍK: Na změně způsobu řízení společnosti. Současný holding sice nemá žádný excelentní produkt, který by se prodával sám, ale má obrovský potenciál. V Lahvárně máme speciální tým řízení investic, vyzkoušeli jsme si přechod na jinou strukturu společnosti i změnu jejího výrobního programu. Čili máme know-how, které můžeme uplatnit i v holdingu Vítkovice.
EURO: Znamená to, že ve Vítkovicích použijete to, co jste si vyzkoušeli v malém? SVĚTLÍK: Jak v malém? Lahvárna má obrat 4,4 miliardy a ten je srovnatelný s produkcí holdingu Vítkovice. A firmy by se měly vždy posuzovat podle výkonů, nikoli podle počtu zaměstnanců.
EURO: Jak hodnotíte nynější pozici Lahvárny? SVĚTLÍK: Nechci být neskromný, ale předčila i moje představy. První láhev jsme do zemí Evropské unie prodali v roce 1993 a teď máme osmdesát procent trhu. Obchodování s lahvemi je velmi konzervativní. Když nabízíte tlakové nádoby, které se používají nejen na pracovištích, ale i v obytných domech, restauracích nebo hotelech, musíte získat důvěru zákazníků. V západní Evropě ji už desítky let měly firmy jako Mannesman či Haizer.
EURO: Proč Vítkovice Lahvárnu prodávaly? SVĚTLÍK: Potřebovaly peníze na vyrovnání a měly kupce, protože to byl perspektivní podnik. Ale nebylo to tak vždycky. Když jsem se stal šéfem Lahvárny, která tehdy ještě patřila pod Vítkovice, otevřeně se mluvilo o tom, že to byl špatný projekt, vyhozené peníze a že se výroba lahví bude muset zavřít. Dnes tvrdím, že Vítkovice udělaly s Lahvárnou svůj nejlepší obchod.
EURO: Za kolik jste za Lahvárnu koupili? SVĚTLÍK: Přesně za 484 milionů. Smlouvání o ceně nebylo na pořadu dne a možnosti byly jen dvě: buď koupíme, nebo ne.
EURO: Byl to stejně dobrý obchod i pro Vás? SVĚTLÍK: Jak se to vezme. My jsme tehdy zaplatili čtvrt miliardy za firmu a zhruba stejnou částku za svou svobodu. Protože co si budeme povídat, Lahvárna tehdy věší než čtvrtmiliardovou hodnotu neměla.
