Před dvanácti měsíci málokdo z Gruzínů věděl, jak Bidzina Ivanišvili vypadá. Do roka a do dne však stačil sjednotit gruzínskou opozici, získat si oblibu u obyčejných lidí a nyní i porazit v parlamentních volbách stranu prezidenta a dosavadního miláčka Západu Michaila Saakašviliho.
Donedávna si žil gruzínský miliardář Ivanišvili svůj spokojený život v ohromném proskleném domě nad Tbilisi. Dopoledne řídil své obchody v Rusku, pak se věnoval charitě, pro povyražení si mohl odskočit do své soukromé zoo plné tučňáků, lemurů či zeber. A večer mohl rozjímat při víně pod díly Roye Lichtensteina či Damiena Hirsta a přemýšlet, zda 95 milionů dolarů za obraz Dory Maar s kočkou od Pabla Picassa nebylo přece jen moc.
Po roce je vše jinak. Introvert vstoupil do politiky a obrátil se proti svému dosavadnímu spřízněnci, prezidentu Michailu Saakašvilimu. Sjednotit věčně rozhádanou opozici bylo přitom to jednodušší. Úředníci autoritářského Saakašviliho totiž Ivanišviliho zbavili občanství, podnikli razie v jeho bankách a odsoudili ho také například k pokutě 45 milionů dolarů za údajné porušení zákonů o financování volební kampaně.
Jiného soka by to asi zlomilo. Boháče s majetkem ve výši 6,4 miliardy dolarů a francouzským pasem v záloze však ne. Svoji koalici Gruzínský sen dovedl až k vítězství a mohl se zadostiučiněním prohlásit: „Je to poprvé v gruzínské historii, kdy vláda bude změněna prostřednictvím voleb.“
Akcionář Gazpromu gruzínským premiérem
Pro gruzínského prezidenta Saakašviliho je porážka od Ivanišviliho mimořádně hořká. Saakašvili se vždy stylizoval do jediného možného obránce gruzínské demokracie a nezávislosti před Ruskem a tuto image dokázal prodat i na Západě. Ten ho za to po Revoluci růží v roce 2003 obdivoval. Pak sice obdiv trochu opadl, ale po pětidenní válce s Ruskem a proproti hlášení Vladimira Putina, že by Saakašviliho nejraději „pověsil za koule“, se Západ opět semkl na podporu svého oblíbeného „Míši“.
Nyní však přišel miliardář, před rokem v politice ještě zcela neznámý, navíc léta žijící a podnikající v Moskvě, který opakoval: „Je to od Saakašviliho jen hra na demokracii, jen na povrchu vše funguje. Saakašvili bazíruje na tom, že je demokrat. Ale jakmile by to Západ odmítl, byl by najednou bez moci uvnitř země i venku.“ A Gruzíni ve zkorumpované zemi s 16procentní nezaměstnaností to Ivanišvilimu odsouhlasili.
Saakašvili se ještě na poslední chvíli pokusil rozehrát Ivanišvilimu ruskou kartu: „Ti, kdo zde chtějí poslouchat Putinovy rozkazy, budou z voleb velmi zklamaní.“ Ale Gruzínům je nyní zjevně velká geopolitika ukradená. Chtějí práci a více demokracie. Obojí nyní nabízí spíše Ivanišvili.
Oligarcha z Moskvy
Když se Ivanišvili před rokem rozhodl vstoupit do politiky, měl všechny předpoklady k tomu neuspět. Měl sice peníze, ale to bylo tak vše. Pro obyčejné Gruzíny byl až nesnesitelně bohatý a libující si v často nevkusném postkomunistickém snobství. Ne náhodou proto v předvolebních klipech detailně zmiňoval těžké podmínky, ve kterých vyrostl.
„Až teď si uvědomuji, v jaké chudobě jsem vyrostl. Ale v dětství jsem to tak nevnímal,“ říká a sděluje voličům, v jak láskyplné početné rolnické rodině ve vesnici Čorvila prožil mládí. Jen svou cílevědomostí dokázal vystudovat inženýrství a ekonomii na univerzitě v Tbilisi. Pak se přesunul do Moskvy, kde v roce 1982 obhájil svou doktorskou práci na téma vědecké organizace práce.
Oč více Ivanišvili mluví o chudobných začátcích, o to méně popisuje svůj byznys v Rusku. Po pár letech na postu výzkumníka ve státním ústavu práce v Tbilisi raději vědeckým institucím začal prodávat počítače. Na tom vydělal první velké peníze. Po pádu komunismu potkal i svého budoucího obchodního partnera Vitalije Malkina, který se mimochodem také dal na politiku, ale v Rusku.
Během ruské divoké privatizace nakupoval podniky za miliony a prodával za miliardy jako ostatní oligarchové kovbojského Jelcinova kapitalismu. Mistrovským úlovkem byla banka Russkij kredit, okolo které vybudoval s Malkinem celý svůj holding.
Rusové ho nyní potkávají prostřednictvím jeho byznysu prakticky každý den, protože kromě akcií Gazpromu, Lukoilu a dalších strategických podniků vlastní i řadu spotřebitelských řetězců, například síť drogerií Doktor Stoletov. Ivanišvili sice tvrdí, že všechny své ruské aktivity prodal a utržené peníze investuje do Gruzie, ale málokdo mu to věří.
Saakašvili možná sázel právě na to, že podnikatel zbohatlý v Rusku nemůže být pro něj v Gruzii, která si od Putinova režimu tolik vytrpěla, reálnou konkurencí. Vždyť Ivanišvili navíc léta užíval i ruské jméno Boris, než se zpět nechal přejmenovat na Bidzinu. Nyní se ukazuje, že se Saakašvili spletl. Gruzie, která ještě před čtyřmi lety regulérně s Ruskem válčila, bude mít nejspíše za premiéra akcionáře Gazpromu, jehož obchodní partner je senátorem Putinova režimu.
