Bistro Kostelní 16: trochu punk a trochu fine dining

Na Letné otevřelo nové bistro. Není hipsterské a skvěle se tu najíte. Svou náladou vás přenese do 90. let.

Dlouho se mi nestalo, abych měl při pohledu do menu takové dilema. A ne proto, že bych si nemohl vybrat jídlo. Naopak: menu nového bistra na Letné pojmenovaného prostě podle jeho adresy Kostelní 16, které v postranní ulici u parku otevřelo před třemi měsíci, jako by bylo celé degustační. Jenže není, takže si z foie gras, tataráku z black angusu s dresinkem Rossini, tataki z tuňáka, šunky Ibérico, grilované chobotnice, kachního prsa Magret nebo hovězího entrecotu a plumy Ibérico bohužel musíte vybrat.

Nemusíte s tím chvátat. V suterénním bistru s malou zahrádkou nikdo nikam nespěchá, nejde o žádný rychloobrátkový podnik. Kostelní 16 mě svou klidnější a současně kosmopolitní mladou atmosférou po dlouhé době melancholicky přeneslo do mládí v 90. letech, kdy ještě nikdo nikam nepospíchal, protože se zdálo, že všichni máme moře času.

Něco z té doby má tenhle nový podnik i designem interiéru. Nábytek je zde stylový a pohodlný, atmosféru ale udává i lehká ledabylost prostoru, z níž na vás nevanou zbytečně utracené miliony, které pak chybějí v kuchyni.

A trochu punku v sobě má i zdejší studentská obsluha. Určitě je pozorná i vstřícná, současně ale nepředstírá profesionální všeznalost. Když něco neví, prostě to přizná.

Když ovšem chcete maso ze zdejšího grilu i v mrtvém odpoledním mezičase, zařídí vám to u šéfkuchaře.

Ten však punk není, jak poznáte i z menu. Majitelka bistra Markéta Černá, jež chtěla původně podnik otevřít v dolních Holešovicích, ho našla až ve Španělsku. To stále trápí vysoká nezaměstnanost, takže i Praha je najednou atraktivní.

A aby toho nebylo málo, je šéfkuchař původem Francouz, což částečně vysvětluje i moderní menu, jež se svou sofistikovaností, ovšem bez cen, občas blíží fine diningu. „Jsme tady taková babylonská věž, domluvíme se mezi sebou dvanácti jazyky,“ popisuje své bistro Černá.

Žádné pochybnosti

Objednal jsem tataki z tuňáka (275 korun), hovězí tatarák s dresinkem Rossini (245 korun) a grilovanou vepřovou plumu s bramborovou kaší (255 korun). A na začátek i sklenku moravského Sauvignonu blanc, z nějž se nechtěně vyklubala lehce strašidelná nasládlá a současně pekelně kyselá limonáda s viskozitou dezertního vína. Ve skutečnosti jde o polosuché víno, které v menu mezi těmi rozlévanými dnes úplně nečekáte.

To vlastně nakonec bylo i jediné „nedorozumění“, protože vše ostatní je v Kostelní 16 velmi jasné: kombinace i aranžmá jídel dávají smysl a nepřipouštějí žádné nejasnosti, šéfkuchař se v kuchyni místo práce nedívá na fotbal. Na talíři prostě nic nechybí ani nepřebývá, takhle má vypadat moderní bistro. Tataki z tuňáka jsou čtyři tmavě růžové a šťavnaté plátky čerstvé ryby ležící na horkých řasách wakame. Mírnou citrusovou svěžest jim dodává ponzu, zatímco hlavní chutí lehkého předkrmu je jemně vláčná ryba. Jídlo nepotřebuje nic víc. Snad jen čerstvý chleba, pro který v bistru chodí do nedaleké pekárny.

Tatarák z hovězího black angus svrchu poctivě zdobí žloutek. Ten dává jinak delikátnímu tataráku s lehce kyselým dresinkem hutnost, o zbytek se případně postará čerstvý toastovaný chléb se stroužky česneku a také rukola. Rozlévaným vínům sice dominují tuzemská, k hovězímu tataráku se ale perfektně hodí lehčí červená crianza. A stejně tak i ke grilované vepřové plumě ibérico. Právě gril na dřevěné uhlí vyžadující komín je důvodem, proč Černá skončila zrovna v Kostelní 16; jinde prostě gril v domě nechtěli.

Je dobře, že to nevzdala. Zdejší šéfkuchař to s grilem i masem evidentně umí, lepší vepřové jsem dlouho nejedl. Sice se musel ujistit, že maso fakt nechci téměř propéct, protože Češi ho milují „well done“, tedy dobře zničené. Odměnou mi bylo fantasticky jemné, šťavnaté a z grilu okouřené vepřové, podávané s bramborovou kaší i s pečeným česnekem a chřestem. A pokud jde o pečený česnek, ten na talíři vůbec nevidíte; jeho chuť se do jídla prostě vpije, takže ji jen lehce cítíte v puse.

Dost bylo hipsterů

„Nechtěli jsme být hipsterský podnik, na Letné už jich je dost,“ vysvětlila mi mladá číšnice, proč v Kostelní 16 mají poctivé espreso, a navíc ještě ne hipstersky kyselé. Díkybohu!

Vypil jsem espreso, snědl lehce ledový ovocný sorbet a i po čtyřchodové nedegustační hostině se cítil čerstvě. V Holešovicích i Karlíně teď bistra otevírají jako kdysi herny, zdaleka ne všechny si ale zaslouží naše peníze. Kostelní 16 určitě patří mezi ty nejlepší.