Ty máš oči jako ovce! Člověk by možná čekal jako uznání skvělého zraku spíš srovnání s ostřížem, ale pravda je, že kudrnatí sudokopytníci z jednoho konkrétního stáda v Austrálii by se za své oči vedle dravých ptáků rozhodně stydět nemuseli. Tyto ovce se totiž staly pokusnými subjekty lékařského experimentu a tři měsíce žily s bionickými implantáty za sítnicí.
Vědci z Sydneyské univerzity a jejich kolegy z Univerzity v Jižním Walesu tyto přístroje pojmenovali Phoenix99 a slibují si od nich, že by mohly vyléčit některé specifické formy slepoty a alespoň částečně vrátit zrakově postiženým tento chybějící smysl. Cílem experimentu na ovcích bylo zjistit, zda implantáty nezpůsobují zdravotní problémy. Zvířata na ně reagovala dobře, a proto lékaři požádali o povolení vyzkoušet bionické oči na prvních lidských pacientech.
Celé zařízení sestává kromě drobného čipu v oku ještě z brýlí s malým fotoaparátem. Ten je bezdrátově propojen s implantátem a na základě toho, co fotoaparát snímá, stimuluje sítnici tak, aby vysílala do mozku konkrétní elektrické impulsy. Přitom rozpoznává mrtvé buňky sítnice, vyhýbá se jim a spouští ty funkční. V podstatě tak ,nahrává‘ digitální obraz z čipu kamery do mozku.
„V tkáni okolo zařízení nedošlo k žádným neočekávaným reakcím a myslíme si, že by mohlo zůstat v těle mnoho let,“ řekl BBC Samuel Eggenberger, odborník z Fakulty biomedicínského inženýrství na Univerzitě v Sydney. Využití bionických očí při léčbě slepoty je jakožto odvětví stále v plenkách, ale rozvíjí se rychle.
Oči v ceně bytu
Podle DataBrigde by celková hodnota tohoto sektoru měla do roku 2028 dosáhnout 426 milionů dolarů (9,1 miliardy korun). WHO totiž uvádí, že nějakou formou poškození zraku, v rozmezí od lehké krátkozrakosti po úplnou slepotu, trpí 2,2 miliardy lidí. V mnoha případech hendikep omezuje jejich produktivitu, takže kdyby se všichni uzdravili, globální ekonomice by to přineslo ročně 25 miliard dolarů navíc (535,5 miliard korun).
Oční lékařka Diane Hilalová-Campoová z New Jersey obzvlášť zdůrazňuje důležitost moderních technologií při diagnostice a péči o pacienty. Jako příklad uvádí bionické oko Argus II od americké firmy Second Sight, jež nosí v hlavě celkem 350 lidí. Podobá se Phoenixu99 a prvnímu pacientovi bylo implantováno před jedenácti lety. Nyní má zmíněná firma v rané klinické fázi další projekt – Orion. Tentokrát se jedná o mozkový implantát, který má léčit téměř všechny typy hluboké slepoty.
Pro další podobný systém bionických očí nemusíme chodit daleko od autorů Phoenixu99 – v Austrálii působí i výzkumná společnost Bionic Vision Technologies, která pracuje na stejném cíli. Svůj zrakový implantát, nazvaný Prima, vyvinula rovněž i francouzská společnost Pixium Vision.
Proč ale tedy, když je podobných projektů na světě tolik, i nadále potkáváme na ulici více lidí se slepeckou holí v roce spíše než s futuristickými brýlemi na hlavě? Podle doktorky Hilalové-Campoové jsou největší překážkou v dostupnosti této technologie vysoké pořizovací náklady. Argus II například stojí 150 tisíc dolarů (3,3 milionu korun). Navíc nezajišťuje ani zdaleka perfektní zrak.
„Nepochybuji, že těm několika málo šťastným pacientům, kteří implantáty dostali, to změnilo život. Ale v současné době má tato technologie stále svá omezení – umožňuje vnímat jen světlo, stíny a do jisté míry obrysy tvarů,“ pokračuje doktorka. Stejný pohled na věc sdílí i její kolega a londýnský optometrista Bhavin Shah: „Věřím, že jakmile se kvalita technologie přiblíží vidění zdravého oka, budou implantáty mnohem běžnější.“
Shah každopádně zdůraznil, že na prvním místě by měla zůstat snaha o oči pečovat a slepotě předcházet. Proto v blízké době podle něj vzroste význam technologií, které umí poruchy zraku odhalit už v ranné fázi. Lékaři například za pomoci moderních diagnostických metod dokážou provádět skeny různých struktur oční tkáně, prohlížet si je ve vysokém rozlišení a sdílet je s kolegy. V některých případech pomůže i umělá inteligence.
Malý krok pro člověka, velký krok pro lidstvo
Karen Squierová, docentka a vedoucí služeb pro slabozraké na Jižní vysoké škole optometrie v Memphisu, si myslí, že nejdůležitějšími technologickými pokroky při péči o zrak jsou často drobnosti. Poukazuje například na V říjnu byl zájem takový, že jsme vážně nestíhali, říká Jan Šimík. Jeho BlindShell vyvíjí mobily pro nevidomé">mobily a aplikace pro zrakově postižené. Telefon, který nahlas popisuje dění na displeji nebo fotoaparát, který rozpozná lidi a předměty nacházející se před jeho čočkou, či aplikace na čtení čárových kódů a program, jenž dokáže nahlas předčítat psací písmo z papíru, se mohou stát nedocenitelnými pomocníky slepého člověka. „Takové technologie pravděpodobně pacienty nadchnou nejvíc, protože umí spoustu věcí, a přitom jim k tomu stačí telefon s fotoaparátem,“ vysvětluje docentka.
Připomíná ale, že aby technologie léčení zraku měly dlouhodobý užitek, musí se začlenit do systému veřejné politiky. Jednak aby je začala hradit pojišťovna a jednak aby se ulice staly přívětivějším místem pro zrakově postižené. Například na zastávky veřejné dopravy lze umístit přístroj, který nevidomým přečte jízdní řád a upozorní je na příjezd správného čísla autobusu.
Samozřejmě to neznamená, že by Squierová bionické oči zatracovala - podle ní mohou v budoucnosti ve zdravotnictví s mnohým pomoci. Jen jsou prozatím oproti jiným řešením příliš drahé a složité. „Myslím, že bionické oči zatím jdou správným směrem,“ říká. „Ale uvidíme, co bude dál.“