Lidumil z Tbilisi
Po Revoluci růží Ivanišvili vyměnil své luxusní moskevské a londýnské rezidence za rodnou vesnici Čorvilu. Přestože se bránil jakékoli publicitě, brzy o něm bylo známo, že se vrhl na charitu. V Tbilisi nevystavil jen svůj honosný dům, ale i velkou katedrálu svaté Trojice. Postavil v zemi na 500 škol a 600 kostelů. V Čorvile otevřel nemocnici s bezplatnou péčí.
V umění nenakupuje pro sebe jen díla za obří sumy (má je uložené bezpečně v Londýně, ve svém domě má jen dokonalé kopie), ale i financuje divadla a umělecké spolky. „Mým kapitálem nejsou peníze,“ opakuje Ivanišvili a Gruzíni mu to po jeho letech dobročinnosti z velké části věří.
V nedávných průzkumech však ještě Ivanišvili figuroval jen jako jeden z vlivných rádců Saakašviliho. Nyní to působí absurdně, ale ještě před pár měsíci to opravdu byl fungující tým politika a podnikatele. Nyní se Ivanišvili snaží působit, jako by se Saakašvilim neměl nikdy nic společného.
Když v dubnu tohoto roku zakládal svou opoziční koalici Gruzínský sen, stále to vypadalo ještě jako vtip. V nesourodém společenství se sešlo šest stran a několik dalších koalic s tak bizarními názvy jako Průmysl zachrání Gruzii. Po boku Ivanišviliho se objevili liberálové, nacionalisté, xenofobové i Saakašvilim odstavení aparátčíci někdejšího prezidenta Ševarnadzeho.
O volební kandidátce také jeden neví, zda to není vtip. Za Ivanišviliho, kterého úřady zbavily občanství, kandiduje jeho žena. Dále se vedle řadí šachový velmistr, diplomat či fotbalista. Ale například právě angažmá bývalého kapitána fotbalového AC Milán Kachy Kaladzeho, jakéhosi místního Davida Beckhama, jistě Ivanišviliho populistické koalici přineslo cenné body. Touha sesadit společného nepřítele Saakašviliho je tak udržela pohromadě až do vítězných voleb.
Přetahovaná se Saakašvilim
Ivanišvili hned po volbách ukázal, že asi i nadále bude mistrem nepředvídatelných zvratů. Pracně budovanou koalici hned po vítězství rozpustil. „Je to velmi zdravý proces, od začátku jsem usiloval o to, aby parlament nebyl jednobarevný. Nejde o rozkol. Přispějeme naopak k tomu, že v parlamentu vzniknou nejméně tři strany, abychom mohli vést spory o jednotlivých problémech.“ Program, pro který většina Gruzínů v pondělí hlasovala, tak vlastně už dnes nemá kdo naplňovat.
Nejsilnější stranou tak paradoxně nejspíš dál zůstane Saakašviliho Sjednocené národní hnutí. Že změna v Gruzii nemusí být výrazná, naznačuje i Ivanišviliho prohlášení, že lidé by na jeho výhru měli reagovat klidně a nezapomenout, že i „ti, kdo hlasovali pro Sjednocené národní hnutí, jsou naši bratři“. Možná se tak Saakašvili a Ivanišvili vrátí po roce krutých rozmíšek k osvědčené spolupráci.
Čtěte také:
Volby v Gruzii vyhrála podle prvních odhadů opozice
Rusko s Gruzií podepsalo dohodu, může do WTO
Kdo jsou nejbohatší politici na světě? Zjistěte to v žebříčku
Největší spor asi vypukne o ekonomický program nové vlády. Gruzínský sen sliboval v předvolební kampani takové bizarnosti, jako je nový podpůrný zemědělský fond za miliardu dolarů, přičemž Ivanišvili slíbil poskytnout třetinu prostředků. Stejně tak slíbil levnější půjčky a další jen těžko realizovatelné projekty.
Západ nejvíce samozřejmě zajímá, zda se změní zahraničněpolitická orientace Gruzie, označované až dosud jako „zárodek demokracie“ na Kavkaze. Přestože se Saakašvili snaží vykreslit vítěze voleb jako agenta Ruska, Ivanišvili tvrdí, že má stejné cíle jako prezident. „Naše politika je evropská, jsme pro euroatlantickou integraci. Není zde žádná náhrada za NATO,“ ujišťuje. I v Saakašviliho zájmu je se s Ivanišvilim dohodnout. Nedokázal se ho zbavit administrativní šikanou a příští rok vyprší jeho prezidentský mandát. A nastupující premiér Ivanišvili bude nejspíš nejvážnějším uchazečem i o prezidentský úřad.
Bidzina Ivanišvili
» narodil se 18. února 1956 do chudé rolnické rodiny v Čorvile
» vystudoval inženýrství a ekonomii v Tbilisi, doktorát obhájil v roce 1982 v Moskvě
» začal podnikat s počítači, v ruské divoké privatizaci závratně zbohatl a vytvořil svůj holding okolo banky Russkij kredit
» jeho jmění časopis Forbes odhaduje na 6,4 miliardy dolarů
» v roce 2004 se vrátil zpět do Gruzie a stal se významným filantropem, postavil stovky škol, kostelů a nemocnic
» před rokem vstoupil do politiky, před půlrokem sjednotil opozici do koalice Gruzínský sen a nyní vyhrál parlamentní volby
» libuje si v drahém umění, s manželkou Katrinou má čtyři děti, v současnosti je bez gruzínského občanství
