Agrární politika začíná uznávat ekologii
Zemědělská politika Evropské unie se mění. Stále hlasitěji užívá slova ekologie, bezpečnost potravin, bioprodukty. Vše odstartovala nemoc šílených krav (BSE), spotřebitelé masírovaní pověstmi o nebezpečnosti hovězího masa se vrhli na vepřové. Po průšvihu v Rakousku se však i klasické chovy prasat ukázaly jako zrádné. Donedávna opomíjená skupina ekologických zemědělců si mne ruce: konečně se prokázalo, že jejich cesta je správná. Tenhle trend přináší velkou výzvu pro podnikatele v zemědělství, potravinářství i v obchodě. Česko zatím trochu pokulhává, ale bude se s ekologizací zemědělské výroby muset vyrovnat už proto, že chce do EU. Obchod se probouzí. Prodej biopotravin v Česku byl ještě nedávno popelkou, většina zboží šla k zákazníkům přes malé obchůdky či rovnou od zemědělců. Doba je však taková, že kdo neprodává přes řetězce, nemá šanci. „Relativně osvícený je Ahold, zejména jeho síť Hypernova, kde všechny zalistované biopotraviny – maso, brambory – prodává pod značkou Selský dvůr. Tato značka se rozšiřuje i do dalších jeho sítí Albert a Prima, hodnotí situaci Petr Krogman, jeden z nejvýraznějších propagátorů biopotravin. Je ředitelem společnosti CPH, která zaštiťuje kupříkladu největší producenty takzvaného biohovězího masa v Česku. „Bioprogram má i Carrefour, který peče i svůj biobochník a koketuje s biohovězím. Část biopotravin prodává i TESCO, dodává Krogman. Laxně se podle ekozemědělců zatím tváří Globus či Delvita. „Biopotraviny prodáváme jednotlivě, nahodile, prozatím neregistrujeme žádnou specifickou poptávku. V budoucnosti se ovšem zachováme podle vývoje trhu, sdělil týdeníku EURO například manažer pro vnější vztahy společnosti Makro ČR Miroslav Kajňák. „Celkově u rozumných řetězců převládá názor, že byť je obrat v biopotravinách ještě malý, tak je to plus pro jejich image, lákadlo pro bohatší klientelu a možnost vytvářet větší zájem spotřebitelů do budoucna, připomíná Jiří Urban ze Svazu ekologických zemědělců PRO–BIO. Malí i velcí. Obecně platí, že stejně jako klasická zemědělská výroba je extrémně roztříštěné i ekozemědělství. Neexistují jako v průmyslu dva až tři výrobci dané komodity. Nicméně hlavními tahouny bioprodukce jsou tyto firmy: Skupina CPH – produkuje biohovězí, biojehněčí na ploše asi patnácti tisíc hektarů, má kolem pěti tisíc kusů zvířat. Sluneční brána – dceřiná společnost rakouské firmy Sonnentor, balí a prodává takzvané suché bioprodukty, zejména čaje, bylinky, koření. Ekodružstvo Severozápad – odbytové družstvo, obchoduje s jatečným dobytkem v kvalitě BIO, sdružuje prvovýrobce (včetně dceřiných společností CPH) o celkové výměře asi 20 tisíc hektarů se zhruba osmi tisíci zvířat. Biodružstvo Toulcův Dvůr – obchodní organizace, dodávající všechny biopotraviny do Hypernovy. Obchoduje především s biohovězím, dále s biovínem a suchými produkty. Country Life – provozuje dvě biojídelny v Praze. PRO–BIO – obchod se suchými produkty, provozuje i malý mlýn. Bioprodukty si ovšem nyní získávají i firmy většího kalibru. Kupříkladu Olma Olomouc začala vyrábět první skutečné biojogurty v Česku pod značkou Via Natur. (Naopak Danone muselo označení bio z jogurtů stáhnout právě proto, že nešlo o skutečný bioprodukt.) Zmíněná Hypernova předkládá biohovězí zákazníkům tak, že přesně vědí, z kterého konkrétního zvířete pochází. V obchodě i na internetu si lze vyhledat, od jakého chovatele zvíře bylo, kde bylo poraženo a samozřejmě že bylo vyšetřeno na BSE s negativním výsledkem. Tento systém funguje už od loňského prosince, od února se o něco podobného snaží také Kostelecké uzeniny. Cena. Dosud se zdálo, že limitujícím faktorem pro větší rozmach byznysu s biopotravinami je cena. Jsou dražší než běžné zboží, protože pěstování těchto plodin či chov těchto zvířat přináší vyšší náklady (například skot není krmen masokostními moučkami, které v klasických chovech způsobily katastrofu BSE). Teď se však jeví, že ve srovnání s obrovskými náklady na utlumení průšvihů s šíleným hovězím nebo antibiotiky zaneřáděným vepřovým – ty náklady jdou stejně z kapes daňových poplatníků – se vyšší cena biopotravin začne vlastně vyplácet. „To bude rozhodující impuls. Pokud jde o Česko, dalším podnětem bude také rostoucí koupěschopnost obyvatel – platí, že v Evropské unii je podíl biopotravin vyšší než třeba ve střední Evropě. Podstatným přínosem budou pro biopotraviny i kroky státu. Viz třeba cíl německého ministerstva zemědělství dosáhnout do pěti let dvaceti procent ekologické výroby. Jsme zvědavi, jak iniciativně k obdobným krokům přistoupí i české ministerstvo, říká Petr Krogman.
