aneb od "zeleného z rafinerie" po špičková vínaTak jako čeští turisté v cizině prahnou po regionálních specialitách, návštěvníci naší země velmi rádi zkoušejí ty zdejší. Po zpravidla neúspěšném pokusu s pravým českým knedlíkem můžeme vylepšit pověst naší gastronomie bílým moravským vínem.
aneb od „zeleného z rafinerie“ po špičková vína
Tak jako čeští turisté v cizině prahnou po regionálních specialitách, návštěvníci naší země velmi rádi zkoušejí ty zdejší. Po zpravidla neúspěšném pokusu s pravým českým knedlíkem můžeme vylepšit pověst naší gastronomie bílým moravským vínem.
Nejčastějším reprezentantem našich vinic je odrůda Müller-Thurgau, jež je mezi vinaři oblíbena především pro rychlejší zrání hroznů. Ačkoli vám nikdy nenabídne mimořádné zážitky, obvykle uspokojí slušným standardem. V míře rozšíření se mu vyrovná už jen Veltlínské zelené, odrůda typická pro rakouské vinařství. I tato réva slouží spíše k výrobě běžných vín, ale příležitostně se najdou velmi přitažlivé výjimky. Stejně tak ovšem i případy, kde by se víno dalo místo „zelené“ označit spíše jako „Veltlínské zelné“. Množstvím málo zastoupená je odrůda Veltlínské červené ranné, zkráceně VČR, neboli „večerka“. Pro vinaře amatéry bývá vždy velkým překvapením, že se také z červených hroznů dělá bílé víno.
Sauvignon a ryzlinky
Dalších třináct bílých odrůd pěstovaných na Moravě ani v součtu nedosáhne rozšíření zmíněných dvou. Zato mezi nimi najdeme velmi ušlechtilé odrůdy, které mohou - ovšem za optimálních podmínek - dát skutečně špičková vína. Patří k nim především Sauvignon, o němž se léta tradovalo, že moravský má vůni kopřivovou, zatímco francouzský broskvovou. Dnes už je dobře známo, že kopřivové aroma není žádnou lokální zvláštností, ale průvodním jevem nedozrálých hroznů této odrůdy. Vynikající Sauvignony některých kvalitních moravských výrobců to jen potvrzují. Rovněž Ryzlink rýnský má potenciál k tvorbě vynikajících přívlastkových vín, v nichž se plnost snoubí s příjemným kořenitým charakterem. Jeho jmenovec, Ryzlink vlašský, s ním nemá ve skutečnosti vůbec nic společného a zpravidla končí jako vděčný základ šumivých vín.
Populární Chardonnay
Navzájem příbuzné jsou naopak burgundské odrůdy, u nás doposud nazývané Rulandským bílým a šedým. Patří k nim i blízké Chardonnay, jehož popularita stále stoupá a i u nás svědčí o měnícím se vkusu milovníků vína. Zvláštní skupinu tvoří velmi aromatické odrůdy - Tramín, Pálava, Muškát moravský nebo Irsai Oliver mají budoucnost především v podobě sladších vín, s přírodním zbytkovým cukrem, které by si našly svoje místo u tabule buď jako aperitiv nebo jako doprovod sladších jídel a dezertů.
„Rafinérie“ a středně velcí
Mezi vinařskými výrobci u nás v posledních letech vykrystalizovaly tři skupiny producentů. První skupinu tvoří velkovýrobci. Přestože jich není ani desítka, ovládají rozhodující část trhu. Mezi milovníky vína jsou tyto podniky nepříliš lichotivě nazývány „rafineriemi“. Ne snad pro chuť prodávaného vína, to je dnes naštěstí i u těch nejnižších kategorií od ropných produktů k rozeznání, ale spíše pro průmyslovou povahu výroby, která je cílena na masového konzumenta. Vína těchto gigantů tvoří základní nabídku všech supermarketů a jsou charakterizována nízkou cenou a současně i zcela nezáživnou kvalitou. Zdaleka ne všechny velkovýrobce je ale nutno házet do jednoho pytle, jak o tom svědčí mimo jiné i pravidelné hodnocení Profitu na této straně. Druhou část tvoří středně velcí výrobci. Jedná se někdy o soukromá vinařství, ale spíše o malá družstva či vinařská sdružení. Ta disponují dostatečnou výrobní kapacitou na to, aby mohla proniknout do širšího povědomí a současně si udržet individuální přístup ke zpracování hroznů a výrobě vína. To se samozřejmě velmi příznivě odráží na jeho vlastnostech i kvalitě. Právě proto jsou zejména tito výrobci znalci vyhledáváni.
Malý vinař - dobrý vinař?
Poslední skupinu představují drobní výrobci. Všeobecně málo známí, ale šeptandou pověstmi opředení. Najít si toho „svého“ vinaře je totiž to pravé potěšení vinařského fajnšmekra. Slovy „Už jsi pil neuburk od Nováka z Horní Lhoty? Opravdu ještě ne!?“ vytváří tazatel nejen mlžný závoj tajemna kolem osoby výrobce, ale dává najevo i svou naprostou odbornou převahu nad dotazovaným. V polovině případů si navíc nemůžete být jisti, zda se nejedná o mystifikaci. Objektivně vzato mají ale malí výrobci dnes nejméně výhodnou pozici - požadavky na technologickou čistotu vína jsou stále vyšší a pořídit si odpovídající technické vybavení je většinou nad jejich síly. Udržet se do budoucna znamená jediné - vytvářet opravdu kvalitní a jedinečná vína, za které bude zákazník ochoten zaplatit podstatně více než za běžnou produkci.
