Bio bio bionafta

Nová fabrika v ústecké Setuze má poporodní komplikace

Jezdíte na naftu? Připravte se na to, že příměs biosložky - metylesteru řepkového oleje (MEŘO) - nejspíše poroste rychleji, než stanoví nyní platný zákon. Na poslance společně tlačí pěstitelé řepky a výrobci metylesteru, aby jeho dvouprocentní podíl v objemu prodané nafty, uzákoněný pro příští rok, zvedli od pololetí na tři a půl procenta. Povinné přidávání této biosložky u nás začalo před třemi měsíci, ale tuzemští výrobci nesklízejí plody, jež by si přáli. Letošní produkce MEŘO bude nižší než loňská, a ta už ve srovnání s rokem předchozím také poklesla. Vliv na to má především sousední Německo, kde výrobní kapacity rychle rostou, a nepochybně i expanze dotované americké bionafty na evropský trh.

Nádech a výdech.

V září, kdy rafinerie spustily přimíchávání metylesteru, jeho domácí výroba vyskočila na 7377 tun ze srpnových zhruba 4500 tun. Nadechnutí všake netrvalo dlouho - už v říjnu se výroba snížila na 4728 tun. Přitom jen Setuza, která na konci letních prázdnin v Ústí nad Labem otevřela největší provoz s roční kapacitou sto tisíc tun MEŘO, plánovala do konce roku měsíčně vyrábět přes šest tisíc tun.
„V tuto chvíli využíváme naše kapacity na zhruba 40 procent,“ sdělila mluvčí Setuzy Marie Logrová. Nová fabrika, kterou financoval Chemoprojekt jako externí investor, stále zápolí se zkušebním provozem a s kvalitou produktu. „Výpadky dodávek od Setuzy jsou častější, ale nemyslím si, že by z její strany byly významné kvalitativní problémy,“ říká Pavel Švarc, generální ředitel a předseda představenstva Čepra, pro něž je Setuza hlavním dodavatelem metylesteru. „Pokud Setuza vypadne, musíme MEŘO dovézt z Německa nebo od jiných výrobců v tuzemsku. Nemáme velké sklady a potřebujeme, aby dodávky chodily na čas, proto běžně nakupujeme v Německu. Cenově vycházejí zhruba stejně,“ dodává.

Vývoz vynáší více.

Naplno nejede ani Agropodnik Jihlava, který je s roční kapacitou 70 tisíc tun druhým největším tuzemským výrobcem MEŘO a rovněž obchodním partnerem Čepra. „Momentálně je ekonomicky výhodnější vyvážet. Doma prodáváme asi dvacet až třicet procent produkce. Zbytek prodáváme na Slovensko, do Maďarska, Polska a Rakouska. Německo už pro nás přestalo být exportním trhem,“ konstatuje obchodní ředitel Agropodniku Rastislav Trecák. Firma, kterou vlastní slovenská skupina Slavia Capital, skončí letošní rok s ještě vyšší ztrátou než loni. „Příští rok by to už mělo být lepší. Otevřou se nové trhy v Maďarsku a Polsku, kde začnou s povinným přimícháváním biopaliv, ale nemají dobudované kapacity. V přespříštím roce by je měli dostavět a každý pak preferuje domácí výrobce,“ očekává Trecák opět omezení exportních možností.
Agropol, který současně s povinným přimícháváním metylesteru spustil nový závod s roční kapacitou 35 tisíc tun v Milíně, nemá na rozdíl od Setuzy potíže s kvalitou a funguje podle informací z profesního sdružení asi na devadesát procent.

Olej vede.

Na českém trhu by se pro povinné přimíchávání mohlo letos spotřebovat kolem 30 tisíc tun MEŘO, odhaduje Sdružení pro výrobu bionafty. Tato biosložka se nyní obchoduje na úrovni kolem 23 korun za kilogram. „Ven se dá prodat za 25 korun a více, poptávka je především z Rakouska, ale i z Rumunska a Polska,“ říká šéf sdružení Petr Jevič. A dodává, že ještě výhodnější je při cenách 22 či 23 korun za kilogram vyvážet řepkový olej, z něhož se pak metylester vyrábí nebo poslouží k potravinářskému využití. „Export řepkového oleje je asi o 30 procent vyšší než metylesteru, a to nikdy nebylo. Je možné, že z Německa se k nám olej může vracet zpracovaný na metylester,“ poznamenává.
Český trh s bionaftou si asi bude muset zvyknout na výraznější dovozy - dosud od nás hlavně odtékala. V září se vyvezlo asi tři tisíce tun, dovoz byl poloviční - převážně z Německa. Už se nejspíše nikdy nezopakují rekordní vývozy z uplynulých dvou let, na které může vzpomínat kupříkladu Setuza. „Současný vývoz je minimální. Máme pouze jednotlivé zakázky na Slovensko,“ potvrzuje mluvčí Logrová.

Ceny na příští rok.

