Tisícové demonstrace proti jmenování Marie Benešové ministryní vnitra jsou pochopitelným, byť pro mnohé asi překvapivým projevem obav veřejnosti ze zásahu politické moci do průběhu trestního stíhání premiéra Babiše. A nutno dodat, že z tohoto pohledu svůj účel plní. Odložit případ a zastavit stíhání bude nyní pro městského státního žalobce Šarocha těžší než kdykoli před tím.
Na druhé straně démonizování jakýchkoli změn v justici a zejména ve státním zastupitelství je poněkud krátkozraké a je také projevem slabší paměti. Není to tak dávno, kdy se v politice silně angažovali vrcholní státní zástupci, když se při reorganizaci policie aktivně postavili za Andreje Babiše a fakticky mu pomohli vyhrát volby až tak výrazným rozdílem, že se stal pánem situace. A když to domyslíme, tak nemůžeme přehlédnout, že titíž státní zástupci dláždili, byť asi ne zcela záměrně, cestu k moci našemu miliardářskému premiérovi široce medializovanými kauzami, z nichž asi ta nejstarší, týkající se bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové, se nyní před soudem pomalu, ale jistě rozpadá na drby a pomluvy.
A neměli bychom při obraně právního státu ani přehlížet, že až Ústavní soud musel zakročit proti dlouhodobé, běžné a evidentně neústavní praxi, kdy si policisté a státní zástupci fakticky vybírali spřátelené soudce k povolování odposlechů či uvalování vazby. A týkalo se to i těch nejsledovanějších politických kauz, při nichž si právě špičky státního zastupitelství vytvářely aureolu nedotknutelného inspektora Cataniho a prosazovali přitom legislativní změny, kterými by svou faktickou moc na léta zabetonovali praktickou neodvolatelností a zbavili se rizika, že někdo bude hodnotit kvalitu a výsledky jejich práce. A třeba v případě Ivo Ištvana je to na víc než jen zvednuté obočí.
K tématu čtěte dále:
Benešová chce zavést funkční období pro žalobce. Nejvyšší státní zástupce Zeman souhlasí
Neměly by nás děsit ani řeči o tom, že si lze trestní stíhání v Česku objednat. Ono to totiž jde nejspíše všude na světě. Jen to má různou cenu a četnost výskytu.
I policisté a státní zástupci jsou jen lidé. Před nějakými patnácti lety se o účelovém trestním stíhání mluvilo v byznysových kruzích dost často, protože se vyskytovaly případy, jako byl třeba ten v Kosteleckých uzeninách, kde bylo představenstvo zastupující především malé akcionáře, kteří nechtěli svůj podíl prodat Andreji Babišovi, stíháno pro tunelování tak dlouho, dokud neprodali. Pak byla věc odložena.
Proti každému zlu je třeba bojovat a kvůli tomu i existuje orgán zvaný GIBS, který se opakovaně a důkladně vyšetřovatelem Čapího hnízda zabýval a dosud na nic nepřišel. Pokud se premiér dostane před soud, a zatím to tak vypadá, bude buď odsouzen, nebo osvobozen. V druhém případě na tom bude stejně jako každoročně zhruba tisícovka lidí, kterým se stát omlouvá za nezákonné stíhání, a mohou mít pocit, že si na ně ty policajty někdo objednal. Na rozdíl od mnoha z nich přitom Babiš nezažil vazbu ani domovní prohlídku, a dokonce ani nepřišel o práci a o rodinu.
Skoro by si člověk řekl, že kauza Benešová vypadá jako bílý psík, díky jehož sledování můžeme přijít o jiné a důležitější události.
