EU mezi integrací a poevropštěním Balkánu
Válka v Kosovu je u konce a mapa Balkánu byla opět překreslena. K Bosně nyní přibyl další západní protektorát a v rozpočtech evropských států nová položka na straně „výdajů“.
Washington financoval válku v Kosovu a očekává, že Evropané zaplatí mír. Stabilizace bývalé Jugoslávie však předpokládá nákladné poevropštění celého Balkánu. Tyto peněžní prostředky budou chybět při úhradě procesu evropské integrace.
EU v Kosovu politicky neuspěla a dostává vzápětí novou, velmi riskantní šanci obstát alespoň hospodářsky. Mírové uspořádání na Balkáně s sebou ponese náklady na vojenskou přítomnost a budování zničeného hospodářství. Při odhadech výd ajů lze jistě žonglovat s těmi čísly, která se právě hodí. Nesporné je však pouze to, že budou v každém případě příliš vysoká. V Kosovu jdou Evropané vstříc dosud nejtěžší mírové misi v zemi plné min, zničených měst a narychlo po hřbených mrtvých. Tu i onde sice váhavě zaznívá „válečný keynesianismus , podle něhož odpovídá hodnota zničené infrastruktury hodnotě zakázek na její obnovení. Již dnes však tyto hlasy přehlušují ozvěny budoucích sporů o výši příspěvků jednotlivých evropských států na hospodářské vyztužení balkánské stabi lity.
Evropští ministři financí jsou v prekérní situaci a budou pouze obtížně opatřovat finanční krytí různých pomocných programů. „Kde vzít je také proto velice obtížná otázka, protože uvolnění prostředků pro Balkán ztěžuje smluvně zaručené omezen í rozpočtových deficitů členských zemí EU. Porušení tohoto závazku by dále oslabilo již tak slabé euro. Mírotvorná aktivita EU na Balkáně bude vázat část prostředků, které jsou určené pro vnitřní reformy (zemědělský trh), pro vyrovnávání vývojového rozdí lu mezi severem a jihem unie, ani nemluvě o nákladech na smělé plány evropské bezpečnostně-politické identity. Drastická úsporná opatření, která přijala minulý týden německá vláda, mají sloužit konsolidaci státních financí. Možná že je budou voliči tolerovat, zcela jistě se však nesmíří s další ekonomickou zátěží ve jménu malé země na periferii kontinentu. A tak se poevropštění Balkánu dostává poprvé do rozporu s evropskou integrací.
V rámci EU funguje dokonale zorganizovaný systém gigantického přerozdělování příjmů. Duševní choroba jménem „rozpočet EU obsahuje 85 miliard eur a dobrou polovinu z něj zaujímá úředně organizované vydírání výpalného jménem „zemědělské subvenc e . Ačkoliv je finanční reforma EU nevyhnutelná, mohli jsme na posledním setkání špičkových politiků v Berlíně sledovat důvěrně známý obraz. Francouzi uhájili privilegia v zemědělství, Britové svůj rabat a jihoevropské státy si udržely pří stup k plným bruselským krmítkům. Volby do Evropského parlamentu, proběhnuvší za ostentativního nezájmu evropské veřejnosti, ukázaly, že jediný skutečně sjednocující cíl evropských obyvatel je uchovat a zvýšit svůj vlastní životní standard. Vol iči zemí, které do rozpočtu unie přispívají více, než z něho dostávají, požadují již delší dobu, aby jejich platby byly sníženy. Na pořadu dne je již delší dobu banální a zároveň fatální otázka, jakou cenu má integrace pro občany zemí EU. Zdá s e, že sjednocená Evropa pro většinu z nich končí přesně tam, kde je třeba se začít dělit o peníze.
Bilancujeme-li dosavadní aktivity EU s cílem jejího rozšíření na východ, tak konstatujeme, že hekticky přešlapuje na místě. V květnu vstoupila v platnost Amsterdamská smlouva, avšak ochuzena o organizační reformy nutné pro přijetí nových členů. Při berlínské schůzce nebyl uskutečněn žádný z oněch ambiciózních plánů, které představují „conditio sine qua non pro rozšíření EU na východ. Subvence rolníkům sice nebudou do roku 2006 reálně stoupat, avšak zároveň nebyl kohezní fon d snížen, nýbrž zvýšen ze tří na 18 miliard eur a také do takzvaného „strukturálního fondu přibylo dalších patnáct miliard eur. Zůstává záhadou, odkud by mělo přijít oněch necelých sto miliard dolarů, které budou podle bruselských výpočtů potřebné pr o integraci nových členských zemí.
V posledních letech je Evropa tvůrcem zřetelně více dějinných událostí, než je schopná zpracovat. Maďarský premiér Orbán nedávno poznamenal, že členství bývalých socialistických států v EU je od roku 1990 permanentně vzdáleno pouze pět let. Finančn í pomoc EU pro Balkán je pravděpodobně onou pověstnou poslední kapkou, která rozhoduje o tom, že vstup členů „první vlny do EU se bude odehrávat nejdříve v druhé polovině příštího desetiletí.
Jisté je, že tam, kde unie dosáhne hranice svých ekonomických možností integrovat nové členy, bude vytyčena budoucí politická hranice mezi Východem a Západem evropského kontinentu.
