Zmatené zákony překážejí nástupu biopaliv
Výroba českých biopaliv letos ustrnula na mrtvém bodě. Na výrobu bioetanolu dosud nejsou výrobní kapacity a ministerstvo životního prostředí teprve vyhlásilo výběrové řízení pro pět producentů a bude trvat nejméně dva roky, než se první provoz rozjede. Více než desetiletá výroba bionafty se zcela zastavila, protože vyschla státní podpora. Bez ní biopaliva nemají šanci, protože se na světě dosud nenašel nikdo, kdo by je dokázal vyrábět levněji než minerální paliva z ropy. Přesto Evropská unie po svých členských státech výrobu biopaliv požaduje. Má to strategický význam a krom toho i několik velice příznivých praktických důsledků. Česko je však v situaci neposlušného žáčka - přestože až dosud produkovalo v podobě bionafty více než procento celkové spotřeby paliv, teď nedodává na trh nic. Naši politici se přitom zavázali, že v příštím roce bude platit přechodné období se dvěma procenty biopaliv na trhu. Jak toho chtějí docílit, není zřejmé.
Temné síly.
Až do poloviny letošního roku dotoval stát výrobu metylesteru na výrobu bionafty prostřednictvím Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF). Fond nakoupil řepku u zemědělců a s výraznou slevou ji prodal výrobcům metylesteru.
„Na výpočet ceny pro výrobce byl velice komplikovaný vzorec, vycházející z momentální tržní ceny řepky, z ceny šrotu a z ceny minerální nafty. Pro pochopení čtenářů to zjednoduším na pouhý příklad cenové relace - jestliže SZIF nakoupil řepku u zemědělců za 7200 korun za tunu, nám ji musel prodat za cenu kolem 3000 korun,“ uvádí František Janů, generální ředitel Setuzy, která je výrobcem 55 procent českého metylesteru. Od vstupu do EU to tímto osvědčeným způsobem najednou financovat nešlo. Unie však nabídla dvouleté přechodové období - když si ČR na to opatří peníze. Ministerstvo zemědělství je sehnalo a chystalo se je vyplácet formou dotací výrobci.
„Začaly vystupovat temné síly, které se všemožně snažily dotační systém bojkotovat. Bylo to z různých důvodů, z podezřívavosti nebo ze závisti, různá lobby začala upřednostňovat výrobu bioetanolu, přestože bude trvat roky, než se rozjede, zatímco metylester se může dostat k finálnímu spotřebiteli obratem. A tak se dotace na zpracování řepky z měsíce na měsíc oddalovaly, až bionafta zmizela z pump a už nikdy se tam nevrátí,“ uvádí Janů.
Tak velkým pesimistou, že se výrobu metylesteru z řepky nepodaří znovu rozjet, Janů není. Ale až se stát rozhoupe a nalezne účinnou podporu výroby metylesteru, nebude se už míchat do směsi v poměru 69 procent minerální nafty a 31 procent metylesteru, prodávané pod komerčním názvem bionafta. Ale naopak se metylester má stát součástí veškeré prodávané motorové nafty, kde bude tvořit složku do pěti procent objemu paliva. Zvláštní stojany na bionaftu ztratí smysl.
Nepřehledná směska.
Smyslem přimíchávání dražších biopaliv do levnějších minerálních pohonných hmot je především materiálová soběstačnost. I uvažovaných pět procent se promítne do snížení závislosti na dovozu minerálních olejů většinou z politicky nestálých oblastí a je považováno za strategický krok.
Další příznivý vliv má využití biopaliv na stav životního prostředí, protože jejich spalování se nepodílí na umělém přírůstku skleníkových plynů. V Česku se předpokládá i kladný vliv na tvorbu krajiny, protože zvýšené zemědělské využití půdy vytlačí rozrůstající se úhory. Bude mít samozřejmě dobrý vliv na podporu podnikání, od zemědělství po výrobce bioetanolu a metylesteru. Zvýší se i zaměstnanost.
Konečný spotřebitel přitom nic nepozná. Motor jeho auta stráví biopalivo ve směsi bez jakýchkoli úprav. Ostatně procento příměsi se bude od pumpy k pumpě zřejmě lišit, protože závazný bude pro dodavatele celkový poměr biopaliva k minerálnímu palivu, a dokonce se do nějaké dodávky nebude muset vůbec promítnout.
A tak zatímco se tu rodí sofistikovaný systém přimíchávání biopaliv do pohonných hmot, na druhé straně panuje legislativní zmatek, vzniklý především tím, že problematika spadá do několika vládních resortů a takřka každý měl dosud snahu uplatnit především své parciální zájmy. „Legislativní systém je nejasný a komplikovaný. Přijaté ani připravované zákony nejsou způsobilé k tomu, aby vytvořily podmínky pro úspěšné využívání biopaliv,“ upozorňuje tajemník meziresortní skupiny pro bioetanol při ministerstvu zemědělství Milan Křikava. Křikava je přesvědčen, že ani připravovaná novela zákona o lihu dostatečně jasně nestanovuje, co je líh k potravinářskému využití a co je biopalivo. Zákon o lihu má jiné parametry a jiné objemové jednotky než loni přijatý zákon o spotřební dani. „Kompenzace spotřební daně je jediný obchodní stimul pro zemědělce, výrobce biopaliv i pro paliváře. Jestliže bioetanol nebude levnější než benzin se spotřební daní, nebude systém nikdy fungovat,“ soudí Křikava.
