Burza je v klidu. Koruna silnější, než by si exportéři přáli. Hospodářství roste a zdražování se už dlouho pohybuje v rozumných mezích. Ani výpadek ruské ropy v minulém týdnu nezpůsobil žádný chaos. Přitom Česko už sedm měsíců funguje "samospádem". Sněmovna je rozhádaná, politici spolu příliš nemluví a ministři se mění jako ve hře na škatulata.
Burza je v klidu. Koruna silnější, než by si exportéři přáli. Hospodářství roste a zdražování se už dlouho pohybuje v rozumných mezích. Ani výpadek ruské ropy v minulém týdnu nezpůsobil žádný chaos. Přitom Česko už sedm měsíců funguje „samospádem“. Sněmovna je rozhádaná, politici spolu příliš nemluví a ministři se mění jako ve hře na škatulata.
Zdá se, že okolní svět i obchodníci to sledují s mírně pobaveným pochopením.
Proč? Indicií je řada. Žádný úprk investorů nenastal, koruna spíš posiluje, zahraniční tisk přechází českou vládní krizi úplným mlčením nebo jen kusými zpravodajskými větami. Česko má přitom před sebou předsednictví celé Evropské unie. A jestli naše politické hašteření nevzbuzuje u evropských kolegů nadměrné emoce, věří nám asi víc než my sami sobě.
Tento týden se ale možná českým politikům přeci jen podaří získat své místo na „výsluní“ zahraničního tisku. Být bez schválené vlády není zas tak ojedinělé, například Italové o tom vědí svoje. Nám se ovšem může lehce stát, že přijdeme navíc o šéfa sněmovny, který slíbil, že rezignuje ještě před pátečním schvalováním důvěry vládě. A pokud vláda důvěru sněmovny nezíská a zároveň nebude k dispozici ani předseda sněmovny, vkráčíme rovnou do ústavní krize. Při třetím pokusu o sestavení vlády má totiž premiéra určit právě šéf dolní parlamentní komory.
Probublávání „zaručených“ informací, že koaliční vláda Mirka Topolánka projde díky sedmi statečným poslancům sociální demokracie, situaci na politické scéně nijak nevyjasňuje. Spíše naopak dál zvyšuje nervozitu i uvnitř stranických struktur.
Politické tahanice ovšem neškodí až tolik státu a jeho reputaci, jako jeho občanům. Přestože si to lidé neuvědomují, přetahovaná o přídavky na pastelky nebo o budoucnost Temelína jenom přenáší pozornost na zástupné problémy. Důchodová reforma a ozdravění státních financí leží stále v nedohlednu, i když se k němu navenek hlásí všechny strany. Ne ovšem natolik, aby dokázaly vytvořit společný tým odborníků, kteří by se těmito nevděčnými reformami zabývali. A bez ohledu na to, kdo zrovna řídí zemi ze Strakovy akademie.
