Doprava věcí z bodu A do bodu B byla po celou dobu klíčovým faktorem rozvoje lidské civilizace. Od prostého naložení nákladu na hřbet člověka, či později koně, až po dnešní TGV a raketoplány. Naši civilizaci však v současné podobě determinuje prostředek poněkud jednodušší než space shuttle. Je jím automobil.
Dnes se jich po naší planetě prohání více než sedm set milionů, přičemž podle různých předpovědí by jejich počet měl být do roku 2050 čtyřikrát vyšší. Téměř tři miliardy aut, to je obrovské číslo, které dokáže hýbat světovou ekonomikou. Zejména po stránce fosilních zdrojů energie, respektive jejich ceny. Není proto divu, že po první ropné krizi v sedmdesátých letech se vyskytly první opatrné myšlenky na úsporné vozy. Dění v devadesátých letech minulého století, jako válka v Iráku, reakce arabských zemí a prudký růst ceny ropy, který se přelil i do první dekády jednadvacátého století, tyto myšlenky akcelerovalo. A zároveň přetvořilo v cosi nového: už nejde jen o úsporné auto, ale přímo o vůz poháněný jiným způsobem než fosilními palivy.
Teorií, jak se závislosti na ropě, zemním plynu a uhlí zbavit, se vyrojilo neskutečné množství. Zároveň s nimi se vyskytli a pravidelně vyskytují různí zoufalci, kteří ve snaze přilákat na sebe pozornost, vymýšlejí různé systémy výroby energie pokud možno z ničeho. V domácích vodách loví jeden takový guru na takzvanou Aladinovu nabíječku, k zasmání doporučuji odkaz www.mwm.cz/clanek1.php?id=144. Zařízení je údajně složeno z běžných elektronických součástek. To ano, jde o běžný spínaný zdroj, avšak až na podivuhodnou, leč pro činnost zařízení evidentně klíčovou jitrnici omotanou anténou. O ní se autor „vynálezu“ v popisu činnosti takticky nezmiňuje. Tvrzení „záměrně zde neuvádíme žádné teoretické podklady, protože nehodláme ztrácet čas planými diskusemi“, hovoří za vše.
Jiný podobný guru, pro změnu v Brazílii, před lety nalezl patogenní zónu vyzařující čistou elektrickou energii z ničeho. I jal se jí okamžitě těžit. S virgulí a za doprovodu rituálních pohybů, nacpaný nějakým svinstvem z kouzelných rostlinek, prolézal křovím džungle a kladl za sebou drát. Když vše připojil na wattmetr, ukázalo se, že jeho patogenní zóna kupodivu funguje. Získal přibližně dvě stě wattů elektrického výkonu. Okamžitě se na něj nabalila tlupa podobných hledačů alternativna, a celý tento spektákl zajímal média asi měsíc. Tedy do doby, než kdosi přišel na to, že nad neprůhledným křovím džungle vede trasa vysokého napětí. Zbytek „objevu“ zařídila prachobyčejná indukce.
Také u nás to v tomto směru pohříchu nestojí za nic. Aštar Šeran zatím do své flotily, vibrující kolem matičky Země na vyšších úrovních existence, evakuoval pouze vrabce a chrousty (doufejme, že co nevidět přibere i zakladatele sekty Vesmírní lidé inženýra Bendu).
Nám obyčejným smrtelníkům je tedy souzeno prozatím čerpat energii pro provoz automobilu hezky u pumpy, což nepěkně leze do peněz. Přibývá proto i „seriózních“ myšlenek, kterak peněžence ulevit. Přes peníze totiž prý vede cesta k ekologickému automobilismu. Chce se dodat „ha, ha“, jenže znáte politiky. Veřejně pojmenujete Bursíkovy nové šaty a už vás tahá po soudech. Zatím tedy zelenofilové nadšeně juchají z hybridů, což jsou běžná auta doplněná o elektromagnetickou brzdu, elektromotor a hromadu jedů v bateriích. Suma sumárum tedy při výrobě takového hybridu zasviníme stejnou část životního prostředí a vypustíme stejný podíl emisí jako při výrobě standardního auta, ovšem s bonusem v podobě koňské dávky spotřebované energie navíc – v podobě baterií, které několikrát procestují svět na kontejnerových lodích. Dalším minusem je vysoce čistý, a tím pádem energeticky náročný materiál elektrických součástí a energie, jež jsou nutné k ekologické likvidaci všech těch dobrot po skončení jejich životnosti. Není se tedy čemu divit, že už vznikly studie, které potvrzují, že obří terénní náklaďák Hummer je ekologičtější než hybridní Prius. Měřeno celkovým, tedy i výrobním a likvidačním nárokem na energii a životní prostředí. A pro toho, kdo by zpochybňoval tyto závěry, když taktak vychází srovnání Hummer–Prius, srovnání třeba Fabia–Prius už bude jednoznačné. Pak jsou tu spektakulární výstřely po hraně ekonomické výnosnosti, jako například americká automobilka Tesla. Když se vyplatí postavit auto poháněné šesti tisíci notebookovými bateriemi, je určitě něco špatně.
A co vodíkový pohon? Z výfuku takového auta přece uniká jen pára! To musí být zelené, že zelenější není… Jen kdyby výroba a skladování vodíku coby paliva nebyly emisně v současné době a v současném mixu energetických zdrojů náročnější na životní prostředí než stará dobrá nafta. Alespoň u takzvaných biopaliv už, jak se zdá, dostáváme rozum. Konečně vyšel na světlo fakt, že zasít obilí, starat se o ně než vyroste, sklidit ho, svézt na velkou hromadu, vypálit z něj líh, a ten pak odvézt do rafinerie, je v celkovém součtu v našich zeměpisných šířkách vůči benzinu emisně negativní. Nehledě na to, že takové využití zemědělské půdy zdražuje potraviny a mafiáni si kvůli rozdělování vlivu na státní dotace ustřelují navzájem hlavy už i za bílého dne. Pro palivové články platí totéž. Jsou sice emisně čisté v provozu, avšak stejně potřebují vyrobit palivo, k čemuž je opět potřeba nemalé množství energie. Pak tu máme čisté elektromobily. Pro ně platí v podstatě to co pro hybridy, jen s drobnou výjimkou. Do auta se necpe spalovací motor, nýbrž pouze elektromotor a baterie.
Prakticky jen tento koncept má šanci na ovlivnění automobilových emisí lidstva. V konečném stadiu vývoje je nová generace lithiových baterií, které namísto klasické uhlíkové elektrody používají nanočástice křemíku. Princip spočívá v tom, že ony nanočástice dokážou absorbovat desetkrát více atomů lithia nežli klasický uhlík. A platí, že čím více lithia, tím více kapacity. Vědci, kteří se projektem zabývají, tvrdí, že tyto baterie mají desetkrát vyšší kapacitu než současné. Tím se vyřeší nejpalčivější problém elektromobilů, tedy jejich dojezd na jedno nabití. Navíc tendence současné energetiky směřují konečně k renesanci jaderných zdrojů, takže úplné elektromobily s bateriemi příští generace by časem mohly ještě více zezelenat a vyvážit tak nároky na likvidaci po skončení své životnosti. Než se však alespoň část fosilních zdrojů nahradí jadernými, bude přírodě prospěšnější jezdit klasickým, avšak úsporným autem, a pokud je to možné, alternovat bicyklem. A zachovat si zdravou míru skepse.
