Bioplynový boom se odehrál hlavně během let 2008 až 2013. Jeho tahounem byla vysoká výkupní cena energie vyrobené ze zemědělských surovin, například kukuřičné siláže, ale také kombinace dvojí podpory - zvýhodněné výkupní ceny a dotací z evropských fondů. Návratnost investice v takovém případě dosahovala atraktivních sedmi let, někdy i méně. Cílem tehdy bylo vyrobit co nejvíc elektřiny a dodat ji do sítě.
Dnes nadchází čas projektů, jak energii z již existujících bioplynových stanic lépe využít. Nabízejí se tři možnosti - využití odpadního tepla k vytápění budov, částečný přechod od kukuřice k biologicky rozložitelným odpadům a dodávání biometanu do plynovodní sítě.
Kazí to mírné zimy
Na výše zmíněné projekty lze čerpat dotaci z evropských fondů. V aktuálním přehledu podpořených projektů lze vyhledat okolo deseti záměrů na využití tepla z bioplynových stanic. Například obec Havlíčkova Borová plánuje využít energii z místní bioplynky k vytápění školy a dalších veřejných budov. Nebo jiný příklad: zemědělská společnost Úsovsko Food má v plánu využít přebytek tepla v nové sušárně ovoce.
Jak poznamenal předseda Českého sdružení pro biomasu (CZ Biom) Jan Habart, počet podobných projektů by mohl být výrazně vyšší. Brzdí je však nejistota ohledně zachování či budoucí podoby finanční podpory pro teplo z obnovitelných zdrojů. Dalším rizikovým faktorem, který narušuje byznysplán investorů, jsou mírné zimy a nejistá výše odběru tepla u koncových zákazníků.
Zelená rovnice o třech neznámých. Česko řeší, jak splnit klimaticko-energetické cíle
Další možností, jak se mohou zemědělské bioplynové stanice uplatnit, je přidávat ke kukuřici či odpadům z živočišné výroby biologicky rozložitelné odpady pocházející hlavně z potravinářských závodů, jídelen a restaurací. „Zatím v Česku víme jen o pěti bioplynových stanicích zaměřených na bioodpad a pěti dalších, které jej přidávají k zemědělským odpadům“ vypočítává místopředseda představenstva firemní investiční skupiny Energy financial group (EFG) Tomáš Voltr.
Požadavek letos schválené evropské směrnice o odpadech zní jasně: členské země jsou povinny odděleně sbírat a zpracovávat biologicky rozložitelný odpad. Česko zatím v této oblasti příliš nepokročilo. V seznamu podpořených projektů v rámci Operačního programu Životní prostředí 2014 až 2020 lze zatím nalézt jen šest projektů na stavbu nové bioplynové stanice či využití bioodpadu ve starších zařízeních.
Zelená verze zemního plynu
Třetí cestou, která se nabízí, je vyrábět z bioodpadu metan a dodávat jej do plynovodní sítě. Podle informací týdeníku Euro jsou dnes v pokročilé fázi realizace dva projekty. Tím známějším je projekt již zmíněné skupiny EFG, která chce vyrábět takzvaný biometan ve svém centru pro zpracování bioodpadů v Rapotíně na Šumpersku. Druhým pak záměr firmy Kompostárna Jarošovice, která se nachází u Týna nad Vltavou.
Sucho trápí i bioplynky. Provozovatelé se obávají nedostatku surovin
Zajímavostí může být, že podobná zařízení se vyplatí stavět i bez dotací. Ekologický biometan totiž lze prodat zájemcům v Německu či Rakousku, kteří jsou za něj ochotni zaplatit vyšší cenu než za běžný zemní plyn. Jeho využití v Česku lze očekávat až po zavedení zvýhodněné výkupní ceny či zeleného bonusu. Zatím u nás chybějí nadšenci, kteří by si u plnicí stanice chtěli připlatit za „zelenou“ variantu stlačeného zemního plynu.
Dále čtěte:
Podniky přecházejí na zelenou energii. Odebírá ji ČSOB i mobilní operátoři
Komentář: Česká energetika bez šťávy