Přidávání minimálně dvou procent biosložky do prodávané nafty naběhlo od září bez větších problémů. Čepro, které je největším daňovým skladem odpovědným za přimíchávání biopaliv, má v této době určitý náskok. „V září jsme přidávali více a teď jsme na 2,2 procenta. Do konce roku, kdy klesá spotřeba nafty, už budeme přimíchávat méně metylesteru - kolem jednoho procenta,“ počítá Švarc. Před spuštěním povinného blendingu uzavřelo Čepro kontrakty na metylester do konce roku a do poloviny prosince chce ukončit jednání s hlavními dodavateli o podmínkách na příští rok. „Diskutujeme o více možnostech, na jaké bázi uzavírat smlouvy. Můžeme pokračovat v letošním systému, založeném na ceně vycházející z evropské kótace, k níž je přirážka vnitřního trhu. Ta by asi stoupla, protože tlak na cenu je vysoký,“ říká šéf Čepra. Druhou variantou, o níž se uvažuje, jsou pevné ceny. „To je ale obrovské riziko, protože do vysokých cen nikdo nepůjde, a budou-li nízké, bude se prodělávat celý rok,“ poznamenává.

Opožděné novely.

Snaha Agrární komory a výrobců metylesteru, aby se během příštího roku zvedl minimální objemový podíl biosložky v naftě ze dvou na tři a půl procenta, má šanci na úspěch. Lobby využívá toho, že vláda, aby zejména u biolihu napravila nedostatečné kontrolní mechanismy v platných předpisech a zamezila daňovým únikům, poslala do sněmovny novely zákonů o spotřebních daních, o lihu a ochraně ovzduší. Právě otevření poslední předlohy si zastánci vyššího blendingu zajistili u ČSSD, která zhatila přání kabinetu, aby poslanci vzhledem k časové tísni schválili novely hned v prvním čtení. Sněmovna minulé úterý předala návrhy rozpočtovému a kontrolnímu výboru, které je mají projednat ve zkrácené třicetidenní lhůtě. To mimo jiné znamená, že účinnost novel se z 1. února, jak si představovala vláda, odsouvá o několik měsíců - zpoždění pravděpodobně nabere i kvůli volbě prezidenta. Pokud se to podaří k polovině roku, mohou po šest měsíců hrozit daňové úniky, začne-li se s přimícháváním bioetanolu do benzínu od začátku příštího roku.

Kdo bude pro.

Předseda poslaneckého klubu ČSSD Michal Hašek, který je rychlejšímu náběhu bionafty nakloněn, se minulý týden zdráhal potvrdit, zda předloží příslušný pozměňovací návrh. „Teprve o tom budeme jednat,“ uvedl. To ministr zemědělství Petr Gandalovič (ODS) se po jednání s některými vládními kolegy k vyššímu podílu a příslušné úpravě zákona jednoznačně přihlásil - na rozdíl od ministra životního prostředí Martina Bursíka (SZ). „Současný stav, tedy navýšení na 4,5 procenta od 1. ledna 2009, považujeme za uspokojivý. Nikdo nebrání zemědělcům v případném vyjednávání s distributory paliv o přimíchávání většího podílu už dříve,“ sdělil tiskový mluvčí ministerstva životního prostředí Jakub Kašpar.
Čepro snaha o navýšení podílu metylesteru nepřekvapuje. „Nám je jedno, jestli to budou dvě nebo tři a půl procenta. Z technického hlediska je to nevýznamný rozdíl. Cena paliva by se pak samozřejmě o nějaký desetihaléř zvýšila,“ předesílá Švarc. Šéf Sdružení pro výrobu bionafty připomíná, že země, které zavedly přidávání minimálního podílu metylesteru, většinou míchají čtyři procenta a více. „Rakousko má 4,4 procenta, jiné země dovolují do pěti procent,“ upřesnil.

Řepky je dost, ale za kolik.

Agrární komora obhajuje navýšení biosložky u nafty tím, že čeští zemědělci jsou schopní vypěstovat dostatek řepky na výrobu biopaliva a zpracovatelské kapacity značně převyšují nynější potřebu povinného přimíchávání. „Kapacity na výrobu biosložky by ke konci letošního roku měly stačit na nahrazení až deseti procent fosilní nafty,“ prohlásil ředitel komory Martin Fantyš. V roce 2009 má na trh vstoupit další velký hráč - Agrofert s novým závodem za 1,7 miliardy korun a výrobní kapacitou sto tisíc tun MEŘO, který vyroste v areálu Lovochemie v Lovosicích. Agrofert si představuje, že zhruba 70 procent produkce by uplatnil na domácím trhu a zbytek vyvážel.
Zájem o řepku žene její cenu stále výše. V současné době se pohybuje kolem jedenácti tisíc korun za tunu, z nové sklizně by podle burzovních signálů měla začít na devíti tisících. Ještě loni nezačínala ani sedmičkou, letos byla mírně nad ní a pak cena rychle stoupala. „Několik desetihaléřů, o něž se kvůli biosložce zdražuje nafty, se ztratí v desetikorunovém rozptylu, v jakém se její ceny letos pohybují,“ porovnává Jevič.