V naší legislativě Křikavovi chybějí záruky jak pro výrobce, tak pro stát. Španělé třeba mají mnohem jednodušší systém, navíc vyjádřený v jediném zákoně. Ten pamatuje i na šestiletou jistotu pro podnikatele, kteří se rozhodli postavit výrobní závod na bioetanol. V našem zákoně nic takového není. Ale ani stát se nepojistil celkovou limitovanou částkou, kterou na biopaliva hodlá vynaložit. „Kdokoli uplatní nárok, tak ho získá,“ varuje Křikava. A obává se, že zájmy státu na rozvoji bioetanolu mohou být ohroženy případnými dovozy, u nichž se neuplatní cíle podpořit domácí zemědělství a příznivě ovlivnit stav krajiny.
Jahnovi hasiči.
I když jsou podmínky pro uplatnění bioetanolu roztroušené v několika zákonech a vládních nařízeních, to podstatné lze vysledovat: může dostat daňovou úlevu. Producenti se však teprve hledají. Účastnit se výběrového řízení se podle neoficiálních zpráv chystá zhruba dvacítka právních subjektů, naději na získání kontraktu má jen pět, kteří musejí okamžitě začít s výstavbou. Rovnoměrně si mezi sebe rozdělí minimální výrobní kvótu na dva miliony hektolitrů. Bude-li potřeba větší, nastoupí další podnik z pořadí nebo bude vyhlášeno nové výběrové řízení. Daňových úlev bude možné využívat od 1. ledna 2007.
U metylesteru je tomu právě naopak, výrobní kapacity jsou schopny dodávat okamžitě, jenže chaotické právní prostředí je zmrazilo. Rozplétání nevyjasněných vztahů mezi ministerstvy a posouzení případných chyb ve státní pomoci výrobcům se ujal analytický tým místopředsedy vlády Martina Jahna, který má koordinaci ekonomické politiky na starosti. Do čela týmu postavil svého náměstka Radka Špicara, který musel problém rozetnout do jediného měsíce. „Identifikovali jsme tři hlavní problémy, s nimiž bylo třeba okamžitě začít něco dělat. Především byl špatně nastaven mechanismus státní podpory. Neodrážel proměny ceny řepky ani motorové nafty a v ekonomii není možné, aby něco fungovalo, aniž by to reagovalo na proměny trhu. Ve zprávě Národního kontrolního úřadu se objevilo důvodné podezření z nelegálních vývozů metylesteru. A zjištění do třetice, že v oblasti biopaliv chybí jakékoli strategické plánování. Po měsíci zpracovávání informací jsme pro jednání vlády vypracovali návrh usnesení, jak by se problémy měly řešit, a především, jak by měla fungovat státní podpora,“ vysvětluje Špicar. „Tím náš úkol skončil. Nikdy jsme za tuto problematiku neměli gesci, ta zůstala ministerstvu zemědělství. Vypracovali jsme jen zásady pro dočasné řešení. Problematika metylesteru se však musí vyřešit dlouhodobě, vratkou daně podobně jako u bioetanolu, který je v gesci ministerstva životního prostředí. Bioetanolu jsme se vůbec nedotkli. Jedno je však jisté: strategii biopaliv je třeba řešit dohromady, protože cíl je společný.
Mela o kvóty na výrobu bioetanolu by mohla naznačit, že cesta je dobře připravena. Jenže Křikava soudí, že výběrové řízení je ve vzduchoprázdnu, protože státní závazky nejsou zřetelně formulovány. „Když se po podnikateli chce, aby byl investičně připraven, musí být připraven i stát, aby podnikateli zaručil podmínky, například přidělil kvótu, zaručil stabilní obchodní prostředí po dobu splácení půjček a tak dále,“ říká Křikava. Naráží rovněž na nesystematičnost v legislativě: „Ministerstva by měla spolupracovat, ne honit resortní zájmy. Nikdo se problematice nevěnuje komplexně. Jestliže biopaliva nebudou mít nějakou supervizi, může to dopadnout špatně. Největší dluhy v přípravě má stát. Jestliže se například státní ČEPRO nestane daňovým skladem a nebude investovat do zařízení na mísení paliv, zůstane program biopaliv na vodě.“
Popisky pod foto:
Křikava:
Bioetanol je dražší než benzin. Chce-li stát, aby byl přimícháván do paliva, musí poskytnout záruky a daňovou úlevu, říká Milan Křikava.
Janů: Když byly zastaveny dotace na metylester a bionafta se vytratila z pump, museli jsme hledat odbytové partnery v zahraničí, vysvětluje František Janů
Radek Špicar: Varovali nás před sporem mezi stoupenci bionafty a bioetanolu. Nic takového se neprojevilo a veškeré resorty spolupracovaly, pochvaluje si Radek Špicar.
Spolana:
Naším největším dodavatelem metylesteru do bionafty je Setuza. Ve svých závodech dohromady vyrobí 55 procent domácí produkce.
