Dohodu o kapitálové přiměřenosti provázejí obavy i naděje
Sumu, která se rovná čtrnáctinásobku ročního obratu General Motors, by mělo vynaložit 30 tisíc největších bank světa, aby vyhověly požadavkům nové dohody o kapitálové přiměřenosti (Basel II). A to se ještě tento odhad označuje za konzervativní. „Nebylo by lepší, kdyby se oněch 2250 tisíc miliard dolarů využilo k posílení kapitálu bank?“, ptá se časopis The Banker, který koncept Basel II analyzoval z pohledu bankovního sektoru. Nikdo ovšem nepochybuje o tom, že současný ukazatel kapitálové přiměřenosti je zastaralý a často vytváří neobjektivní a zkreslující představy o stabilitě banky. Basilejský výbor, v jehož kancelářích vznikl v roce 1988 první model tohoto ukazatele, již několik let pracuje na jeho inovaci. V současné době je Basel II prakticky hotov. Zbývá ještě ukončit dílčí připomínkové řízení, které ale na podstatě systému již nic zásadního nezmění. Počínaje rokem 2005 by se měl nový systém začít uplatňovat i v České republice.
Přinášíme stabilitu.
Basilejský výbor je přesvědčen, že Basel II povede ke zvýšení důvěryhodnosti a stability bankovního sektoru ve všech zemích, které tento standard zavedou. „Starou“ kapitálovou přiměřenost používalo více než sto zemí a očekává se, že tyto státy plynule přejdou na nový systém. Česká národní banka (ČNB) se k Basel II staví pozitivně a aktivně komunikuje s jeho autory. Na vnitřním připomínkovém řízení se podíleli i zástupci Bankovní asociace. Jak sdělil týdeníku EURO její místopředseda Pavel Kavánek, zavádění nového standardu rozhodně nějakou dobu potrvá a současný bankovní systém na něj zatím není připraven.
ČNB je téhož názoru a ve svých připomínkách zdůrazňuje nutnost minimálně tříletého přechodného období. „Pracujeme tak, abychom mohli v roce 2005 začít koncept uplatňovat,“ říká člen bankovní rady ČNB Pavel Racocha. Centrální banka v této věci spolupracuje i s Komorou auditorů.
Domácí hrozba?
Nejmenovaný bankéř říká, že Basel II může ve světovém kontextu zničit řadu hlavně menších bank, protože náklady na implementaci všech požadavků mohou být obrovské. „Tato záležitost musí být detailně analyzována a prostudována, aby byla banka na něco podobného připravena,“ říká bankéř.
Například belgická KBC se údajně již nějaký čas systémem Basel II intenzivně zabývá. Není divu, složitá konstrukce výpočtu kapitálové přiměřenosti totiž bude mít na banky s rozsáhlými majetkovými účastmi mnohem větší a výraznější vliv než doposud. Je možné, že i některé banky v Česku se budou muset zabývat otázkou, zda mají dostatek kapitálu.
Nastane nová vlna konsolidace v bankovním sektoru? Pavel Racocha pro týdeník EURO uvedl, že tuto možnost v České republice za reálnou nepovažuje. V Česku by se totiž měla používat takzvaná standardizovaná metoda výpočtu kapitálové přiměřenosti, která je z hlediska propracovanosti nejjednodušší. Racocha říká, že z pohledu regulátora je zajímavější možnost vznášet individuální požadavky na kapitálovou přiměřenost u jednotlivých bank. Současné osmiprocentní minimum bude možné například zvýšit, když bude banka provádět rizikovější operace.
Banky se zatím příliš nebojí, že by jim Basel II mohl způsobit nějaké vážnější komplikace. „V tuto chvíli neočekáváme problémy s dodržením ukazatele,“ řekla týdeníku EURO Monika Laušmanová z České spořitelny. David Borges z ČSOB předpokládá, že potřeba kapitálu u českých bank vzroste, avšak banky by to měly přežít bez vážnější újmy. „Pro ČSOB je důležité i to, jak nový model ocení riziko České republiky, protože velká část našich aktiv je vystavena právě státnímu riziku,“ říká Borges. V současnosti mají tato aktiva nulovou rizikovou váhu, Basel II však bude požadovat stanovení váhy v závislosti na ratingu dané země.
„Mezinárodní ratingové agentury hodnotí riziko České republiky různě – jeden rating by dnes umožnil zachovat nulové váhy, při použití jiného by však bylo třeba tato aktiva považovat za rizikovější,“ dodává Borges. Případná negativní změna ratingu České republiky by proto v budoucnu mohla pro některé banky znamenat vážné potíže.
Tři pilíře.
Dohoda Basel II se nezabývá pouze kapitálovou přiměřeností. Ta představuje jen první ze tří pilířů nové dohody, je jí však z pochopitelných důvodů věnována největší pozornost. Ve výpočtu se mají promítnout tři druhy rizik – úvěrová, tržní a provozní (operační). Rizikové váhy pro jednotlivé položky aktiv mají být určovány na základě externího ratingu. Složitější verze počítají i s interním ratingem za využití detailních finančních informací. Tento systém však zatím není v českých poměrech reálné zavést. „Za velmi významný přínos dokumentu osobně považuji zvýšení povědomí o operačním riziku,“ říká Monika Laušmanová. Tvrdí, že důležitost řízení operačního rizika totiž v poslední době roste a původní ukazatel kapitálové přiměřenosti je nebral v úvahu.
Druhý pilíř Basel II promlouvá k regulátorům bankovního sektoru a zdůrazňuje nutnost existence kvalitního kontrolního systému, který by zajistil správnost a pravdivost vykazovaných údajů. Poslední pilíř má za cíl zvýšení tržní disciplíny bank. Toho má být docíleno rozšířenou zveřejňovací povinností, mají se zveřejňovat například i doposud interní mechanismy hodnocení rizik. „V případě použití nejjednodušší metody se ale velké změny v rozsahu informační povinnosti neočekávají,“ tvrdí David Borges.