Německo zblázněné do bionafty Německo, které je s velkým náskokem evropským lídrem v bionaftě, prosazuje, aby unijní norma pro motorovou naftu připouštěla už od počátku přespříštího roku dvojnásobný podíl biosložky - tedy deset procent. V minulých letech se u našich sousedů investovalo do výstavby výroben bionafty 400 až 500 milionů eur. „V žádné jiné zemi Evropské unie neroste výroba a spotřeba metylesteru řepkového oleje stejně silně jako v Německu. Během předchozích šesti let se výrobní kapacity desetinásobně zvýšily. Koncem příštího roku bude Německo schopné ročně vyrábět tři až čtyři miliony tun MEŘO, ale při pětiprocentním přimíchávání daném evropskou normou uplatní v ropném hospodářství jen asi 1,3 až 1,4 milionu tun,“ vyčísluje Petr Jevič z českého Sdružení pro výrobu bionafty. V loňském roce už Němci s 6,3 procenta biopaliv (včetně bioetanolu) s čtyřletým náskokem překročili svůj podíl v dopravě. Evropská unie požaduje 5,75 procenta v roce 2010.

Americká kapka V minulém roce přicestovalo na starý kontinent 90 tisíc tun bionafty ze zámoří, letos to může být i milion tun. Od ledna do října už totiž na evropský trh dorazilo kolem 700 tisíc tun americké bionafty. Evropští výrobci brojí proti dumpingovému dovozu, a pokud se jich brzy nezastane EU a nezabrání masivnímu přítoku laciné bionafty, chtějí si stěžovat u Světové obchodní organizace (WTO). Jádrem sporu je, stručně řečeno, B99,9 - tedy bionafta s kapkou (0,1 procenta) minerální nafty. Na takovou směs mohou výrobci v USA žádat dotaci přibližně 200 eur za tunu a nic jim nebrání, aby dotované zboží prodávali v Evropě. Nabízejí ji tady jako čistou bionaftu a díky domácí finanční podpoře si mohou dovolit jít na ceny 120 až 180 eur za tunu, což je někdy méně, než za kolik evropští výrobci nakupují suroviny ke zpracování na metylester, uvádí jejich sdružení v tiskové zprávě. Tomu nejsou schopní čelit, a proto výrobní kapacity z velké části nevyužívají, protestuje organizace hájící zájmy evropských producentů. Své kritiky má tato praxe i v USA. Připomínají, že cílem daňových úlev, schválených Kongresem poprvé v roce 2004, měla být podpora obnovitelného paliva v USA, nikoli dotování evropských motoristů. Objevila se snaha legislativně napravit tuto mezeru tak, aby nárok na dotaci měla pouze bionafta spotřebovaná nebo prodaná v USA (jako to bylo za času dotování bionafty také u nás) a dovážené palivo pro využití ve Spojených státech amerických by získalo daňové úlevy. Zástupci evropského biodieslového průmyslu však příliš nevěří tomu, že Kongres jim problém vyřeší, pokud současný stav velmi vyhovuje americkým farmářům.

Pozor na levné pumpy V příslušných institucích Evropské unie se už pracuje na úpravě norem pro paliva, aby se mohlo přidávat stále více biosložky - v blízké budoucnosti se uvažuje o deseti procentech. „S rostoucím objemem biosložky se bude zhoršovat ekonomika provozu, pokud nebude daňové zvýhodnění. Především se to projeví u benzinu, kde kvůli nižší výhřevnosti úměrně stoupne i spotřeba paliva. Na výkonu motoru by to však nemělo být znát,“ tvrdí ředitel Ústavu paliv a maziv Zbyněk Mareček. „Při dodržování technologické disciplíny a použití kvalitních biosložek by paliva s jejich vyšším obsahem neměla mít negativní vliv na spolehlivost a údržbu vozidel,“ předesílá. Zároveň upozorňuje, že problémy lze očekávat při nedodržení kvality biosložek, zejména bioetanol je mnohem více vnímavý k vodě. „Následně může nastávat její oddělování, čímž vzniká poměrně vysoké riziko koroze. Tomu lze předejít použitím přípravků, které pomohou udržet vodu ve směsi, a to zejména při očekávaném větším poklesu teplot, nebo při tankování z pochybného zdroje,“ doporučuje Mareček. Řidičům by každopádně radil vyhnout se „levným“ pumpám, kde nemají záruku kvality. „Některé takové pumpy prodávaly letos na jaře benzin obsahující rostlinný olej, který způsoboval zapečení pístních kroužků a v horším případě destrukci kroužků a můstků. Porucha se projeví až časem, řidič mezitím několikrát tankuje jinde, proto se těžko ukazuje na viníka. Opravy motorů stojí i přes sto tisíc korun.“