perex místo podtitulku
Týdeník EURO vychází již desátý rok, a přesto existuje autor, který publikoval své komentáře v každém jeho vydaném čísle. Kdo hádá, že jde o šéfredaktora, netrefil se. Tím neuvěřitelným vytrvalcem je kreslíř Jiří Slíva. A právě Jiřího Slívu vyznamenala v listopadu jeho stavovská organizace, Česká unie karikaturistů, svým nejvyšším vyznamenáním Řádem bílé opice. Spolu se Slívou byl za mimořádné zásluhy o český výtvarný humor oceněn i dlouholetý organizátor výstav kresleného humoru Robert Radosta.
Kde bere letos šedesátiletý Jiří Slíva každý týden nápady ke svým vtipným, někdy laskavým, jindy sarkastickým kresleným komentářům? Nebo jak ho napadlo geniálně spojit Monu Lisu, Charlieho Chaplina a Mickeyho Mouse v zavinovačce v obraz Svaté rodiny?
„Kde bere člověk nápady?“ ptal se také Josef Kobra Kučera, když před čtvrt stoletím zahajoval vernisáž Jiřího Slívy v Galerii Fronta. Odpověděl si citací z Chaplinova životopisu: „Prostě tím, že vytrvá až na sám pokraj šílenství.“
Letošní laureát Řádu bílé opice začal studiem slévárenství na střední průmyslové škole strojní. Po něm chronologicky následovaly: bigbeatová skupina The Spiders, práce v dřevotruhlárně ve Frankfurtu nad Mohanem a toulky po Beneluxu, studium na Vysoké škole ekonomické, práce v oddělení prognostiky Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV, básničky ilustrované perokresbami, svatba s Marcelou Hekšovou, hra na bicí v pásmech Skoumala a Vodňanského, syn Jan, příležitostné publikování kresleného humoru. Pak přišel 1. červenec 1979, kdy Jiří Slíva „zběhl na volnou nohu“. Narodila se mu dcera Hana a začal se živit jako kreslíř. Ke kresbě postupně přidal litografie, lepty a oleje, řadu výstav i souborných publikací.
Káva, jazz a víno patří k jeho nejčastějším tématům. Mít vlastní kavárnu či vinárnu, neváhal bych ani vteřinu, jaké obrazy či litografie pověsit na zeď. Vinný anděl nad opilcem balancujícím na tenké kládě nad propastí nebo Přípitek klaunů žonglujících se třinácti sklenkami s červeným vínem by byly přesně těmi výjevy, pod nimiž bych nyní popíjel svatomartinské. A kavárenské schůzky bych si dával u stolku pod obrazem Tabu, o nemožnosti popovídat si v rámci pravidel prudérní politické korektnosti, která zasahuje i do velmi nepolitických slovníků.
Česká unie karikaturistů předala Slívovi a Radostovi řád při své valné hromadě v pražském Mánesu. Její místopředseda, již zmíněný Josef Kobra Kučera, byl toho večera dobře naložený a na letošní držitele ceny pěl dlouhé ódy. A když došlo na Řád bílé opice, zaznělo od předsednického stolu závažné upozornění: po nejvyšších vyznamenáních unie karikaturistů vždy následují i nejvyšší státní vyznamenání České republiky.
