Zákon o významné tržní síle se obrací proti těm, které měl chránit
Vždycky mě fascinuje, když se na první pohled dobrá myšlenka obrátí proti těm, kterým měla prospět. Aktuálním příkladem takové myšlenky je zákon o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití. Snaží se poskytnout ochranu těm dodavatelům, kteří jsou při prodeji svých produktů na odběrateli závislí (většinou na obchodním řetězci) a kteří proto musí akceptovat podmínky výhodné pro odběratele. Na první pohled má zákon bohulibý cíl. Druhý pohled ukazuje, že tento cíl určitě nesplní. Naopak. Současné znění zákona není výhodné ani pro dodavatele ani pro odběratele a v důsledku povede k poškození dodavatelů, které měl chránit.
Otázky bez odpovědí
Proč? Podle zákona o významné tržní síle mají významnou tržní sílu všechny větší maloobchodní řetězce (významnou tržní sílu má mimo jiné odběratel, jehož čistý obrat přesáhne pět miliard korun), pokud neprokážou, že vůči konkrétnímu dodavateli významnou tržní sílu nemají. Jak prokázat, že významná tržní síla neexistuje, však stanovují pouze obecná kritéria, jejichž praktická aplikace je více než problematická. Nabízejí se proto otázky bez odpovědí: Existuje významná tržní síla mezi odběratelem, kterému dodává dodavatel třetinu své produkce? Anebo musí být tento podíl nad 50 procent? A co v případě dodavatele, který sice většinu své produkce dodává jednomu odběrateli, ale v případě ukončení vztahu s tímto odběratelem může své výrobky dodávat na trhu prostřednictvím několika dalších dodavatelů? Kde jsou tedy hranice mezi existencí a neexistencí významné tržní síly? Každý zákon samozřejmě nutně musí být do určité míry obecný a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který má nad dodržováním zákona o významné tržní síle dohlížet, jistě postupně přijde s přesnějším výkladem. Nyní se však odběratelé pohybují v nejistotě, jak se zákonem pracovat, a jisti si mohou být pouze rizikem sankcí za jeho porušení. I kdyby ale odběratelé chtěli sami aktivně vyhovět novému zákonu a i přes obtížnou aplikovatelnost kritérií chtěli mezi svými dodavateli identifikovat skupinu, vůči které významnou tržní sílu mají, nepodaří se jim to. K takové vlastní analýze totiž nemají dostatek informací. Zákon totiž neukládá dodavatelům cokoliv o své obchodní sdělovat. Odběratelé jsou tedy odkázáni pouze na veřejné zdroje, jejichž spolehlivost je v případě tohoto typu informací pochybná.
Praxe je jiná
Někteří odběratelé tuto nejistotu chtěli překlenout (a současně přenést na dodavatele) tak, že dodavatele žádali o vydání potvrzení, že vůči nim významnou tržní sílu (ne)mají. Na tyto snahy rychle reagoval ÚOHS. Takový postup odmítnul a sdělil, že informace v těchto prohlášením nebude považovat za závazné. Navíc jsou tyto informace platné pouze ke dni vydání tohoto prohlášení a skutečnost může být hned druhý den jiná. Žádný odběratel, který naplní kritérium pět miliard čistého obratu, si tak v žádném okamžiku nemůže být (ne)existencí významné tržní síly vůči některému ze svých dodavatelů zcela jistý. A pokud by chtěl mít jistotu, musí být připraven za ni pořádně zaplatit. Větší maloobchodní řetězec má většinou několik set dodavatelů a analyzování existence významné tržní síly vůči všem dodavatelům bude spojeno s vysokými náklady. Co odběrateli zbývá? Není lepší prostě s dodavateli chráněnými zákonem nespolupracovat? Není to pro odběratele ve svém důsledku i levnější? Namítnete, že zákon o významné tržní síle jistě s touto logickou snahou počítá a uvedený postup zakazuje? Kdepak! Zákon sice obsahuje ustanovení, podle kterého odběratel musí nahradit škodu způsobenou tím, že „náhle přeruší stabilizovaný obchodní vztah, a to bez písemné výpovědi zohledňující délku trvání obchodního vztahu“. Praxe je ovšem opět jinde. Odběratelé většinou nemusejí smlouvu s dodavatelem vypovídat. Stačí, když od takového dodavatele pouze přestanou objednávat zboží nebo po uplynutí stávající smlouvy jednoduše neuzavřou smlouvu novou. Ukončení spolupráce s „chráněným“ dodavatelem se ve většině případů zřejmě obejde bez postihu příslušného odběratele ze strany ÚOHS. Malí dodavatelé nakonec mohou být v situaci, kdy budou dodávat řetězcům za ještě horších podmínek nebo nebudou dodávat vůbec. Nemyslím, že toto byl cíl silných lobbistických tlaků, které přijetí zákona provázely.
