P o l o s t á t n í i s o u k r o m é b a n k y
Je naivní se domnívat, že samotná doprivatizace velké banky přichází ruku v ruce s její výraznou ochotou poskytovat úvěry. Příklad Agrobanky ukazuje, že investor si klidně koupí startovací bloky a čeká, až bude moci vyběhnout do férového prostředí. Ani zprivatizované banky nejsou ochotny příliš půjčovat, takže mezi nimi a bankami dosud polostátními není z tohoto hlediska mnoho rozdílu.
Všechny banky čekají a budou čekat na to, až bude uvedeno do normálu legislativní prostředí. Stát si tak procesem doprivatizace státních podílů ve velkých bankách plete na sebe bič, jež ho donutí k tomu, k čemu jej nedonutilo celé naše přechodné období. Tím je urychlené zavedení legislativy běžné v civilizované Evropě a ukončení zvýhodněného postavení dlužníků.
Zdravá hladovka
Zřejmě je úvěrová abstinence násobená trvající recesí ekonomiky dlouhodobě pro naši ekonomiku prospěšnější než nová a rychlá úvěrová expanze. Nedokonalost prostředí by banky totiž znovu vrhla do spirály neplatících klientů, na jejímž konci je opět ruka šátrající v kapse daňového poplatníka. Stačí pouze postupně doprivatizovat? Změní se banka den ze dne tím, že namísto státu získá soukromého majitele? Jaký je rozdíl mezi bankou zprivatizovanou a čekající?
Srovnávat lze, protože zprivatizované banky máme minimálně tři, tedy Živnostenskou banku, která získala soukromého vlastníka již v roce 1992, dále pak Investiční a Poštovní banku a Agrobanku. U posledních dvou sice nelze nazvat privatizaci vzorovou, nicméně soukromý agresivní majitel v ní je. Agrobanka byla soukromým peněžním ústavem, který byl zavedením nucené správy de facto zestátněn, poté s vyčištěným portfoliem prodán, IPB díky nepozornosti státu získala hlavního vlastníka ještě před privatizací, která tak byla spíš doprodejem. Japonská Nomura přitom nepovažuje svoji investici v bance za strategickou. Těsně před doprivatizací stojí Československá obchodní banka, na čekačce, nicméně v intenzivních přípravách dlejí Česká spořitelna a Komerční banka.
Nic nedám
Jaké jsou výhody banky zprivatizované oproti polostátní? Zcela jednoznačné je výrazné posílení kapitálu u IPB. Díky němu byla schopna dodržet potřebné ukazatele centrální banky a zesílit rezervy. Stejnou injekci bude potřebovat Komerční banka i spořitelna.
„Řízení je racionálnější a ekonomické prvky jsou silnější než v nezprivatizované bance, prohlásil náměstek IPB Libor Procházka. „Banka polostátní hledí na zájmy státu a pozice jejích manažerů nemá jen čistě obchodní charakter, dodal. Za nejhorší považuje protahování období před privatizací. Banky si před privatizací čistí bilanci a radši nové úvěry neposkytují.
Je ovšem naivní si myslet, že banka, která projde privatizací, ihned začne chrlit do ekonomiky nové úvěry. Nečinila tak od své privatizace Živnostenská banka, která si zachovala velmi střízlivý a přísný pohled a nečiní tak ani IPB. Ačkoliv objem úvěrů poskytnutých klientům u ní za třetí čtvrtletí podle číselných údajů narostl, objem nových úvěrů je prakticky stejný. Číselný nárůst je dán pouze novou metodou výpočtu, kdy do úvěrů banka od pololetí začala počítat i vystavené směnky - za necelých třináct miliard korun. Naprosto evidentní je příklad Agrobanky - nové úvěry nepůjčuje a sumu zhruba 27 miliard korun volných zdrojů má raději uloženu bezpečně u centrální banky.
Z tohoto pohledu působí poměrně naivně trvající tlak předsedy Poslanecké sněmovny Václava Klause na centrální banku v zájmu toho, aby rychleji snižovala svoje sazby a podpořila tím oživení ekonomiky. Ani výrazně nižší sazby, než máme nyní, nedonutí banky před privatizací, aby půjčovaly, a banky zprivatizované, aby úvěrově expandovaly.
„Myslím si, že dnes banky zprivatizované i nezprivatizované mají negativní zkušenosti s půjčováním peněz, tvrdí Procházka. Problémy mají jak velcí klienti, kterým dnes žádná velká banka nenavyšuje objem půjčených peněz, tak menší, na něž jsou banky výrazně přísnější než dříve. Tak se může stát, že i když má klient bonitní zakázky, nedostane peníze a skončí.
Jedna vlaštovka v privatizaci jaro nedělá. Od jedné či dvou zprivatizovaných bank nelze čekat zásadní změnu chování a spásu pro ekonomiku. Banky se nezmění den ze dne jen svojí privatizací, ale poté, až se změní i prostředí, ve kterém se pohybují.
