Bída padá i na generální ředitele – ovšem zlehka

19. 3. 2002

I šéfy dostihla recese, ale trochu jinak než nás, běžné smrtelníky

Odborníci na odměňování již celé měsíce předpovídají nejvýše postaveným manažerům zlé časy: s ředitelskými platy za rok 2001 to prý stejně jako s ostatními mzdami nebude nejlepší. Ze současných předběžných údajů vyplývá, že pochmurné předpovědi analytiků se vyplnily. Poprvé za posledních sedm let americké generální ředitele nejspíše postihl pokles odměn, který půjde do dvouciferných čísel.
Alespoň to naznačují první ukazatele. Z více než 400 dosud předložených materiálů pro akcionáře a jejich zmocněné zástupce (takzvaných proxy statements) lze vyčíst, že patnáct nejlépe placených ředitelů dosáhlo průměrného výdělku 108,8 milionu dolarů. Vyplývá to z údajů databáze ExecuComp agentury Standard & Poor’s. Tato částka je součtem mzdy, prémií a hodnoty uplatněných opcí. Ve srovnání s rokem 2000, kdy si první patnáctka vydělala 132,5 milionu USD, jejich výdělek poklesl o osmnáct procent. A přece byli i tací, kteří se omezovat nemuseli. V jejich čele stojí tři generální ředitelé, jimž převážná část příjmu za rok 2001 plynula z opcí. Nejvíc vyinkasoval Lawrence J. Ellison ze společnosti Oracle, který uplatnil 23 milionů opcí a získal za ně 706 milionů dolarů. Jozef Straus z JDS Uniphase za opce dostal 150,3 milionu a Howard Solomon z Forest Laboratories 147,3 milionu.
Důvodů (relativně) hubených manažerských odměn je hned několik. Kvůli poklesu prémií vázaných na výkonnost spadla průměrná odměna střemhlav dolů o 79 procent na 2,4 milionu. Ještě větší vliv měl mizerný akciový trh. Realizační cena ředitelských akciových opcí je často vyšší než aktuální cena akcií, přičemž výnosy z realizovaných opcí - ty tvoří největší díl příjmů generálních ředitelů - se propadly o bezmála dvanáct procent na 106,6 milionu dolarů.
Plní tedy odměny založené na výkonnosti svůj účel? Pokud jde o prémie, tak asi ano. Firma William M. Mercer, která poskytuje poradenství v oblasti odměňování, zkoumala stovku firem, které jako jedny z prvních proxy statements předložily. Studie dospěla k závěru, že jak střední čistý příjem, tak i prémie generálních ředitelů u zkoumaných firem vloni poklesly o třináct procent.
Když se ale podíváme na udělování opcí a na to, jak firmy přehodnocují vazbu mezi odměnami a výkonností, obrázek je zcela jiný. V roce, kdy to šlo s hospodářským výsledkem mnoha firem z kopce a kdy leckterého akcionáře čekala ledová sprcha, si většina „generálů“ ze svých závratných odměn ukrojila jen nepatrně. Představenstva se mohla přetrhnout, aby přehodnotila cenu takzvaných underwater options (kde dohodnutá realizační cena převyšuje aktuální cenu akcií), přiznala kvanta nových opcí, nebo to nějak zařídila s platem závislým na výkonnosti, jen aby jejich generální ředitelé byli co nejvíce ušetřeni strádání akcionářů.
Tak třeba společnost Coca-Cola. Její představenstvo si v roce 2000 vysloužilo pochvalu za vysoké cíle, které stanovilo generálnímu řediteli Douglasovi N. Daftovi jako podmínku pro získání jednoho milionu akcií. V květnu ovšem laťku posunulo o dost níže, protože se snížily cíle pro růst hospodářského zisku. Představenstvo Daftovi také zvýšilo plat o osmnáct procent na 1,5 milionu dolarů, prémie o šestnáct procent na 3,5 milionu a příděl opcí na jeden milion z původních 650 tisíc. V roce, kdy čisté provozní výnosy víceméně stagnovaly a akcie poklesly o 23 procent, byl Daft devátým nejlépe placeným generálním ředitelem - jeho odměna dosáhla úhrnem 55 milionů dolarů. Jako důvod pro zvýšení představenstvo udalo „velmi efektivní vedení pracovníků a prozíravost na mimořádně složitém trhu“.
Také v dalších firmách si našla představenstva cestičky, jak své řídící pracovníky odměnit i v nepříznivém roce. Generální ředitel Texas Instruments Thomas J. Engibous přišel o prémie ve výši 1,3 milionu dolarů, protože společnost v roce 2001 zaznamenala při výnosech 8,2 miliardy ztrátu 201 milionů dolarů. Akcie během roku spadly o 39 procent, ale přesto mu představenstvo zvýšilo plat o pět procent na 836 700 dolarů a počet přiznaných akciových opcí mu ze 700 tisíc zvedlo na 842 tisíc. Výbor představenstva pro otázky odměňování poukázal na jeho „trvalý přínos k realizaci strategického plánu společnosti“.
Ovšem letos si už řada generálních ředitelů nevýhody odměn závislých na stavu trhu uvědomuje. Proto konzultanti v oblasti odměňování uvádějí, že mnoho ředitelů se bude snažit o to, aby část platu na ceně akcií nezávisela. V budoucích smlouvách ředitelů se bude nejspíše daleko více počítat s odměnami ve formě akcií, jejichž udělování bude vázáno na splnění provozních cílů (například růst zisku). Na tento systém už přešly firmy Alcoa, Dean Foods a další.
Někteří ředitelé samozřejmě štědrou odměnu dostali zcela oprávněně. Odměny Richarda H. Browna z Electronic Data Systems (EDS), technologické firmy z texaského města Plano, zahrnovaly prémie ve výši sedmi milionů dolarů, což je oproti předchozímu roku více než dvojnásobek, dále pak 750 tisíc opcí a navíc omezené akcie (restricted shares) v hodnotě 27,7 milionu dolarů. Výnosy EDS vzrostly o dvanáct procent na 21,5 miliardy a čistý zisk se vyhoupl o 19 procent na 1,4 miliardy dolarů. „Většina z těch lidí dostává až příliš mnoho,“ říká Terry McLaughlin, ředitel investic u společnosti Ashland Management, která vlastní milion akcií EDS. „Ale když firmu vedou úspěšně, nemám důvod si stěžovat.“
Snad. Ovšem pokud by pokles manažerských platů během dvou let vedl firmy k tomu, aby pro své ředitele zaváděly odměny nového stylu, pak by investoři i nadále mohli zaznamenávat ztrátu, zatímco ředitelé by vyvázli víceméně bez újmy.

Ředitelské odměny Kdo zatím za rok 2001 drží první příčky

LAWRENCE ELLISON
Oracle
706,1 MILIONU USD

JOZEF STRAUS
JDS Uniphase
150,8 MILIONU USD

HOWARD SOLOMON
Forest Laboratories
148,5 MILIONU USD

RICHARD FULD JR.
Lehman Brothers
105,2 MILIONU USD

TONY WHITE
Applera
61,9 MILIONU USD