Jakkoli se souboj Trumpa s Bidenem mohl jevit jako nekonečný, Amerika zažila i prezidentské klání, jehož výsledky nebyly známé déle než měsíc. Přesně před dvaceti lety. Když slavil na počátku nového tisíciletí vítězství George Bush mladší, měl za sebou trnitou cestu – nejasný výsledek na Floridě popostrčil rozhodnutí o americkém prezidentovi až k Nejvyššímu soudu.
Al Gore, McCain, Clintonová
Po vyostřené kampani mezi texaským guvernérem Bushem a tehdejším demokratickým viceprezidentem Alem Gorem se během sčítání hlasů vyjevila jako zásadní Florida. Bush měl ve státě náskok méně než tisíc hlasů, a tak začalo přepočítávání volebních lístků. Proces však zastavil Nejvyšší soud, a to v době, kdy spočtené hlasy favorizovaly Bushe.
Floridští volitelé tedy připadli Bushovi, stejně tak místo v
Oválné pracovně. Protikandidát Al Gore, přestože měl důvody pokračovat v
dalších právních potyčkách kvůli pochybám ohledně integrity výsledků na
Floridě, vystoupil před médii a slovy „Přestože silně nesouhlasím s rozhodnutím
soudu, akceptuji jej,“ uznal svoji porážku a vyzval své podporovatele ke
sjednocení se za novým prezidentem Bushem.
„Poblahopřál jsem senátoru Obamovi ke zvolení prezidentem země, kterou oba milujeme. V kampani tak dlouhé a obtížné jako byla tato jeho úspěch sám o sobě vyvolává můj respekt k jeho schopnostem a vytrvalosti,“ pronesl poražený John McCain v proslovu, když přiznal prohru v souboji se senátorem Barackem Obamou v roce 2008. Tato McCainova slova nyní znovu obletěla Ameriku jako příkladné gesto poraženého lídra poté, co z Bílého domu od současného prezidenta Trumpa padala nařčení o volebním podvodu a snaze jeho oponentů „ukrást volby“.
Před čtyřmi lety se někdejší ministryni zahraničí nemluvilo po prohře se současným prezidentem ke svým příznivcům jednoduše. Hilary Clintonové volební průzkumy předvídaly vítězství, přišel ale šok. Překvapení zaplavilo celou zemi, když se extravagantní miliardář bez politické zkušenosti stal novým nájemcem Bílého domu.
Clintonová čelila v kampani ostrým útokům ze strany Trumpa,
nakonec ji volilo o necelé tři miliony více lidí. Systém volitelů za jednotlivé
státy ale rozhodl v její neprospěch. Přesto tradici neporušila. V duchu
povolebního smíření a uctění demokratického procesu telefonicky gratulovala
vítězi a ráno poté apelovala v projevu: „Musíme akceptovat výsledky a dívat se
do budoucnosti.“ V projevu, který si ani dopředu nepřipravila, protože si byla
jistá, že jej nebude muset pronášet.
Uznání prohry jako tradice
Podle zdrojů CNN Trump nemá v plánu uznat porážku. To by byla bezprecedentní situace v amerických dějinách, avšak ze zákona není akt uznání prohry nutný, jde o tradici. Co bude tedy následovat, pokud současný prezident odmítne porážku?
Proslov poraženého je gestem směrem k celé společnosti, aby
se sjednotila navzdory předvolební polarizaci, ale má i další důležitou funkci
- pomoci k poklidnému převzetí moci, tedy předání pravomocí současného
prezidenta do rukou nástupce právě zvoleného (tzv. president-elect).
Přestože Trumpova vyjádření vzbuzují obavy, jak bude spolupráce probíhat, takzvaný „proces přechodu“ již fakticky úředníci z Trumpovy administrativy a tým Joea Bidena zahájili před několika měsíci. Současný prezident však může předání komplikovat. Podle CNN se například může stát, že jeho vláda odepře Bidenovým přechodovým týmům přístup k federálním agenturám nebo se bude snažit celý přechod zpomalit.
Nyní v americkém systému nastává období, ve kterém je
dosluhující prezident označován termínem „chromá kachna“ (lame duck), protože je
jeho moc omezena a kvůli blížícímu se konci v úřadu má menši vliv na ostatní
politiky či rozhodnutí. V průběhu tohoto přechodného procesu následují další
formality vedoucí k předání moci. Už 14. prosince se sejde Sbor volitelů, který
oficiálně zvolí nového prezidenta. Začátkem ledna pak zasedá nový Kongres, o
tři dny později Sněmovna a Senát společně symbolicky spočítají hlasy volitelů,
na což dohlíží viceprezident USA, který je zároveň předsedou Senátu.
Je tedy otázkou, zda tento moment, kterého se bude účastnit Trumpův viceprezident Mike Pence, bude tím, kdy Donaldu Trumpovi dojde, že je po všem. Americká ústava v každém případě mluví jasně o datu 20. ledna, kdy proběhne inaugurace nového prezidenta. Pokud dojde na nejhorší scénář a Trump nebude schopen připustit prohru, je ve hře tajná služba Spojených států, která je připravena ho vyvézt z Bílého domu.
Autorka je spolupracovnicí redakce
